Bad Decision -cz

8.

Dneska máme opět zkoušku z dramaťákem, na kterou se celkem i těším. Chtěla bych se zkamarádit s Harrym, abychom spolu dobře vycházeli, už jen kvůli Liamovi. Za chvíli bude končit čtvrtletí a já mám, co dohánět, mám málo známek a z některých předmětů ani jednu. Tento týden bych měla, zvládnou velký test s chemie, biologie, angličtiny a dějepisu. Celkem dost, na druhý týden na škole, no ne?!

Ranní přemýšlení u snídaně mi asi nedělá dobře, je už skoro půl osmé a to mám ještě vyzvednout Liama. Rychle jsem si uklidila po sobě misku do myčky a spěchala k autu. Nastartovala jsem a jela pro Liama. Zastavila jsem před jeho domem, kde už na mě čekal. „Co tak pozdě?" nastoupil do auta a dal mi pusu na přivítanou. „Trošku jsem se zdržela při snídani." Řekla jsem a pousmála se na něj. Cestou jsme zastavili ještě pro moji kávu a pak rovnou do školy.

Přijeli jsme do školy tak tak, bylo asi něco po tři-čtvrtě na osm, a to nám zvoní 50. „Uvidíme se u oběda." Řekla jsem a dala Liamovi letmí polibek. Rychle jsem spěchala až na druhý konec školy do divadla. Uf stihla jsem to, byla jsem na jevišti dřív než učitel, asi se dneska taky zapřemýšlel u snídaně. Nad poslední myšlenkou jsem se jen pousmála a věnovala pozornost novým kulisám. „Ahoj." Řekl Harry a stoupnul si vedle mě. „Ahoj." Řekla jsem mile. „Liam se zapomněl zmínit, že jsi tak skvělá herečka." Popichoval mě Harry. „I o tobě." Řekla jsem a otočila se k němu. „Harry, co máš za problém? Co se děje, to nemůžeme být kamarádi?" podívala jsem se na něj mile ale zároveň i trošku posmutněle. „Víš, Beky, možná jsi milá holka, možná to umíš i v posteli, ale pro Liama nejsi dost dobrá." Řekl a odešel za kulisy.

Tak tohle se mě dotklo, ať mi teda ukáže holku pro Liama. Nebo je gay a chce Liama jen pro sebe. Nad poslední myšlenkou jsem se v duchu zasmála a moji pozornost upoutal John, který právě vešel do divadla. „Dobrý den žáci." Řekl s klidem a rovnou se posadil do třetí řady. „Dneska bychom to mohly začít skládat dohromady, minule jsme už trochu začali tak budeme pokračovat, kde jsme skončili?" na jeho otázku jsem věděla úplně přesně odpověď. „U příchodů Monteků, na Kapuletův bál." Řekla jsem. „Paráda, alespoň někdo to ví." Řekl s úsměvem. „Tak budeme pokračovat, mohli by, jste si na sebe už vzít nějaké provizorní kostýmy." Řekl a podal nám krabici plnou starobylých ‚oblečení'. Vzala jsem si z bedny takový růžový přehoz s krajkou, stoupla si naproti Harryho a začali jsme odříkávat náš text. Harry mě chytil za ruku a tak nějak moc prožíval svoji roli.

Jak mám vyznávat lásku někomu, koho nemám ráda a on mě ještě víc. Brr jsem na něj namáčknutá a samou nervozitou a stresem ztrácím text. „No tak Beky, Rebeko, vždyť ten text znáš s paměti." Řekl Jony, jo znám ale ne, když se musím mačkat na Harryho, chtěla jsem, aby mi to bylo fuk, ale není.

Po odříkání naší scény, jsem měla chvíli volno, a pak následuje balkónová scéna. Napila jsem se a šal jsem se nachystat, vyšlapala jsem schody na kulisu balkónu. Taková romantická scéna a tam dole stojí Harry. Harry šplhal po ‚balkóně' až se překlenul zamnou. Natlačil mě na okraj balkónu, div jsem nepřepadla a odříkával svůj text. Chtěla jsem udělat krok dopředu, ale zapackla jsem o svůj kostým, a jelikož tam nebylo zábradlí, tak jsem letěla přímo dolů, asi z 3 metrů.

Au, ty vole. Opřela jsem o lokty a pořádně promnula oči. Všichni stáli nademnou, až na Harryho a Jonyho. Učitel stál s Harrym bokem a něco řešil. Opatrně jsem vstala a šla k nim. „Jsem v pohodě." Řekla jsem koktavě a přitom jsem si držela hlavu. „Beky sorry nechtěl jsem, jsi v pohodě." Řekl jen tak ledabyle Harry. „Jo, jo jsem v poho." Řekla jsem. „Rebeko, pojď se podsadit." Řekl Jon a cestou do hlediště mě podepíral. „Můžeme jet na pohotovost." Řekl Jon. „To je vpoho, jen si potřebuju sednout." Řekl jsem a posadila se hned na první židli. „Chceš něco?" zeptal se, „Jen můj batoh." Sklopila jsem hlavu a podepřela si ji rukama. „Je tvůj." Jon držel v ruce můj batoh. „Jo díky." Řekla jsem a vytáhla jsem si vodu a napila se. „Hrozně mě bolí za krkem." Postěžovala jsem si. „Počkej." Pohladil mě po zádech. „Pro dnešek končíme." Řekl a všichni se začali balit. „Pojď." Podal mi ruku. Ruku jsem raději odmítla, asi by to vypadalo divně. Šli jsme do jeho kabinetu, tam jsem se posadila na gauč. „Volal jsem ředitelce, za chvíli bude tady." Řekl a posadil se vedle mě. Opřela jsem si hlavu o Jonyho rameno a rozdýchávala pád, nehorázně mě bolela hlava a krk, 3 metry nejsou sice nic, ale asi jsem spadla nějak divně, vážně nevím.

„Ac, proboha Rebeko, jsi celá." Přiletěla paní ředitelka, „Bolí jí hlava a krk." Postavil se Jon a mluvil s ředitelkou.

Za nedlouho ředitelka odešla i bez rozloučení, „Mám tě odvést na pohotovost." Řekl Jon a hodil si přes sebe sako. „To je dobrý." Řekla jsem a snažila jsem se vstát, ale najednou se mi začala hrozně motat hlava a upadla jsem.

„Slečno, slyšíte mě? Jak se jmenujete." Slyšela jsem neznámý hlas. „Beka, Re-beka Collins." Vykoktala jsem potichu. Všude kolem bylo ostré světlo. „Kde to jsem." Zeptala jsem se, „Jste v nemocnici, upadla jste do bezvědomí." Mluvil na mě snědší pán s jemným přízvukem, stoprocentně to byl Američan. „Máte otřes mozku, a pochroumané krční obratle, necháme si vás tu." Řekl doktor a odešel z místnosti. Dál se o mě starala sestřička, připojovala mi na prst nějaký přístroj, vypadalo to jako kolíček na prádlo.

*******************************

Ahooj vím, že jsem dlouho nepřidala ale to bych nebyla já kdybych přidávala pravidelně.

x<~O)