Odrazy duše

Srdcesnílci

Říkávalo se vám srdcesnílci. Proč? To kvůli té tváři. Tváři plné padajících hvězd pro přání a bledého měsíce na pozadí nekonečna temného vesmíru, jejíž výraz měl moc obnažit duši, rozervat srdce a slepit mysl, aby z nich stvořil sny. Byli jste zvláštní. Každému, kdo vás kdy potkal, vytanulo první právě tohle slovo z miliard, jež se za svůj život naučil používat. Tohle a nic jiného. Popisovalo vás dokonale. Možná jste vypadali jako lidé, ale nechovali jste se tak. Váš pohled bloumal a toulal se, věčně nepřítomný a ztracený v touhách jiných. Přímý, a přesto zasněný. Neoblomný, ale měkký a soucitný. Pronikající do hlubin duše a nastavující člověku její odraz. Jenže být zrcadlem znamená vzdát se svého jedinečného já ve prospěch druhých.

Kdo vám to udělal, srdcesnílci? Kdo jste byli, než z vás vytvořili nástroje neuhasitelné zvědavosti po vnitřním světě každého člověka? Ještě před tím, než vám skrze cítění druhých dali nesmrtelnost a poslání, které jste už zapomněli. Ach ano. Zapomněli jste. Na mnohé. Abyste si mohli pamatovat, potřebujete sebe. Potřebujete své vlastní emoce a prožitky, které si dokážete znovu vybavit. Jenže vám postupně sebrali i tohle. Ne záměrně. Ale když jeden slouží jako zrcadlo tisícům, ztrácí svou vůli i vědomí, zbydou mu jen volně plující, příliš nenavazující myšlenky. Přesně to udělali. Už nevíte kdo, co přesně ani proč. Zůstalo jen jediné - přítomnost napěchovaná cizími pocity. Dokážete to změnit? Dokážete se vrátit k sobě samým a opět se stát smrtelníky?

Tak vítám zas u další výzvu. Zcela nečekaně, že :D Ale co. Tahle zněla zajímavě a i když realizace nápadu lehce kulhá jako nějaké nedochůdče, myslím, že bude stát za to. Když už tak aspoň narazím na nějaké pěkné příběhy. Protože v rámci výzvy PROCIŤ TO 2022 od Junitka se jich určitě najde hromada. Pro upřesnění - jde o výzvu založenou na emocích. To samo o sobě mi přijde jako dost dobrý nápad a rozdělení na celý rok, přičemž jeden pocit připadá právě na jeden měsíc a bonusového Hadonoše, tomu akorát dodalo ten nádech ucelenosti. Mě osobně k ní přivedla z velké části jedna z mála mých kamarádek z Wattpadu, a když nad tím tak přemýšlím tak už vlastně můžu říct dlouholetá, DestinyDraco , za což jí jsem opravdu vděčná :) A druhým impulsem byla účast majkaBeni, protože když už do toho jde ona, protřelá trapitelka čtenářů od sci-fi po starověké Řecko, musí to stát za to.

Takže ano, vrhla jsem se do toho po hlavě. Ano, zase jde o experiment. Ale zkuste mi najít dobrou knihu, kde o něj nešlo. Nicméně ten nynější spočívá v du-formě. Toho už jste si ostatně všimli v tomto "prologu", až na to, že tady jsem použila spíš... ihr-formu? Nah, to zní trochu jako er-forma, ale budiž. Na němčinu nechodím a jsem ráda, že jsem si našla, jak se řekne vy :D (a jak tak koukám na příběhy ostatních, došlo mi, že to může vypadat jako kopírování, protože ten nápad už se tu objevil přede mnou - ne, neměla jsem to v plánu a omlouvám, jestli to tak zní 😅)

Teď by se dal čekat seznam emocí, že? Kdybych byla babičkou, řekla bych: "Ale co vás nemá, milánkové!" Vsadím se, že pokud čtete jiné příběhy z PROCIŤ TO 2022, už jste ho viděli asi tak desetkrát. A vy, kdo ho dosud neznáte, prosím vás o jediné - zkuste mi do komentářů říct, o jaký pocit si myslíte, že jde (pokud se tu někdo takový vůbec najde, což :D valné naděje si skutečně nedělám)