Bad Decision -cz

4.

Předem bych se chtěla omluvit možná jste čekali část tak před dvouma dnama ale co už tak SORRY.

Opět jsem si ráno napatlala na obličej pleťovou masku. Nasnídala jsem se a provedla ranní hygienu.

Otevřela jsem skříň a vytáhla vínově červený krátký overal s růžovími růžemi na úzkých ramínkách. Oblékla jsem se a obula si černé vansky. Do batohu jsem naházela učení, popadla jsem klíče a šla k autu. Nastartovala jsem a jela ke škole. Opět jsem jela přes ulici, kde bydlí Liam. Už z dáli jsem ho viděla čekat před domem. Je to zvláštní, ale hrozně se těším na ten jeho krásný úsměv a snad i doufám, že ho budu moct znovu políbit.

Liam nastoupil do auta s jeho typickým úsměvem. „Ahoj." Pozdravila jsem ho a pousmála se. „Ahojky." Řekl a na chvíli jsme se zadívali společně do očí. Naše spojení jsem přerušila a pokračovala v cestě do školy.

Po cestě bylo relativně ticho. Zastavila jsem tam jako obvykle a společně jsme šli do školy. „Dneska nemáš kávu." Podíval se na mě. „Nechci, aby sis myslel, že jsem závislá." Poznamenala jsem. Chvíli bylo trapné ticho než mě Liam pomalu chytil za ruku. „Neměli bychom se držet za ruce, když nás vidí Harry." Podívala jsem se na něj. „Když ty máš tak hebké ruky." Zasmál se. „Ehm jo, jasně." Řekla jsem se sarkasmem. „Nesměj se, já to myslel vážně." Přitáhl si mě blíž. „Jak myslíš." Řekla jsem. Najednou jsme stáli naproti sobě a mezi sebou bylo jen pár centimetrů. Oba jsme zmlkli a zadívali jsme se sobě do očí. Naše vzdálenost mezi námi se pomalu zmenšovala, až jsme oba navzájem spojili naše rty. Hejno motýlků si poletovalo v mém bříšku, konečně jsem mohla znovu ochutnat ty jeho úžasné rty. Nakonec jsme naše rty stejně rozdělili. Oba jsme se na sebe hezky usmáli a už konečně došli do školy. Liam mě doprovodil až ke skříňce. Na rozloučenou mě ještě políbil a vydal se vlastní cestou.

První hodinu jsem měla angličtinu, na tu jsem se aji těšila. Ve třídě jsem si sedla opět do předu a nachystala si sešit. Po zvonění do hodiny přišel pan učitel. „Beko vybereš prosím úkoly?" podíval se na mě. Co že on byl úkol, do prdele 4 den ve škole a už nemám úkol. Vstala jsem a ode všech jsem vybrala sešity a dala je na katedru, „Pane učiteli omlouvám se, ale já úkol nemám." Řekla jsem a sklopila pohled. „Nevadí, tak se uvidíme po vyučování." Řekl a poslal mě na místo.

Dneska chemii nemáme, takže žádná hodina s Liamem, škoda.

Po dnešním vyučování jsem se vydala do kabinetu pana učitele Branana. Zaklepala jsem a vešla. „Dobrý den." Pozdravila jsem. „Ahoj." Pousmál se. „Nachystal jsem pro tebe malý test." Řekl a ze svého stolu mi podal nějaký papír. Čistý papír, neříkal test?! „Posaď se." Ukázal na gauč, posadila jsem se tedy a pan Branan vedle mě. „Napiš mi dva nejznámější britské spisovateli a alespoň dvě jejich díla." Řekl a opřel se. Z batohu jsem si vytáhla propisku a první, kdo mě napadl, byl Shakespeare. Chvíli jsem přemýšlela nad druhým autorem a nakonec jsem si vybrala Alexandra Popa.

