Celou cestu z pohřbu mé matky jsme s tátou jeli mlčky. "Táta měl mámu asi hodně rád" řekla jsem si v duchu, když jsem viděla jeho smutný a od slz mokrý obličej.
Cesta mi připadala bez konce ale asi tak po půl hodině (pro mě celá věčnost) jsme dorazili k našemu domů.
Táta: Jsme tu..
Já: Všimla jsem jsem si.
Odsekla jsem ...asi jsem neměla ale nepřemíšlela jsem byla jsem hrozně smutná a jen jsem chtěla být s mámou a aby bylo vše jako dřív.
Vešla jsem do dveří, sundala si bundu a boty a přešla do obývaku.
Rozhlédla jsem se. Bylo to prázdný,smutný a jiný než když tu byla máma. Hrozně mi chybí.
Táta: Myslíš že to spolu sami zvladnem?
Já: Já to vím.
Odpověděla jsem a obejmula tátu :)
Táta: Mám tě rád
Já: Já tebe taky...
........
Já: Tatí?
Táta: Copak?
Já: Hrozně mi chybí
Řekla jsem a hned se mi nahrnuly slzy do očí.
Táta: Mě taky ale my to zvládnem...
ČTEŠ
Heartbeat /w Dylan O' Brien
RomanceAlex je obyčejná holka. Všichni ve škole jí maji rádi a kamarádů má taky dost. Má dokonalý život ale najednou se vše zhrotí... Najde Alex svoje štěstí nebo se bude trápit minulostí?
