Bad Decision -cz

3.

Probudila jsem se, z batohu jsem vytáhla krabičku s naší pleťovou maskou. Napatlala jsem si ji na obličej a šla se nasnídat. „Ahoj, co to máš na." Ukázala máma na můj obličej. Obvykle si nedávám masky jenom peeling. „To jsme dělali v chemii." Vysvětlila jsem. „Vážně, nevěděla jsem, že jsi takový chemik." Zavtipkovala. Vzala jsem si misku s müsli a zalila mlékem. „To spíš Liam." Opáčila jsem. „Kdo je Liam." Pousmála se. „Sedíme spolu na chemii.", „Už musím jít." Dala mi pusu do vlasů. „Pa." Zamumlala jsem s plnou pusou.

Po snídani jsem si sloupla masku a namalovala se. Když jsem se podívala z okna, nevypadalo, že by mělo být nějak hezky a tak jsem si vzala světle béžové kalhoty, bílé tílko, přes které jsem si přetáhla mentolově modrý pletený svetr. Do vlasů jsem si dala ještě béžovou čelenku s mašlí a kolem krku jsem si vzala béžové perly. Nachystala jsem si věci do školy do batohu, nasadila jsem si vansky, popadla klíče od auta a běžela k autu. Schválně jsem jela ulicí, kde bydlí.  Asi jsem jela právě vhod, protože, když Liam chtěl nastoupit do černého range roveru, mu odjel, jak se říká přímo před nosem. Zastavila jsem před jeho domem. „Ahoj, nechceš svést?" zeptala jsem se ho. „To by bylo supér." Otočil se a nastoupil do auta. „Máš super auto." Rukou přejel po palubní desce. „Ehm, díky." Pousmála jsem se. „Je tvoje." Byl neodbytný. „Zatím ano." Věnovala jsem se řízení. „Zatím?" udivil se. „S mámou hodně cestujeme a pokaždé mám jiné auto, to je podle toho jaké nám poskytnou." Vysvětlovala jsem. „Kdybych jel do Londýna, myslel bych si, že mi dají Bentley a ne Bavoráka." Pousmál se. „Proč ten kamarád odjel bez tebe?" teď jsem byla zvědavá já. „Harry?! No výš je to složitý." Lezlo to z něho jako z chlupaté deky. „Jsem jedno ucho." Mrkla jsem na něj. „S Harrym jsme kamarádi už od malička, naše mámy jsou nejlepší kamarádky a tím pádem jsme spolu už od narození, a Harry byl vždy ultra žárlivý, vždy jsme se bavili jen my dva spolu, a když jsem si našel holku, musel ji mít i Harry, mě to moc nevadilo, protože jsem ji stejně nemiloval." Vysvětlil mi. „Zajímaví." Nevěděla jsem co odpovědět. Zastavila jsem před kavárnou, „Skočím si jen pro kávu." Vletěla jsem do kavárny a koupila jsem si maxi kávu sebou. „To máš na celý den?" ukázal na kelímek. „Děláš si srandu, po 3. Hodině už nebudu mít co pít." Pozvedla jsem jedno obočí.

Zaparkovala jsem tak kde včera. Harry stál u svého auta a vypadal celkem naštvaně. „Běž za ním." Bouchla jsem ho do ramene. „Myslíš." Nevypadal moc odhodlaně. „Ať už tě tady nevidím." Rozcuchala jsem mu jeho účes. „Díky za svezení." Řekl a šel za Harrym. „To nic nebylo." Dodala jsem a šla přímo ke skříňce.

První hodinu mám angličtinu. Vzala jsem si knihy a kávu a šla do učebny. Posadila jsem se na své místo. Za nedlouho do hodiny přišel pan učitel. „Dobrý den, dneska se budeme bavit o Shakespearovi a konkrétněji o jeho dílu Romeo a Julie, kdo to četl." Odložil si svoji brašnu a na tabuli napsal Romeo a Julie. „Tak, kdo to četl?" rozhlédl se po třídě. Rozhlédla jsem se po třídě a nikdo se nehlásil, pomalu jsem zvedla ruku. „Pověste nám o čem to je a co vás na tom zaujalo.". Stoupla jsem si a začala „Je to příběh o zakázané lásce a krásně de, vidět že lásce by se nemělo v ničem bránit, a taká jde vidět, že nemáme dělat rychlé rozhodnutí." Povídala jsem. Posadila jsem se, „Výborně." Řekl a začal něco psát na tabuli, vytáhla jsem si složky a začal opisovat z tabule.

Po hodině jsem měla dějepis a hned po něm chemii. Posadila jsem se na svoje místo. Liam tu ještě nebyl, do hodiny přišla paní učitelka. „Kdo už vyzkoušel vaše výtvory." Rozhlédla se po třídě. No paráda opět jediná, jsem zvedla ruku. „Slečno..." „Collins." Napověděla jí. „Ano, co říkáte na váš výtvor." Posadila se za katedru. „Použila jsem si dneska ráno, a snadno se sundávala, žádné zarudnutí a navíc hezky voněla." Pochválila jsem náš výtvor. „Dobrý den, omlouvám se." Vběhl do třídy Liam. „Posaď se." Zamračila se. „Ahoj, kde si byl." Starala jsem se. „S Harrym." Řekl rychle.