Až jsem byla hotová, odevzdala jsem papír učiteli. „Proč jste si vybrala zrovna Popa?" zvědavě se na mě podíval. Byla jsem uvolněná a klidná. „No tak třeba, byl to známí básník." Řekla jsem v klidu. „Takže žádný osobní vztah?" přeložil papír, „Jednou jsem četla jeho sbírku." Odpověděla jsem pravdivě. „Jenom mě to zajímalo." Řekl a vstal z gauče. „Jak se ti líbí na naší škole?" opřel se o stůl. „Líbí se mi tu, ale spíše se bojím toho, že budu muset zase po čase odjet jinam." Řekla jsem a schovala jsem si propisku zpět do batohu. „Už jsi dospělá, můžeš tady přece zůstat." Řekl. „To sice ano, ale asi si nedokážu představit život bez mámy.". „No nic nebudu tě déle zdržovat, určitě už máš na dnešní odpoledne lepší společnost." Řekl a vydal se ke dveřím. Vstala jsem z gauče a batoh si přehodila přes jedno rameno. Otevřel mi dveře. „Rád jsem si popovídal." Řekl a pousmál se. „Myslím, že takovou po školu jsem ještě nezažila." Řekla jsem s úsměvem a vydala se ke skříňce. Ve skříňce jsem si vzala jen kabátek a klíče od auta. Ze školy jsem šla rovnou k autu. Z kapsy jsem vytáhla mobil a vytočila Liamovo číslo. „Dovolali jste se sice správně, ale právě asi nemám čas, po pípnutí můžete zanechat vzkaz." Ozvalo se. Típla jsem to a nastoupila do auta. Asi ho vzal Harry, pomyslela jsem si a vydala se domů. Po cestě jsem zastavila v knihkupectví a koupila jsem si Kroniku anglické literatury a ještě jsem se stavila v drogerii a pomalu jsem procházela mezi regály. Do košíku jsem si dala nové štětce na Make up, řasenku a bronzer. Došla jsem ke kase, a koho nezahlídnu. Pana učitele jak před sebou tlačí košík a v něm nějaký deodorant, kapesníčky a sprchový gel. Pomalu došel taky ke kase, stál, hned zamnou. „Dobrý den." Pozdravila jsem s úsměvem. „Beko tady nejsme ve škole, můžeš mi tykat." Řekl a podal mi ruku. „Dobře." Podala jsem mu taky ruku, „John." Řekl a potřásli jsme si rukama. Právě jsem byla na řadě, dala jsem na pás vybrané věci, prodavačka je namarkovala a já zaplatila. Naposledy jsem se podívala na pana učitele, teď vlastně už na Johna a pousmála se na něj.

Nastoupila jsem znovu do auta a jela rovnou domů. Doma jsem si v kuchyni vzala jablko a šla do pokoje. Otevřela jsem notebook a rozjela facebook. 4 zprávy, rozklikla jsem je a všechny byli od Liama, ‚Ahoj, sorry jel jsem s Harrym' ‚Doufám, že ti to nevadilo' ‚Zítra ráno asi taky pojedu s ním' ‚Beky jsi v poho, odepiš!!' všechno jsem si to přečetla a odepsala jen ‚OK jsem v pohodě, neboj' za nedlouho se mi dostalo i odpovědi ‚Nezlobíš se?' ‚Proč bych měla?' ‚Možná sis myslela, že strávíme den společně.' ‚Musíš být i s Harrym.' odepsala jsem a kousla si do jablka. ‚Je hodně žárlivej.' ‚S tím nic neuděláme.' ‚Chtěl bych tě vidět, ale Harry mě drží jak nějakýho vězně.' ‚Ráda bych tě osvobodila, ale musím se učit, líbám' bylo poslední, co jsem napsala a otevřela jsem si sešit z biologie.

Nějak jsem se nemohla soustředit na učení a tak sem začala brouzdat po internetu. Najednou mi zavibroval mobil. Kouknu se na displej, upozornění z instagramu a twitteru. Otevřela jsem napřed instagram, uživatel JohnBre vás začal sledovat. Hned jsem rozklikla jeho profil a letmo projela fotky, dala jsem sledovat a rozklikla druhý upozornění z twitteru. Uživatel JohnBre označil váš tweet hvězdičkou. Rozklikla jsem si ho a dala jsem sledovat. Nijak jsem to neřešila a vypla mobil.

„Beky." Ozvalo se ze zdola. „Ahoj." Zakřičela jsem a šla za mámou dolů. „Donesla jsem suši." Ukazala papírovou tašku s nějakým čínským znakem. Vzala jsem tašku a šla do kuchyně. Nachystala jsem talíře, do mističek jsem nalila sójovou omáčku a do jedné dala i trochu wasabi a dala to na stůl. Máma se mezi tím převlékla a přišla do kuchyně.

„Jak bylo ve škole?" zeptala se, „Byla jsem po škole." Řekla jsem s úsměvem. „Co že?" mámě skoro zaskočilo. „Neboj, klídek." Uklidňovala jsem ji. „Rebeko, nechceš přece na sebe upozorňovat už 4. Den." Řekla a vážně se na mě podívala. „Já jsem jen zapomněla úkol." uvedla jsem ji na pravou míru.

Po jídle jsem šla zpět do pokoje, máma prej měla domluvenou nějakou schůzku. Takže jsem byla doma sama. V klidu jsem se okoupala a zalehla do postele.