Já a Jasper

Kapitola 6. - Bolestivá pravda

Na stole byl nachystaný velký džbán s vodou a citrónem. Také tam bylo spousta jídla, nějaká buchta, obložené chlebíčky, jednohubky, nakrájené ovoce a spousty dalšího.

Vzala jsem si sklenici, která byla vedle džbánu a nalila si vodu. Měla jsem vážně žízeň, takže jsem byla ráda za něco k pití. Mamka s tetou vedli dosti nudnou konverzaci, takže jsem jen vzala klíčky od auta a šla si pro svoje věci.

Když jsem odemčela auto, otevřela jsem kufr auta a vzala si své věci. Hned jak jsem vše vytáhla, cestou do pokoje jsem se ještě rychle stavila do kuchyně, abych vrátila mamce klíčky.

Vešla jsem do pokoje, kufr a batoh jsem hodila na postel, aby se mi lépe vybalovalo. Otevřela jsem skříň a zjistila jsem, že je dost prostorná, takže dát tam všechno oblečení bude hračka. Z batohu jsem si ještě vytáhla sluchátka a mobil, abych si mohla k tomu vybalování pustit nějakou tu hudbu. Zapla jsem svůj oblíbený playlist a mohla jsem začít.

Po půl hodině jsem měla vybaleno. Úžasný to byl pocit, mít to za sebou. Pokoj najednou vypadal ještě líp, když nebyl prázdý. Byl více útulný a obydlený. Asi to nebude tak strašný, tady být, jak jsem myslela.

Podívala jsem se na mobil, jestli náhodou někdo nepsal. Nic, ani jedna zpráva. Tak aspoň napíšu Sofce, jak to jde s tím záhadným klukem, třeba mi pak odepíše.

"Allison, pojď se se mnou rozloučit. Už pojedu domů." Křičela mamka ze zdola. Vyšla jsem z pokoje a rychle seběhla schody. Mamka se zrovna loučila s tetou. "Tak ahoj mami, objala jsem jí." "Ahoj zlatíčko, užij si to tady s tetou." Mrkla na mě a s úsměvem odcházela. Pak už jsem jí jen viděla odjíždět.

"Pojď Allison, nachystala jsem ti něco k obědu." "Tak super" odpověděla jsem a následovala tetu do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu, nalila si zbytek vody z džbánu a doufala, že tetin oběd bude dobrý. "Tady máš" položila přede mne talíř s řízkem a kaší. No, vypadá to, že tady se vaří české klasiky. "Děkuju" odpověděla jsem a začala jsem si ukrajovat první kousek. Mezitím si teta šla pro svojí porci a potom se posadila také. Jakoby, sice to nebylo nějaké extra jídlo, ale bylo to dobrý. Tak proč si nedat řízek že?

Když jsme dojedly, pomohla jsem tetě uklidnit nádobí ze stolu a naskládat do myčky. "Copak chceš dělat odpoledne? Co se tahle jít podívat do stájí?" přesně tohohle jsem se obávala. Nedá se nic dělat, musím s pravdou ven. "Teto, já nevím jak ti to říct, ale já už nějakou dobu nejezdím, ani ke koním už nechodím." Tetě spadl úsměv a dívala se na mě vážným pohledem. Nic neříkala, jen se dívala. "Promiň teto" řekla jsem a s těmito slovy jsem odešla do svého pokoje. Nechtěla jsem jí takhle zranit, ale já nemůžu za to, co se stalo.

Abych si aspoň trochu zlepšila náladu, vzala jsem si sluchátka a do svého skicáku jsem si začala něco čmárat.

Když už jsem měla skoro hotovo, někdo mi položil ruku na rameno. Trochu jsem  se lekla, ale když jsem se podívala byla to jen teta. Sundala jsem si sluchátka a čekala co se bude dít. "Jen ti chci Allison říct, že se na tebe nezlobím nebo tak něco. Jen mi je líto, že už nejezdíš a já tě do toho tlačila,protože jsem nic nevěděla. Já vím, jak jsi koně milovala, takže kdyby sis to rozmyslela, tak mi řekni." Usmála se na mě a opět odešla.

Dlouho jsem přemýšlela o tom co řekla a při tom jsem koukala z okna. Ten výhled byl pořád krásný a na těch prázdných pastvinách už byli koně. Vraníci, bělouši, poníci, větší koně, no prostě jich tam bylo hodně v různých barvách a velikostech.