BTS Oneshoty pro Ouchyly

Save my love

Ship: Taekook

POV: Jungkook

Jmenuji se Jeon Jungkook. Je mi 19 let a jsem bezhlavě zamilován do svého souseda Kim Taehyunga. Kde je problém, ptáte se? Je to asi ta nejnevhodnější osoba, do které by se mohl člověk jako já zakoukat.

Čtvrť, kde spolu s rodiči bydlíme, oplývá klidem (tedy většinou). Jedná se o několik menších domků, umístěných úplně na kraji města poblíž lesa, kde často hledám své útočiště. Chodívám tam většinou kreslit a malovat. Inspirace, jenž mi příroda poskytuje, je nevyčerpatelná. Tedy příroda a kluk, jménem Kim Taehyung.

Retrospekce

Bylo mi asi 7 let. Taemu 8, jelikož je ode mě o rok starší. Jako bych to měl stále před sebou. Krásný jarní den, zalitý slunečnými paprsky a ve vzduchu byla cítit vůně čerstvě kvetoucích rostlin. Uslyšel jsem troubení auta, což mě donutilo vykouknout ven z okna. Má malá očka spatřila stěhovací vůz, z jehož útrob vynášeli ven těžké krabice dva statní muži. Stočil jsem svůj pohled na milý pár stojící před vedlejším domem. Usmívali se od ucha k uchu a za ruce drželi malého chlapečka s tmavými kudrnatými vlásky.

Během večera, ještě téhož dne se našim domem rozezněl zvonek. Máma totiž nové sousedy pozvala na večeři. Se zvědavostí jsem utíkal otevřít dveře a návštěvu slušně přivítal. Pozdrav mi s úsměvem oplatili a vešli dál i s malým chlapcem, který svůj pohled stydlivě zabodával do země. ,,No tak Taehyungie, pozdrav hezky," pobídla jemně svého syna mladá paní. ,,A-ahoj," zakoktal tiše malý chlapec s očima stále upnutýma k podlaze. Byl roztomilý. Ve dveřích se objevila moje máma a vybídla hosty, aby se u nás posadili. Mezitím se k nám přidal i otec. Všichni se vzájemně představili a konverzace se rozjela na plné obrátky. Já s Taehyungem jsme však tiše seděli, nevědíc, jak se zapojit do rozhovoru dospělých. Máma ale hned zakročila: ,,Jungkookie, nechceš si jít hrát s Taehyungem a ukázat mu svůj pokoj?" ,,Jasně mami," usmál jsem se, hned na to vstal a přešel k Taemu, kterému jsem nastavil ruku. Taehyung se nejdříve podíval na svou matku, která na něj s úsměvem povzbudivě přikývla. Chlapec se tedy odhodlal a jemně se mě chytil. Zamířil jsem si to s ním po schodech nahoru, rovnou do svého pokoje. Tam jsem jeho ruku pustil a usadil se na postel. On však stál pořád u dveří se sklopeným zrakem. ,,Klidně se posaď, neboj se, já nekoušu, i když mám zuby jako králík," zasmál jsem se. Konečně ke mně zvednul svůj pohled a já na něj schválně vystrčil přední zuby. Začal se lehce smát a znatelně víc se uvolnil. Měl krásný smích. ,,M-máš to tu hezké," pověděl. Tikal očima po celém pokoji, až se zastavil na figurkách Avengers. ,,Jeee, taky je máš rád? Chceš si je prohlídnout?" zeptal jsem se s nadšením sledujíc jeho pohled. Chvíli tam jen stál, ale pak přikývnul a přišel blíž. Ukázal jsem mu postupně všechny postavičky, dokonce se mi podařilo Taeho víc rozmluvit. Hráli jsme si, smáli se, až jsme ztratili pojem o čase. Rodiče na nás zavolali, že je pozdě, tudíž Taehyung musí domů. Všichni jsme se rozloučili.

Od toho večera jsme spolu s Taehyungem trávili každý den. Více jsme se sblížili a říkali si svá tajemství. Svěřil se mi, že ho v předešlém městě šikanovali, proto se taky přestěhovali sem. Už jsem se nedivil, že byl zprvu tak zdrženlivý. Nyní jsme však byli nerozlučná dvojka, často jsme u sebe i přespávali. Jelikož ho ze začátku trápily noční můry, zpíval jsem mu tiché ukolébavky. Stal se z toho takový zvyk a zpíval jsem mu nadále, i když ho zlé sny přešly. Čas ubíhal rychle a mně postupně docházelo, že mám k Taehyungovi blíž než jen jako kamarádovi. Už jako malý mě okouzlil, ale čím víc jsem ho poznával, tím víc jsem mu propadal. Doba, kterou jsme trávili spolu mě v tom jen utvrzovala. Nevěděl jsem, co s tím dělat. Přemýšlel jsem, jestli to Taemu říct, nechtěl jsem o něj přijít. Bál jsem se, že mé city neopětuje.