Dva světy a Rose

6.

Od noci kdy ji Ethan vezl domů uběhlo již několik dnů, zas každý dělal že se nic nestalo. Mary volá Rose na společnou večeři u které má byt i Oliver a Ethan, má z toho trochu obavy. Nikdy totiž takhle spolu nejedli, vlastně spolu nikdy nic nedělali a to je to již měsíc co se přestěhovala.    ,, Rose, prosím podej mi tu misku" Mary je dnes celkem svátečně oblečená a moc jí to sluší, je to vysoká blondýna s vlasy po ramena, štíhlá a málo kdo by do ní řekl že jí je skoro čtyřicet. Oliver je dnes také ve svátečním, i když Oliver chodí stále v obleku. Zdědil totiž rodinou firmu, o které Rose skoro nic neví. Rose si sedá ke stolu naproti Ethanovi, který má v uších sluchátka a nos zabořený do telefonu. Mary si sedla ke stolu naproti Oliverovi a hned se na sebe podívaly. ,,Rose a Ethane máme pro vás novinku.'" začne máma Rose. Rose plná obav nad dalším dítětem koukne na Ethana, který se zdá být naprosto v klidu. ,,Požádal jsem Mary o ruku a ona řekla ANO!" Oliver vzal Mary za ruku a toužebně se na ní podíval, Mary se na něj usmívala od ucha k uchu. Rose přijde že se jí zastavil svět, v hlavě se jí honí několik myšlenek. Neví jak si to má v hlavě srovnat, tak se podívá na Ethana zda je také tak mimo jako ona, ale on se usmívá!?.          ,,To teď  bude Ethan opravdu můj bratr? Co můj táta?" stále jí tyto otázky běhají v hlavě, do dnešního dne totiž věřila v návrat svého otce a stěhování do Kalifornie, stěhování domů. Rose totiž nikdy nepřestala věřit že se její otec vrátí domů, odkud před třemi lety odešel.                                ,,Gratuluji Mary, mám radost že se táta konečně vyslovil" Ethan vypadá že o tom věděl delší dobu. Rose se snaží nahodit úsměv na tvář, ale každý hned uvidí že ten úsměv je falešný ,,Gratuluji mami, jestli mě ale omluvíte již nemám hlad a raději půjdu do pokoje spát." Rose se zvedne ze židle aniž by se na kohokoliv podívala a odchází po schodech do pokoje. Zastaví se na posledním schodu když slyší Mary o ní mluvit ,,Promiň Olivere, ona se stále ani po tolika letech nesmířila s odchodem jejího otce." Rose již více slyšet nechce a jde dál, v pokoji padne na postel a začne brečet.

Někdo jí zaklepe na dveře Rose ale nereaguje. Slyší jak se dveře otevřeli a někdo si k ní sedl na postel. ,,Proč kvůli tomu děláš takový povyk Rose?" Rose se otočí a utře si slzy. ,,Byla bych ráda kdybys odešel z mého pokoje bratříčku!" opře se do Ethana, který se jen ušklíbne. ,,Koukám že jsem tě něco naučil, tak to ale přeci starší sourozenci dělají ne?" Ethan se již směje od ucha k uchu. ,,Jsi tak vtipný, chceš snad abych ti ukázala cestu?!" procedí mezi zuby a vražedně se na něj podívá. Ethan se jen usmívá a mezi dveřmi jí opět řekne setřičko, což Rose rozzuří natolik že jde a dveřmi za ním bouchne.

,,Ahoj Emily, opravdu jsem se na tebe už těšila. Měla jsem celkem náročný víkend, takže jsem ráda že tě vidím."                                                                                                                                                                     ,,Rose, já tě také moc ráda vidím. Jéje a co se stalo, jestli se můžu zeptat?" vlídně se na Rose podívá. Emily je jediná kamarádka kterou tady Rose má.                                                                                    ,,Trable v ráji víš" řekne sklesle. ,,Nějaké konflikty v rodině ale nic vážného co by nám mělo kazit dnešní den."  řekne již s větším elánem a následuje Emily do učebny biologie.  Emily si sedne k Trevovi a Rose k Jackovi. ,,Ahoj Rose" usměje se na jí Jack, úsměv mu Rose opětuje. ,, Ahoj, nevíš co nás dnes čeká?" Ptá se s úsměvem na tváři. Zase jí zachraňuje jeho přítomnost, nechápe jak jí může dávat tak velký pocit bezpečí. ,,Dnes budeme pitvat žáby jako posledně" odpoví Jack a dá Rose vlasy z obličeje za ucho.