Manželství Se Zárukou

3. Noční klub

„Chriss?“ Zaslechla jsem své jméno, když jsem akorát umývala špinavé nádobí a drhla drátěnkou jeden talířek už asi pět minut, protože jsem z něho za boha nemohla tu špínu dostat. „Hm?“ Kývla jsem hlavou na Jackie, která akorát došla do kuchyně a na tváři měla podivný úsměv. „Děje se něco?“ Otřela jsem si nos do rukávu na paži, protože jsem měla ruce mokré od špinavé vody v dřezu a talířek jsem nechala klesnout ke dnu, když jsme ruce z vody vytáhla a utřela si je do utěrky.
„To mi nebudeš věřit!“ Vykřikla nadšeně a začala mi před očima mávat balíkem bankovek. Zmateně jsem se na ni podívala a přemýšlela, kde vzala tolik peněz, určitě to nebylo dyško, takže je někde vzít musela.
„Kdes to vzala? Tolik peněz!“ Jackie mi je dala do ruky a já je začala mezi prsty počítat.
„To ti asiati! Sice se těch ryb ani nedotkli, ale zaplatili! Chápeš, to? Ty ryby nemáme ani na lístku. Nebyl to ten tvůj spešl chod?“ Začala se smát a já se zamyslela, když jsem dopočítala bankovky a napočítala přesně tři sta dolarů, což sedělo k tomu, co jsem do lístku napsala. Ale proč by někdo sakra platil tolik peněz, za něco tak odporného, co ani z daleka nemělo cenu tolika dolarů? Byli bohatí a nevěděli co s penězi? Nechápala jsem to, ale bylo to dobře pro nás. Věnovala jsem Jackie úsměv, Lola se akorát vrátila s další objednávkou a Bob před chvílí odešel do skladu pro nějaké suroviny. „Musí to bejt ono. Akorát to nechápu, kterej blázen by za hnusný sardinky dal tolik prachů?“
Zavrtěla jsem nad tím hlavou a peníze dala do kasy. „Co se stalo?“ Zajímala se Lola a šla se na ty peníze podívat zblízka, přičemž ztuhla a sledovala bankovky s otevřenou pusou. To se vrátil i Bob a tak jsme jim to vysvětlily, avšak ani jeden tomu nechtěl věřit.
„Muselas na ně udělat dojem!“ Vykřikla Jackie a zasmála se.
„Já?“ Řekla jsem a nevěřícně vrtěla hlavou, nemyslela jsem si, že zrovna já bych je nějak okouzlila nebo tak.
„Jasně že ty! Jiný vysvětlení není.“ Dodala ještě Jackie, když si Lola odkašlala, aby upoutala naši pozornost. „Nechci nic říkat, ale máme tu další objednávku.“ Popostrčila k nám lístek a Bob se pustil do práce, já jsem mu šla pomoc a holky se věnovaly obsluhování.

Za celý den jsme měli vážně hezkou tržbu, která vyčarovala úsměv na tváři i samotnému Jenkinsovi a to bylo co říct, protože on se vážně neusmíval. I my byli ale z tržby nadšení, byly to hezké peníze a ten den jsme se stavili i s Bobem do klubu, kam nás pozval.

V klubu bylo vážně hodně lidí, nedalo se tam skoro vůbec pohnout, všude blikaly světla a hrála hlasitá hudba. Neslyšela jsem vlastní slovo, ale držela se naší skupinky. První jsme zavítali k baru, kam jsme se posadili a dali si nějaké drinky. Dokonce i Lola pila, což zrovna u ní bylo zvláštní, byla to prostě taková ta hodná holčička, která sekala latinu a nikdy nic neprovedla. Protože nebyla zvyklá na alkohol, už po pár drinkách byla mimo a pustila se s nějakým týpek na taneční parket, což bylo opravdu zajímavé sledovat. „Uzavírám sázku!“ Křikla mírně opilá Jackie, která se začala smát a já i Bob jsme se na ni otočili. Popíjela jsem zrovna nějaký nechutně sladký drink, ale za tu cenu mi přišlo škoda to vylít.
„Sázku, jo? Tak deset babek, že si dnes zapíchá!“ Vykřikl Bob a mně se tomu chtělo straně smát, protože Lola byla skoro taková jeptiška, čistá a nevinná a dnes si dala pár skleniček a už se na parketu otírala o nějakýho chlapa.
„Naše Lola?“ Napila jsem se drinku a dorazilo ho, když jsem ho s hlasitým bouchnutím položila na bar. „Sorry!“ Omluvila jsem se barmanovi, který to nějak neřešil a pak se otočila k těm dvěma.
„Tak to chci vidět! Teda... Ne, fuj! Nechci! Ale jestli se dneska s někým vyspí, tak... Celý týdenní dyško dám vám dvěma!“ Možná, že kdybych měla o sklenku míň, nikdy bych takovou hovadinu neřekla, ale stalo se.

