Avengers Story

1 Story

Probudila jsem se jako každé ráno. Jediné co bylo jiné bylo to, že už nebydlím  sama, ale  se svými kamarádkami a s Avengers. K tomu se ještě dostanu jak jsme se ocitli u nich nebo spíš s nimi v týmu. Byli jsme normální holky o té doby než nás uvěznil šílený vědec a tvrdil, že je nějaká Hydra pořád na světě a nebyla zníčená jak si pomalu všichni mysleli. Aby jsem se přestavila jmenuji se T/J a moje 3 kamarádky jsou Iska,Denny,Wiky. No tak dál jelikož nás vědec uvěznil v nějaké kde jsme to neznali nedoufali jsme na záchranu. Moji rodiče bohužel v o mě už pár let nejeví zájem jen o mého úžasného bratra, který je bůh ví kde. Teď moje rodina jsou holky, které právě semnou trpěly, přítele jsme neměli ptáte se proč? no jaksi s námi nikdo nikdy nezvládl držet krok nebo jsme je postupem času omrzely a nebo ještě lépe jsme je odradily to říkám nejradši. Jak jsem říkala už před tím nedoufaly jsme na záchranu. Když v tom rána jako prase a za ní se ozývali další a další, nevěděli jsme co to je, pak jsme slyšeli jak nějaký jak e na chodbě začalo řvát něco německy, kdepak já pitomá husa jsem si říkala němčinu nebudeš vůbec potřebovat proč by ses jí měla učit. otevřeli se dveře a do místnosti proniklo světlo, v tom světle stála postava nebyla ani moc viditelná, nebo spíš jsme mu nemohli vidět do tváře, i díky dnům a nocím strávených v temnotě jsme moc neviděly. jedině co na sto procent ví, že to byla pánská postava. Muž ani nepromluvil jen se otočil za sebe kde se začali vynořovat další stíny. Najedou temnota asi jsem omdlela, nikdo se mně však nepokusil probudit to radši mne zvedli a odnesli do letadla nebo kamsi jen jsem slyšela, že někdo něco startuje. Probudila jsem se v pohodlné posteli. Vedle postele byl malý stolek a na něm jídlo s vodou. "Co to je?" řekla jsem a rozhlédla jsem se po místnosti, avšak jsem svoje kamarádky neviděla. V zádech mi projela hnusná bolest s mrazem dohromady, nechali je tam? Jsem tu sama? prodali mně na další pokusy? Jsou pořád naživu? Z mých snů mě vytrhl hlasitý smích, ale nebyl to ten ďábelský jako to bylo před tím tenhle se hezky poslouchal, byl moc příjemný. Smích však nebyl od jednoho člověka, byl od více, ale bohužel jsem je neznala....počkat..... To je Denny ona se směje. Počkat co ona se směje, ona je tady teda ne semnou, ale s těmi co jsou v druhé místnosti. Chtěla jsem jít za nimi, ale jen co jsem otevřela dveře hned jsem o někoho narazila. "Pardon" řekla jsem a podívala jsem se do šedomodrých očích, které mně uchvátily. "V pořádku, šel jsem tě jen zkontrolovat a nabídnout jestli nechceš jít za námi" koukal na mě upřeným pohledem. Nevěděla jsem co mu na tohle mám říct, neznám ho nevím ani jak se jmenuje a mám s ním jít za někým. "Holky jsou u nich nebo kde jsou"? Vysoukala jsem ze sebe pár slov." Jsou u mých kamarádů. jo a mimochodem jmenuju se Bucky, teda říkají mi tak" usmál se koutkem úst. "já jsem T/J, zavedeš mě prosím za nimi?" nemohla jsem z něho prostě spustit pohled. Bucky se otočil a jen pokynul rukou, aby jsem šla za ním. Došli jsme do místnosti připomínající obývací pokoj. "Ahoj" ozvalo se od všech co byli v místnosti. Koukala jsem na holky a ty měli o zábavu postaráno, jelikož si jich všímalo plno hezkých co hezkých krásných chlapů. "A vy jste kdo?" vyklouzlo mi z pusy když jsem se otáčela zase na Buckyho. "My jsme Avengers, vítejte doma" řekl ten, který vypadal jak kdyby sežral moudrost světa. později jsem zjistila, že se jmenuje Tony.