Heartbeat /w Dylan O' Brien

16.Díl

"Tak pojď prcku" Rychle se zvedl a podal mi ruku.
Samozřejmě jsem neodmítala.
"Neříkej mi prcku. Vždyť jsem menší jen o maličko!" Bouchla jsem ho do ramene.
"Aů! Nebij mě prcku!" Udělal smutný očíčka. Bylo to strašně roztomilý.
Ben mi dal ruku přes rameno a šli jsme směrem na autobusovou zastávku.
"Hele nemusíš mě doprovázet až domu. Máš to pak daleko"
"Jé tě ale nenechám jít samotnou"
"Si hodnej ale ja to zvládnu" usmála jsem se a koukla se do jeho hnědých oči.
A začala jsem se v nich topit. V jeho dokonalých hnědých očích.
"Slyšíš mě prcku?"
"Promiň říkal si něco?"
"Jo říkal" zasmál se
"No že tě domu vázne samotnou nepustim." Řekl a začervenal se.
"No dobře. Hele a nechtěl by si teda u nás přespat? Aby si nemusel jet domu." Byla jsem nejspíš červena jako uvařenej humr.
Bylo mi vážně trapně... na tohle se ptát je fakt divný ale aspoň nepojede takhle pozdě domu sám.
"Dobře" byl štěstím bez sebe.
"Stejně mam všechny věci u sebe... teda jen nemam oblečení."
Začala jsem se smát
"To nevadí" řekla jsem do smíchu.
"Tak mě ti nevadí...budeš to muset přežit ty,protože budu spát nahej" řekl vyplazl na mě jazyk a začal se taky strašně smát.
"Bene! To nesmíš!"
"Nemám navybranou"
Došli jsme na na zastávku, kde byla nějaka parta smašek.
Takových lidí se nebojím. Potkávám je dost často.
"Dojdu se kouknout v kolik nám to jede" nečekala jsem na odpověď a šla jsem s jízdnímu řadu.
Když jsem přešla ty smašky tak mě někdo chytil za zápěstí.
Myslela jsem že to byl Ben.
Otočila jsem se a vidím ze je tam jedna z těch smašek.
Nějakej kluk s oteklýma očima,hubenou postavou.
"Čau puso! Máš pěknou prdel víš to?"
Otočila jsem se na Bena..byl daleko takže nic neslyšel. Nechtěla jsem řvát protože nevím co by se stalo. Třeba má u sebe nůž nebo pistoli.
"Jo vím! A nešahej na mě!"křikla jsem a snažila se dostat z jeho sevření.
Nešlo to.
"Mužů si šahat na co chci! A ty jsi přesně to co chci!" Řekl a ještě víc mi zmáčkl zápěstí.
Sykla jsem bolestí.
"Hele kočičko moc si vyskakuješ" přidal se jeden z tý partičky.
Mohlo mu být nejvíc 18.
Měl modrozelený oči,vyhublí obličej a kapucu přes hlavu.
Byl v celku hezkej... strasne moc mi někoho připomínal ale vůbec si nemůžu vybavit koho.
"Nemáte na mě vůbec co sahat!" Pokoušela jsem se dostat ze sevření toho vyhulence.
V tu chvíli jsem ucítila facku a před očima se vybavil táta.
Spadla jsem na zem a lehla si na ruku.
Za pár vteřin jsem viděla Bena jak běží ke mě.
Pak jsem ztratila vědomí.

♡♡♡
Woho! Další část je po dlouhé době na světe! Doufám že se vám líbila :)
Přestáváte být aktivní :( potěšil by nějaký komentář lidičky :*