Ach ta Perverznost

Kapitola 5.

Jedeme v autě. Danny mě veze domů. Plánujeme naši společnou dovolenou. Strašně ráda bych se podívala do Itálie. Je to můj sen už od dětství. Azurové moře, pizza, zmrzlina, vedro na padnutí... Danielovi se naštěstí můj plán líbí. Vypadá to, že by se mi můj sen mohl letošní prázdniny vyplnit. Byla bych nejšťastnější na celém světě a on to ví.

Moment.. Tohle je přece jiná cesta než ta, která vede k nám domů. Nechápavě se podívám na Dannyho. Ten otázku v mém obličeji pozná a řekne jenom: „Uvidíš." A u toho na mě mrkne. Tohle mrknutí moc dobře znám. Netrvá dlouho a auto zabočí na odlehlou polní cestu. Ještě chvíli po ní jede dál od silnice a pak už zastavuje.

„Ehm, takže?" nadhodím. Daniel vypíná motor, oddělává pásy sobě a potom i mě. Svou rukou se dotkne mé tváře. „Takže jsem dostal chuť na druhé kolo, baby," vdechne mi zblízka do ucha. V tom momentě jsem tam dole úplně vlhká. Někdy se až divím, jakou moc nade mnou má. Danny mě začne líbat a já mu svými rty vycházím vstříc. Po chvilce se jeho rty přesunou na můj krk. Ví, že přesně tohle tak strašně moc miluju. Jeho ruce mě začnou hladit. Nejdříve se zaměří na má prsa, postupně se ale dostane až k mému podbřišku. Než se naději, ucítím jeho ruku na svých kalhotkách. Začne mě přes ně pomalu dráždit. „Ááách..." zavzdychám. „Psst zlato," utiší mě Danny svými polibky.

„Pojď ke mně," řekne a já neváhám a sedám si na něj obkročmo. Danny už má rozepnuté kalhoty a vytahuje ven svou chloubu. Část svého těla, kterou tak moc zbožňuji. Já si vyhrnu sukni. „Tohle bude asi rychlé Em," řekne ještě a už mi odhrnuje kalhotky stranou. Prudce do mě vnikne. „Ách!" vzdychnu ale to už začne tvrdě přirážet. Je to tak živelné, tak intenzivní a krásné. Všechno to ve mě roste. Jakási energie, kterou už víc nedokážu vstřebat a tak vrcholím. Daniel mě následuje prakticky okamžitě. „Můj bože, jsi tak úžasná!" vydechne Daniel někam do mého krku.

Asi za deset minut už Danielovo auto frčí po silnici, která vede ke mně domů. Ach, jak já tyto rychlovky miluju. A on to ví. A já vím, že on taky. Prostě dokonalost sama. Za čtvrt hodiny stojíme před domem. Danny jde dovnitř, aby pozdravil moji mámu. Ona je ráda, že ho zase vidí a ihned ho zve ke stolu. Už už mu nandává jídlo na talíř, když se na poslední chvíli Danny zvedne se slovy: „Omlouvám se, paní Greenová, ale pospíchám domů. Musím ještě něco dodělat do práce. Ale příště si určitě dám." „No dobře. Nebudu tě zdržovat. Ale zase se u nás zastav. Udělám tvé oblíbené palačinky." Slíbí mu mamka. Páni, ta ví jak na něj. Danielovi se totiž při slově palačinky dokonale rozzáří oči. Ano, je to jeho nejoblíbenější jídlo. Vždycky říká, že palačinky od mé mámy jsou ty nejlepší, které kdy jedl. „Tak vaše palačinky si rozhodně nenechám ujít. Ale teď už opravdu musím jít. Mějte se krásně madam."„I ty Danieli." „Naschle!" houkne ještě od dveří, mě vtiskne rychlý polibek a je pryč.

„Tak jak jste si užili dnešek? Dnes je tam opravdu krásně." zeptá se máma. „Užili mami," víc vědět přeci nepotřebuje. Naštěstí je mamka dosti chápavá a víc to nerozebírá. Vybíhám schody a jdu do svého pokoje. Tam vyčerpaná padám na postel. Uff, byl to ale náročný den...

Strašně moc děkuji za vote!!! Po delší době je tu další díl. Ano, pořád je to taková idylka, ale nebojte! Už mám v hlavě vymyšlenou parádní zápletku, takže se k ní pomalu budu dostávat.

Ráda bych také znala vaše názory na příběh. A také se omlouvám za případné gramatické chyby nebo nesrozumitelnost. ;) :) :)

TAKÉ BYCH SE VÁS CHTĚLA ZEPTAT, JESTLI BY VÁM NEVADILO, KDYBYCH ZMĚNILA NÁZEV PŘÍBĚHU. NEBO SE VÁM TENTO LÍBÍ?... NAPIŠTE PROSÍM DO KOMENTŮ.. DĚKUJU!!!