Ach ta Perverznost

Kapitola 2.

Už jedeme asi 10 minut, když najednou auto přibržďuje u kraje silnice. Nikde nic, všude je jen les. Nechápavě se otočím na Dannyho a ten se jen usměje a vytáhne z kapsy šátek. „Ty víš, jak moc mám rád, když tě můžu překvapovat. A taky vím, že i ty to máš ráda. A protože až vyjedeme z lesa, bylo by ti za chvíli jasné, kam mám dnes namířeno, musím učinit jistá opatření." Jo takhle. Takže on si chce hrát. Ovšem proč ne, nebylo by to poprvé, co bych jela se zavázanýma očima. Vlastně je to docela vzrušující. A tak jen s úsměvem kývnu, jako že chápu, a Danny mi už nasazuje šátek a vzadu na hlavě něžně utahuje. „V pohodě?" vydechne mi z blízka do ucha, až mi tělem projede mráz. „Jak jinak." To už se usmívám jako blázen. „Tak jedeme," řekne si Danny spíš pro sebe a znovu šlápne na plyn.
A tak tedy jedeme. Z rádia nám zrovna hraje Avicii jednu ze svých aktuálních pecek a já si pro sebe tiše pobrukuju. Když v tom ucítím na svém koleni dotek. Dotek jeho ruky. V tu chvíli si už nepobrukuji a plně vnímám jen jeho ruku, která mě začíná hladit. Tiše vzdychnu a prohnu se v zádech. Ano, přesně takovou moc má jeho dotyk. „Ale copak?" zeptá se Danny a já prostě vím, že se tiše směje. „Ale nic," vydechnu. Tuhle hru znám také moc dobře. Jde o to, vydržet co nejdéle. Dělat jako by se nic nedělo. Je to složité, ale zároveň ohromně vzrušující. „No já si myslím, zlato." Pánové to je ale provokatér!
Teď mi cesta přijde nekonečná. Jedeme mlčky, ale on nepřestává hladit mou nohu. A co je úplně nejhorší, posunuje svou ruku pomalu, ale jistě víš a víš. Musím se opravdu hodně soustředit, aby nevzdychla nahlas. Moc se mi to líbí, jenže to i mému klínu. Začínám vlhnout. A on to moc dobře ví. Proč jsem si jen brala tu krátkou sukni? Ruka se sune pořád víš a víš až je u lemu mé miniaturní sukénky. Zrychluje se mi dech. Ale on se nezastavuje. Vím moc dobře kam má namířeno. Ještě chvíli a bude tam. A už ho cítím na svých krajkových kalhotkách. (na krajce si potrpím. A on taky :D ) Myslím, že každou chvíli vyvrcholím. Začíná mě hladit přes kalhotky. Ne, tohle je až příliš intenzivní. Tohle nemůžu zvládnout. A když už si myslím, že nespoutaně vyvrcholím, on přestává. No ovšem. Taková jsou přece pravidla. Žádný orgasmus, jen mučení. Ale i tak se mi to moc líbí.
„Jsme tady, krásko. Doufám, že sis cestu užila." Vypíná motor, sundává mi šátek a políbí mě na má růžová líčka. „Že se ptáš!" usměju se a políbím ho.

Líbí se vám zatím příběh? Ráda bych znala vaše názory. Chápu, že jsme teprve na začátku, ale i tak bych ráda věděla, jak se vám to zatím líbí. Takže komentáře potěší :)