~ Arrows of darkness ~

7. "Olivere?,,...

Světlé měsíční paprsky se vkradali do chodby jenž jsem musela projít abych se dostala do tělocvičny. Další noční můra... Poslední dobou jim nedokážu zabránit ani se jim vyhnout. Došla jsem do obývacího pokoje jinak bych se tam nedostala.
V obýváku na mě ale čekalo neřekla bych nepříjemné ale ani příjemné překvapení.

V měsíčním svitu vypadal ještě lépe než kdy před tím.
Černá škraboška dávala vyniknout jeho krásným ale dravým očím,kapě jak z renesančního filmu a oblek nepochybně taktéž.
Jeho dravě vyhlížející oči se vypijeli do těch mých.
Dříve přítel a nyní? Kdoví.
Chtěla jsem ho oslovit ale vzápětí jsem si to rozmyslela.
Ladnou chůzi se vydal ke mě.
Jako šelma která jde po své kořistí jenže... To se spletl já už nejsem ta křehká duše jenž se ho obávala.

Ten jenž si mě kdysi vybral za nepřítele na to doplatil.
Seznámil se blíže se dnem tichého oceánu.
Neměla jsem slitování, v tom jsme si byly podobní.
On byl lovec a já jeho učedník.
Jenže i z tohohle může vzrůst něco více než přátelská láska.

Stály jsme proti sobě. Nemluvily. Slov nebylo potřeba sama vím proč přišel jenže to mu nedovolím.
Jednou mě dostal na kolena a vícekrát se to nebude opakovat.

"Olivere?,,..

" Iris,,...

Chladný tón se do mě zařezával jako nůž.
Mám být jeho další oběť... Vím to.
Jsem smířena se vším..

" nejspíš víš proč jsem zde?,,

" Ano..,,

Nadechla jsem se ale v tu chvíli mi skrz pravý bok projel nůž.

" Není to nic osobního,,

Zašeptal svým chladným tónem jenž by snad dokázal zmrazit i jezero v létě.
Myslel že když mě probodne tak to skončí jenže netuší že mám větší vytrvalost.
Položil mě na zem a nůž si dál zpátky za opasek
" nic z tohohle se nemuselo stát... Iris snad ti bude odpuštěno..,,

Zvadla jsem ho zkopnout a on ležel přišpendlenej k zemi
" jenže já se tam ještě nechystám!,,

" tím pádem... Ať je to vyrovnaný,když mě trefíš vyhráváš,,

S tím mě přehodil a já ležela na zemi už ze ztráty krve mírně dezorientovaná.
Můj život už nebude mít dlouhého trvání.
Jedna rána od něj a druhá ode mě, takhle to šlo dal. Dokuď se to nerozhodl ukončit.

" konec hraní... Tohle je tvůj konec,,

Jeho nůž byl zabodnut do boku do té stejné rány.
Pak když si to alespoň myslel vysklil okno a zmizel.
Zmizí a objeví se kdekoliv kde jeho potřeba... Třebaže to je jeho přítel.
Dělá svojí práci a to i já.
Nadále jsem ležela na studené podlaze ale usmála jsem se když jsem viděla menší výbuch jižně od Empare state Bualding.

Krev se nasakla do mého bílého trika. Malé tržné ranky že kterých taktéž vytékála ta životu darná tekutina.
Ubíhali vteřiny, minuty a dokonce jsem se dozila hodiny.
Nevnímala jsem nic, nedokázala jsem se soustředit na nic co bylo v mém okolí.
Ta krásná a zároveň nebezpečná tma mě lákala k sobě.

Hlas. Někoho slyším dokonce cítím jak mě drží za ruku.
To ti nedaruju Olivere.

It's 3 pov. -

Tichou chodbou procházel velký znak Ameriky.
Sám kapitán nemohl zamouřit oni na chvíli oči.
Byl unavený ale ne natolik aby necítil železitý pach krve.
Doběhl do obývacího pokoje a až teď zjistil odkud je ten pach krve.

Na dřevěné podlaze ležela ta jenž jim nedávno dokázala že i démoni existují.
Z pravého boku tekly proudy krve,něco se vsaklo do trička ale spousta té krve byla na zemi.
Okamžitě vzal utěrku a přiložil to na ránu bohužel nic jiného neměl po ruce.
Utěrka okamžitě nasakla krví.

Bohužel nebyl jediný kdo se vzbudil. I náš lukostřelec po své eskapáděs Tonym potřeboval alespoň sklenku vody protože whiskey či cokoliv jiného nechtěl už nikdy vidět. Došel do obýváku a též cítil ten železitý pach krve.
Přišel ke kapitánovi a to co viděl... Byl by radši kdyby to byl sen ale nebyl sundal svojí mikinu a přiškrtil ránu.

Poslal kapitána ať dojde pro doktora Bannera a sám ji chytil alespoň za tu ruku a stále přidržoval utěrku i mikynu tak aby zamezil další ztrátě krve.
Banner přiběhl a okamžitě vše kontroloval alespoň tak zjistil že už pár minut nedýcha.

" potřebuju buď dýchací přístroj a nebo ji někdo dá umělý dýchání,,

Stev věděl že ten přístroj nemá smysl a proto se Barton rozhodl že to udělá.
Banner mezitím odběhl do laborky a všechno připravil mezitím jí Barton dával umělý dýchání.
Když už to bylo po několikáté tak stisk na jeho ruce na chvílí zesílil a pak zase zeslabl.
.
.
. . .

The hunter is supposed to protect his prey no matter what happens...

- - -

Dá se říci že tohle je o trochu nudnější kapitola ale nebojte od teď se to bude už jen rozjíždět.

Barton se totiž rozhodl ignorovat její slova...

Aaa vy už by jste to rádi věděli co?
No tak si počkejte.