Zbytek hodiny jsme už neprohodily ani jedno slovo. Je to zvláštní, s Liamem mám jen jednu hodinu a to zrovna chemii, přitom mám předměty, které by měl mít taky.  Už jsem se tím dál nezaobírala a pelášila na hodiny divadla. Tuhle školu mám vážně ráda, má hodiny divadla a je i sportovně zaměřená, já sice nesportuju, ale chtěla jsem tím říct jen to, že mám ráda multifunkční školy.  Šla jsem podle mapky až do školního divadelního sálu. Posadila jsem se tak jako ostatní, do první řady pod pódiem. A jak nečekaně na pódium vešel pan učitel Angličtiny. „Tak jak jsme se dnes bavily o Romeovi a Julii, tak se tím budeme zaobírat víc." Slezl z pódia a rozdával nám texty. „Ty jsi to četla, že ano." Dával mi složku papírů. „Ano." Odpověděla jsem prostě. „Kdo by chtěl ztvárnit Julii?" porozhlédl se. „Nikdo vážně, nedělejte si ze mě srandu, minulí rok, když jsme hrály Hamleta tak jste všichni chtěli mít hlavní roli." Sarkasticky se pousmál. „Beko." „Hm." Zvedla jsem svůj pohled. „Vezmeš si tu roli?" díval se na mě. „Bude mi ctí." Pronesla jsem. „Pane učiteli, Romea už nehledejte." Ozvalo se zezadu. „Harry, pojď, si sednou blíž." Pokáral ho. „Nečekal bych to od tebe." Podal Harrymu text. Třeba se s Harrym skamarádíme a nebudeme mít problém.

Hned jsme začali zkoušet, „No tak Rebeko nestyď se, on tě neukousne." Cítila jsem se nepříjemně vedle Harryho ani nevím proč. „Ještě jednou, ano." Řekl a odešel ze scény. „Pověste, pane, vypadáte příliš vážně na to aby, jste se chtěl vyhnout jen tanci." Odříkala jsem svoji část. „Jestli svou hrubou rukou znesvěcuji tu tvou svatou." Držel mi ruku. „Mé rty, dva zardělí poutníci, jsou připraveni vtisknout polibek kající." Přejel mi palcem přes rty. „Pane učiteli, nezkusíme jinou pasáž?" koukla jsem na něj zoufale. „Víte co, dneska už skončíme." Pronesl. Jen jsem si oddechla. „Rebeko, mohl bych s vámi ještě mluvit." Koukl na mě učitel. Všichni už odešli a já přistoupila blíž k němu. „Ano pane.", „Jestli ti Harry vadí, nemusíš hrát." Pronesl. „Víte, tohle je moje druhá škola s divadelní tvorbou a upřímně, Julii chci být už od mala a s Harrym si nedělejte starosti." Vysvětlovala jsem. „Dobře, ale kdyby si měla nějaké problémy, nestyď se, zamnou přijít." Přejel mi rukou po rameni. Jen jsem se pousmála.

Potom jsem měla ještě matiku, dějepis a tělocvik. Po obědě jsem jela rovnou domů. Měla jsem stále blbej pocit z Harryho, když jsem vedle něho byla a jak na mě sáhnul, naskočila mi husí kůže, je strašidelnej. Chtěla jsem ze sebe smýt ten pocit, napustila jsem si vanu. Lehla jsem si do hromady bublinek a do uší jsem si pustila hudbu.

Po hodince strávené ve vaně jsem si oblékla volné triko a šortky. Posadila jsem se k oknu a začala se učit na písemku z dějepisu.

„Zlato jsi doma?" slyším mámu u dveří. „Už jdu." Křičím. „Ahoj." Pozdravím ji, „Jak bylo ve škole." Dala mi do ruky bílou igelitku. „Nic moc." Šmátrala jsem v tašce. „Donesla jsem čínu." Řekla a vyzula si své boty na jehlách. „Vidím." Položila jsem igelitku na linku.

Přendala jsem jídlo do talířů, mámin jsem dala na stůl. „Mami, musím se učit, vezmu si to nahoru."  Oznámila jsem a šla do pokoje.

Zazvonil zvonek u dveří, to je fuk máma otevře. „Beko." Křičí na mě. Šla jsem tedy dolů ke dveřím. „Ahoj, co tady děláš?" byla jsem vyjevená. „Ahoj, řekl jsem si, že bychom se mohli učit společně." Pousmál se Liam mezi dveřmi. „Mami." Podívala jsem se na ni. „No jo už jdu." Kráčela pomalu do kuchyně. „Chceš jít dál." Zeptala jsem se. Jen se usmál a vešel. Šli jsme do mého pokoje. „Dáš si něco k pití?" zeptala jsem se. „Ne díky." Pousmál se. „Beko, mě nezajímá, že se často stěhujete." Řekl a chytil mě za pas. „Liame." Podívala jsem se na něj. „Nic neříkej." Přejel mi po rtech palcem. Přibližoval se stále blíž. Nakonec spojil naše rty, chvíli jsme se líbali a pak jsme se od sebe pomalu odtáhly. „Li." Nestihla jsem doříct jeho jméno. „Shh.". „Slyšel jsem, že s Harrym hraješ v divadle." Poznamenal. „Jo, posaď se." Ukázala jsem na okenní výklenek. „Alespoň se skamarádíte." Pousmál se. Jen jsem se usmála.

Společně jsme se učili. „Už budu muset jít." Podíval se na hodinky. „No jasně." Řekla jsem mile. Šli jsme ke dveřím. „Budeš potřebovat odvoz i zítra?" mrkla jsem na něj. „Myslím, že ne." Pousmál se. „Chtěl bych tě ještě políbit." Pošeptal mi do ucha. Nijak jsem neváhala a políbila ho. „Shh." Zavřela jsem dveře a šla zpět do pokoje. Doslova jsem se svalila na postel a nic už jsem neřešila.

Tady je další díl, prosím o koment nebo vote, protože nevím jestli má cenu psát další díly......