Bad Decision -cz

9.

Nějak jsem neměla ani chuť na snídani, a tak jsem se rovnou začala tak trochu balit. moc toho tady sice nemám, ale tak nabíječku diář a takové drobnosti jsem dala do batohu. Konečně přišel doktor s nějakými papíry v ruce. "Už jste plnoletá, tak že si můžete revers podepsat sama." podal mi složku. podepsala jsem to tam kde mi ukázal, "Takže už můžu jít domů?" ujistila jsem se. "Přesně tak, ale ještě si zajdete jednou na rentgen toho krku a dáme vám nový límec, tento si ze zákona nemůžete nechat." vysvětloval. "Dobře." řekla jsem a vzala si od doktora žádanku na rentgen. No dneska do škol asi nepůjdu. "Jenom si ještě vezmu ten límec." řekl doktor a opatrně mi ho sundal. "Jo, děkuji." krkem jsem stále nemohla hýbat jak mě bolel. vzala jsem si do ruky svoje oblečení a šla jsem se na záchod převléknout.

Vzala jsem si batoh a ještě ustlala postel, jo já vím že ji budou převlíkat, jětě jsem tam poskládala tu nemocniční košili co jsem měla a s žádankou v ruce jsem šla rovnou na rentgen. Když mi začar zvonit mobil v  kapse. A mamka volá, "Ahoj." řekla jsem vesele. "Ahoj, miláčku tak jak se cítíš, už jsem na cestě do nemocnice, vyzvednu tě." řekla, "Mami vlastně to otoč do práce, odvoz mám zařízenej." trošku jsem znervózněla, protože kdyby se ptala kdo mě vezme, tak bych musela zalhat protože by asi bylo divný kdybych jí řekla že mě vezme můj učitel. "No dobře, ale chtěla jsem tě vidět." řekla celkem posmutnile. "Mami uvidíme se večer doma, uvaříme si něco dobrýho na večeři a rkneme na nějakej film." nalákávala jsem ji. "No dobře, budu se těšit a něco dobrýho nakoupím." řekla už veseleji. "Paráda, víš, co musím končit, ještě musím jít na rentgen, tak pak ti napíšu." řekla jsem. "Jo dobře, mám tě ráda." řekla, "Jo já tebe taky, tak pa." řekla jsem a položila hovor. Schovala jsem mobil do kapsy a dala žádanku na recepci u rentgenu.

No paráda na ambulanci mi řekl, že to není nejlepší, ale tal co už. Dostala jsem límec, kterej hrozně škrábe. šla jsem před nemocnici, kde by už na mě měl čekat Jon. A taky že čekal, hned jsem ho viděla jak sedí v svém autě. Když mě vyděl přicházet k autu, vystoupil a oteřel mi dveře. "Ahoj." řekla jsem a objala ho. "Ahoj, jak se cítíš?" zeptal se mě. "Unaveně." pousmála jsem se. Nastoupili jsme do auta, "Chceš jít vůbec do školy?" zeptal se mě. "Ne na hodiny nepůjdu, ale mám na parkovišti u školy auto, taže kdyby si mě hodil na parkoviště ke škole bylo by to nejlepší." řekla jsem s úsměvem. "A nechceš se jít dívat na zkoužku dramaťáku. přesunul jsem ji až na poslední 4 vyučovací hodiny." nabídl mi. "Jo to zní dobře." pousmála jsem se na něj.

Po cestě jsem všechno psala mámě, hlavně to, co je ve zprávě z nemocnice.

Zaparkoval na svém učitelském místě a společně jsme šli do jeho kabinetu. "Chceš kávu, nebo čaj?" zeptal se. "Kávu, díky." posadila jsem se na gauč. Po chvíli mi Jon podal hrneček plný voňavé kávy. "Nevěděl jsem jestli sladíš, tak tady máš cukr a mléko." řekl a podal mi cukřenku a dvě malé smetánky do kávy. "Díky ale nesladím, a mléko si dám jen občas." řekla jsem a usrkla si kávy. "Za chvíly budu muset jít do hodiny, klidně tu buď a pak půjdeme na zkoušku společně." řekl a ze stolu si vzal malýblok a svoji brašnu. "Dobře a díky, za všechno." řekla jsem a pousmála se.

Vypila jsem kávu a umyla po sobě hrníček. Dala jsem ho do poličky, kde byl ještě jeden hrneček. Když už jsem sála tak jsem si pršla Jonův kabinet celý. Na stěnách nic moc neměl, jen vůj diplom a pár uměleckých fotek, jako západ slunce a Big Ben a další památky. Žádný osobní fotky, možná to vypadá že nějak moc šmejdím, ale jsem jen prostě zvědavá. Posadila jsem se zpátky na gauč.

Po chvíli mě ale sezení přestalo bavit a tak jsem se jen tak procházela po místnosti. Nakonec jsem vzala propisku a na papírek jsem napsala, šla jsem si koupit sváču do bufetu, uvidíme se v divadle. xoxo Beka.

Lísteček jsem přilepila na okraj monitoru a odešla jsem do bufetu. "Dobrý den, jeden zeleninový salát." řekla jsem. "1,30." řekla prodavačka. Dala jsem jí peníze a vzala si svůj salát. Šla jsem už rovnou do divadla.

