Bad Decision -cz

1.

Ahojte, tady je můj nový příběh, tentokrát tu nebude One direction jako skupina, ale bude tady jen Liam a Harry, možná nějaké vedlejší roličky dám i ostatním.

Budu moc ráda, když mi napíšete drobný komentář, co si o tom myslíte. Ráda bych znala váš názor.

Je krásný slunný den, kdysi jsem s těchto dní měla hroznou ranost, protože v Londýně moc takových dnů nebývá. Stojím v mém pokoji u okna a pozoruji všední den Londýňanů.

„Beko, snídaně." Křičela na mě máma.

Moje celé jméno je Rebeka Collins. Nikdy se nezdržíme na jednom místě dlouho, máma totiž dělá manažerku jedné firmy, které sídlí po celém světě. Nejdéle jsme na jednom místě byli zhruba tři čtvrtě roku a to v San Franciscu v Americe.

Můžu vám říct, že dvakrát, někdy až třikrát měnit školu není zrovna dvakrát nejlepší. Moje největší výhoda je to že se dobře učím a umím čtyři jazyky.

Nechtěla jsem, aby na mě máma už dlouho a tak jsem šla dolů do kuchyně. Naposledy se ještě podívám do zrcadla a popadla svůj batoh tommy hilfiger.

„Ahoj." Pozdravila jsem. „Ahoj zlatíčko." Řekla mi.

Vzala jsem si do ruky jen jeden lívanec a šla si obouvat boty. Obula jsem si černé vansky. Vrátila jsem se ještě do kuchyně, abych se rozloučila s mámou. „Pa mami." Řekla jsem a dala ji rychlou pusu na tvář. „Dobře se uč, a najdi si přátele." Řekla a u slov ‚Přátele' jsem jen otočila oči v sloup.

U dveří jsem si vzala klíče od mého auta a šla rovnou k němu. Nasedla jsem a rozjela jsem se směr škola.

Přijela jsem na školní parkoviště. Jako na každá škole, kterou jsem ve svém životě navštívila byli skupinky lidí, kteří se bavili jen spolu. Zaparkovala jsem až na konci parkoviště na posledním místě. Vystoupila jsem z auta a pořádně jsem si prohlídla celé parkoviště. Byli tady skupinky roztleskávaček, fotbalistů a myslím punkerů a šprtů.

Ve škole jsem šla na sekretariát pro svůj rozvrh a mapku školy. Také jsem zde dostala učebnice a kód ke skříňce. Hned ze sekretariátu jsem se vydala ke své skříňce. Odložila jsem si učebnice do skříňky a mrkla se na rozvrh. První hodinu mám Angličtinu. Vždy jsem perfektně připravená na všechno, šanony s papíry místo sešitů, tužky a diář. Vše potřebné jsem si vzala a zabouchla skříňku a podle mapky jsem se vydala do učebny angličtiny.

Posadila jsem se do první lavice v prostřední řadě. Vytáhla jsem si věci z batohu. Ještě nezvonilo a tak jsem si do ruky vzala mobil a napsala mámě: Tak a jde se na to!. Vypla jsem si zvonění a z batohu jsem si vytáhla ještě svoji právě rozečtenou knížku.

Do knížky jsem se začetla na tolik, že jsem se při zvonění lekla a rychle zavřela knížku. O pár minut po zvonění do plné třídy přišel mladý a celkem pohledný učitel.

„Dobrý den třído." Řekl milým hlasem a položil si svoji brašnu na katedru. Při jeho pozdravu se celá třída posadila. „Mám tu čest vám představit novu studentku." Řekl a ukázal na mě. Postavila jsem se „Ahoj, já jsem Rebeka Collins a přijela jsem z New Yourku." Řekla jsem a znovu se posadila. „Doufám, že se ti tady bude líbit." Řekl a začal něco psát na tabuli.

Po hodině angličtiny jsem měla dějepis. Na ten se moc netěším, protože jsem se už 2 roky učila historii Ameriky a teď se budu muset šprtat historii Anglie. Moc dlouho jsem neotálela a namířila jsem si to rovnou přes celou školu a navíc do druhého patra do učebny dějepisu.

Dějepis i zbytek hodin co naplňovali zbytek dne. Nakonec jsem si zašla do školní kantýny. Posadila jsem se za stůl, který byl prázdný, a pustila se do jídla.

„A ty jsi vážně z Ameriky?" řekla nějaká holka a přisedla si ke mně. „No vlastně z Ameriky nejsem, ale přistěhovala jsem se z Ameriky." Řekla jsem pro vysvětlenou. „Aha, No nic já jsem, Lili." Řekla a hezky se na mě usmála. „Beka." Řekla jsem a úsměv jsem jí oplatila.

V Americe by sem to brala jako neslušnost. Nerozloučit se a odejít, ale tady jsem v Anglii, čaj o páté a sušenky. Tácek jsem odnesla a ze skříňky jsem se ještě vzala klíče od auta a šla k němu. Nešlo si nevšimnout jak hned vedle parkoviště, na hřišti kluci trénují. Byl to sice fajn pohled, ale díky našemu častému stěhování jsem s klukem nechodila už asi 2 roky. Odvrátila jsem pohled od hřiště a nastoupila do auta.

Po cestě domů jsem se stavila pro kávu do starbucksu. Rovnou jsem vzala i pro mámu spolu s brownies. Přijela jsem domů a zašila se do pokoje. Ještě jsem pořádně neměla vybaleno, a tak jsem si vybalila krabice s doplňky do pokoje. Poslední krabice patřila už do koupelny. Měla jsem vlastní koupelnu, což jsem moc nemívala, takže jsem si toho vážila.

Už jsem hodinu doma a máma je stále fuč. Káva, kterou jsem ji koupila, už byla vlažná a pokud by měla čekat než by přišla máma tak jsem si ji dala radši já při vybavování své koupelny.

V koupelně jsem už zůstala a rovnou jsem si napustila vanu se spoustou bublinek a zapálila čajové svíčky všude kolem. Lehla jsem si do vany a v hlavě si promítala celý den.

„Ahoj jsem doma a mám večeři." Slyšela jsem mámu, jak křičí na celý dům. To už jsem byla z vany venku a odličovala jsem se.

V pyžamu jsem šla za mámou do kuchyně. Bylo asi 7, možná půl osmé. „Dáš si semnou?" zeptala se mě máma a ukázala na čínu, kterou přinesla. „Jasně že si dám, možná jsme v jiné zemi, ale čína se dělá všude stejná." Řekla jsem a podala nám talíře.

Během večeře jsem mámě povykládala o celém dni ve škole, a máma mi zas říkala, co dělala v práci. Pak jsme si pustili televizi a na movie+ jsme se dívali na můj oblíbený film, Milý Johne.

Z dnešního dne jsem byla i celkem nadšená, většinou se mi někdo posmíval a nadával.

Po filmu jsem mámu objala a šla do svého pokoje. Nastavila jsem si budík a zalezla si do postele. Chvíli jsme ještě přemýšlela co si zítra vezmu na sebe a pak jsem zavřela víčka.

Ahojte, doufám že se vám první část líbyla, a že budete pokračovat ve četení. Budu přidávat tak jednou týdně.

Vaše Anička. :D :3