Já a Jasper

Kapitola 4. - Záhadný kluk

Ještě chvíli jsme si povídali, když v tom nás přerušil ten záhadný kluk. "Nesu vám ty dvě horké čokolády, tady je první" položí jednu čokoládu na stůl před Sofii "a tady je druhá" položí druhou čokoládu na stůl přede mne. "Děkujeme" S úsměvem mu poděkuji za nás obě. "Ještě něco si budete přát?" "Zatím ne, díky". Usmál se a odešel.

Ta horká čokoláda krásně voněla a když jsem jí zamíchala, byla krásně hustá. Vypadalo to, jakoby vážně vzal čokoládu a rozpustil nám jí do hrnků, ale bylo mi jasné, že to byl jen speciální prášek zalitý vodou.

"Allison, podívej" Sofie mi ukáže lísteček s telefoním číslem. "Byl položený na podšálku" je mi hned jasné čí číslo to je. " Vypadá to, že se mu taky líbíš" mrknu na Sofii. "Ale ne jen si to asi spletl a ještě k tomu mě se vůbec nelíbí, jen se na něj podívej" řekla koktavím hlasem a otočila se na toho kluka. "To vůbec není můj typ" "Kdyby jsi aspoň nekecala, vždyť hned jak přišel, tak bylo na tobě vidět, že se ti líbí. Vždyť jsi na něj koukala jak na Boha a nedokázala jsi říct ani slovo." řeknu s humorem. Sofie byla trochu uražená, ale věděla jsem, že to bere s humorem jako já.

Poté co jsme dopily čokoládu, tak jsme zaplatily a vydaly jsme se k nejbližší zastávce, abychom mohly jet zase domů. Měly jsme štěstí, že zrovna jel autobus směrem, kterým jsme potřebovaly. V autobuse jsem si ještě párkrát rejpla ohledně toho kluka, ale pak mě něco napadlo. "Nechceš mu zkusit zavolat? Podle mě to určitě omyl nebyl." "Já ti nevím, upřímně se mi nechce mu volat." "Ale notak, Sofi. Zavolej mu." Žadonila jsem jak malé dítě. "Mě nepřemluvíš, už jsem se rozhodla, že mu volat nebudu." "Jak myslíš. Ale jak tě znám, ty budeš zvědavá a zavoláš mu." Mrknu na ní a stoupnu si, protože už autobus zastavoval na mé zastávce. Rozloučím se se Sofkou a vystoupím z autobusu. Ještě jí stihnu zamávat, než autobus odjede. Však ona mu zavolá, jen to chce čas.

Došla jsem domů a krásně to tam vonělo. Vešla jsem do kuchyně a uviděla taťku u sporáku, jak tam míchá polévku a vaří omáčku k druhému jídlu. Můj táta je totiž kuchař a když to mamka nestíhá z práce, tak taťka uvaří i doma. "Ahoj tati, mamka to zas nestihla?" "Ahoj Allison. Jo myslela, že to stihne, ale je to na dýl. Jak ses měla? Co ve městě se Sofií?" " Bylo to super moc jsme si to užily." "Tak to je dobře. Až to budu mít hotový, tak tě zavolám a budeš moct jít jíst" Usmál se na mě taťka. Mezitím, než to taťka dovaří jsem šla nahoru a začala přemýšlet co si nabalím k tetě Zoe.

Když už jsem dobalila poslední věci, volal na mě táta ze spoda. "Allison, už to mám hotový, pojď se najíst." "Už jdu" Nechala jsem kufr kufrem a šla dolů. Vůně byla o dost silnější než před tím a na stole už jsem měla nachystaný talíř s jídlem. Mňam špagety! Miluju špagety a taťka to moc dobře ví. "Tak co, chutnají?" "Samozřejmě jo, vždyť vaříš ty nejlepší, co znám" usmála jsem se na taťku a on se taky usmál.

Bože, jsem tak přecpaná. Říkám si v duchu když jdu po schodech nahoru. Špaget nemám nikdy dost. Jelikož zítra brzo vstávám kvůli tomu, že jedu k tetě Zoe. Tak jsem si ještě pustila nějaký ten film na Netflixu a pak jsem usla. Dneska to byl super den a doufám, že Sofie napíše co nejdřív tomu záhadnému klukovi. Ale jak jí znám, tak už mu beztak napsala.