Posadila jsem se do první řady a začala jíst salát. Pustila jsem si písničky z mobilu. ale brzy mi začal mobil zvonit. Liam, nemá náhodou hodinu, "Ahoj." řekla jsem. "Ahoj, až teď jsem pořádně zjistil co se stalo, si v pořádku?" zněl celkem vyděšeně. "Nebo jsem vpohodě, vlastně kdyby si teď měl volnou hodinu tak by si mohl přijít do divadelního sálu." řekla jsem. "No teď bych měl mít trénink, ale jednou bych mohl mvynechat." řekl, "Alespoň se podíváš jak je Harry úžasnej herec." řekla jsem trochu sarkasticky. "Už se těším, hele už musím do třídy, tak za chvíly v divadle." řekl a zavěsil.

Dojedla jsem salát a jen tak jsem seděla v křesle. Začala mě bolet hlava a tak jsem si ji opřela o opěradlo. Za nedlouho do místnosti někdo vešel ale ani jsem neměla energii se otáčet a podívat se.

"Lístečky jsou sexy." šeptal mi Jon do ucha. "Myslíš." zašeptala jsem a podívala se na něj. Posadil se hned vedle mě. Oba jsme se k sobě začali pomalu přibližovat, až se naše rty spojily, a začali jsme se líbat. Po pár sekundách jsme se od sebe odtáhli. "Tohlo bychom neměli dělat, a hlavně né tady." pošeptala jsem. "Asi ne." pošeptal a dal mi ještě malou pusu. Já jsem se jen pousmála.

Za nedlouho do místnosti začali chodit studenti, pár z nich se mě zeptalo jak mi je a pak začali zkoušet Harry ani Liam nepřišli, Harry ale teď má neomluvené hodiny. Že by byl za školou. A Liam asi musel na trénink. "Ahoj, krásko." ozvalo se najednou zamnou. Byl to Liam, daroval mi malý polibek zezadu na krk.

Posadil se vedle mě a chytil mě za ruku. "Jak se cítíš?" zeptal se mě. "unaveně." řekla jsem. "Ctěl jsem se na to zeptat Harryho, ale jakmile zjistil, že jsi ve škole tak někam zmizel." řekl Liam. "Bylo to jen nedorozumnění a vlastně si za to můžu i sama, Harry je v tom nevinně." řekla jsem.

Liam musel na další hodiny, á jsem stále seděla v dvadle a dívala se na zkoušku, už se to rýsuje do konečné podoby. "Jone, mohla bych jít už domů?" pošeptala jsem mu. "Klidně běž, stjně tady nemusíš vůbec být." řekl a pousmál se. "Ahoj." řekla jsem a odešla.

Šla jsem rovnou ke svému autu, nastartovala jsem a rozjela jsem se k domovu.

Zastavila jsem na parkovišti u domu. odemkla jsem si a šla jsem rovnou do pokoje. vyslékla jsem se a po včerejšku jsem se šla vysprchovat.

Po úžasné sprše jsem si jen tak sedla k oknu. Dnešek jsem si promýtala pomalu v hlavě. Nemůžu se líbat s Jonem, vždyť mám Liama a ho mám vážně ráda, ach bože, cítím se hrozně provinile, mám to Liamovi říct nebo ne?! vážně nevím, kdysi jsem mývala v New Yorku kamarádku, a ta my se vším radila, ale tady mám jen Liama, Harryho a Jona, svého učitele. Musím to Jonovi říct, vyjasnit to mezi náma.

Lehla jsem si na postel a pokoušela jsem se usnout.

Ale nešlo to, stále jsem myslela na Jona a Liama. Jon je super kámoš a kdybych neměla Liama asi bych s ním i něco ráda měla, ale Liam je Liam, je hrozně hodnej, milej a mám ho hrozně ráda. Vzala jsem telefon a napsala jsem Jonovi, 'Musím s tebou mluvit'.

Za nedlouho mi odepsal, 'Dobře už jsem doma'. Paráda, 'Tak za 10 minut u tebe?' odepsala jsem. 'OK'

Vzala jsem si sebou jen mobil a klíče do kapsy a vyrazila jsem za Jonem. Za pár minut jsem byla u jeho domu, bez váhání jsem zazvonila a netrpělivě jsem čekala až Jon otevře dveře. Nečekala jsem dlouho, Jon stál mezi dveřmi a mile se usmíval. "Ahoj, půjdeš dál?" zeptal se. "Jo, ehm no vlastně ne." bla jsem mega nervózní. "přišla jsem abych ti řekla, že takhle to dál nepůjde, chodím s Liamem a tím pádem se nesmím líbat s tebou." byla jsem nervózní a možná troku i hysterická. "Beky, Beky, zpomal, opravdu to tak chceš?" řekl a šel ke mě blíž. Dala jsem Jonovi lehký polibek na čelo, "Sbohem, pane učiteli." řekla jsem a odešla.

Šla jsem zpátky domů. Doma jsem byla celkem nervózní nebo spíš konečně ráda, že jsem to konečně uzavřela, i když sice nic nebylo, musela jsem to udělat pro klid mojí duše.

**Ha nová část v poslední době nemám moc času ale hrozně ráda vždycky napíšu část, hrozně ráda bych znala váš názor jak na celý příběh, tak i na průběh příběhu, jak se vám líbí děj. dejte vědět. xoxo Anička