Po pár dalších skleničkách se mi začínala motat hlava, ale i tak jsem si zatancovala s úplně cizíma chlapama. Jenže se mi chtělo strašně čůrat a nemohla jsem najít ani Jackie nebo Lolu, abysme šly spolu. Prostě taková čůrací dívčí skupina.
Hlava se mi motala jako bych slezla z několikáté jízdy na ruském kole, ale dokázala jsem přibližně zamířit směrem k záchodům. Okolo duněla hudba a blikající světla mi znemožňovaly orientaci, takže jsem se musela zastavit a rozhlédnout se. „Kurva.“ Vydechla jsem nespokojeně a zase se rozešla, když jsem natrefila konečně na záchodové dveře, jenže bylo pro mě velice těžké odlišit panáčky na dveřích a leč jsem hledala na panákovi sukýnku, měla jsem pocit, že ji mají oba! Takže které dveře vybrat? Váhala jsem, ale nakonec do jedněch vešla, avšak jsem netušila, že do těch špatných. Mířila jsem ke kabinkám a říkala si, jaké divné umyvadla tam mají, což nebylo nic jiného než pisoáry. Naštěstí tam ale nikdo nebyl, nebo byl?
Dostala jsem se do kabinky a další překážkou bylo stáhnout si kalhoty. Stihla jsem aspoň zavřít dveře od kabinky a pár dalších minut jsem si stahovala džíny, ale nakonec se to povedlo! Jen co jsem dokončila potřebu, kalhoty jsem už natáhla bez problémů a vzala za kliku, přičemž jsem ztratila rovnováhu a navalila se na dveře, které se pod mou vahou dokořán otevřely. Asi bych spadla na zem, nebýt nějakého týpka, co šel kolem a byl z mé přítomnosti velice překvapený. Spadla jsem přímo na něj ale on mě svými silními pažemi zachytil.
„Asiat!“ Vykřikla jsem značně opilá a snažila se zaostřit, muž se na mě smál. Byl mi povědomý. Měl černé krátké vlasy, lehce rozcuchané a hnědé čokoládové oči. Byl to jasný asiat a mně až po chvíli došlo, že to je ten z bistra!
„Asi jste si spletla záchody, slečno.“ Řekl vřelým hlasem a usmíval se, měl vážně hezký úsměv. Chvíli jsem mu koukala do očí, než mě postavil. Na asiata byl poměrně vysoký, teda určitě o trochu vyšší než já. Musela jsem uznat, že to byl pohledný a přitažlivý muž, ale já nechápala, co dělal na dámských záchodech! Hned jsem se na něj zamračila a zabodla do jeho hrudi svůj ukazováček. „Ty sis spletl záchody! Tohle jsou dámské záchody! Ty seš úchyl! Úchyl!“ Zařval jsem a dál ho prstem bodala do hrudi, avšak on se jen smál.
„Tak mi si už tykáme jo? Ujišťuji vás, že já nejsem ten, kdo si spletl záchody.“ Zasmál se. „Ale to vy. Kolik jste toho vypila?“ Zajímal se, ale co mu bylo po tom?
„Co ti je potom! Hm?“ Jako opilá jsem uměla být pěkně hnusná, ale ani střízlivá jsem nebyla nejmilejší člověk na světě. Chlap měl na sobě černé sako a pod ním bílou košili, pod kterou se schovávalo vypracované tělo, zřejmě tak posiloval. Zlatý opasek mu držel černé kalhoty a jeho naleštěné boty byly určitě dražší než celý náš dnešní výdělek!
„Koukej... Koooukeeej mazaaat!“ Zatočila se mi hlava a asi bych skončila na zemi, nebýt chlapíka, který se rozhodl mě i navzdory mým poznámkám zachytit podruhé. Opět jsem se zahleděla do jeho očí a přiblbě se na něj culila, jenže se mi zvedl žaludek a já jeho obsah cítila až v krku. Tak tak jsem se stihla natočit a začala zvracet. „Hups.“ Dostala jsem ze sebe, když jsem mu poblila boty, avšak on mě stále držel.
„Sorry!“ Řekla jsem a narovnala se, čímž jsem se k němu nebezpečně přiblížila a má tvář byla velice blízko k té jeho. Ale kdo by chtěl líbat holku, která právě zvracela? Ne že bych ho chtěla políbit, i když... Možná chtěla. „Jste v pořádku? O boty si nedělejte starosti, zažily už i horší věci, než zvratky krásné a opilé ženy.“ Zasmál se a já se zase přiblbě culila, když jsem se o něj opřela a vytuhla.