7.kapitola

107 16 4
                                        

"Pusť mě!" Okřikla jsem ho.
"Proč jsi taková? Ze dne na den jsi se změnila"

"Nech mě" Zašeptala jsem a snažila se mu vytrhnout, ale nešlo to. Přitáhl si mě k sobě a chytl mě za ramena. Dívlala jsme se mu do jeho tmavě hnědých očí a on do těch mých. Nikdo neuhnul pohledem. Ani já.

...

Začal se ke mně přibližovat a já jen stála a koukala se mu pořád do očí. Začal se ke mně přibližovat rtama. Vytrhla jsem se mu ze sevření, dala mu facku a utekla jsem k týmu.

"Kde je Dave?"
"Už jde" A naznačila jsem úsměv.

"Dobře" Odpověděl mi náš vedoucí a čekali jsme na Dava. Po chvilce přišel a mohla odstartovat hra. Taktiku jsme měli už promyšlenou. Jediné co, bylo to, že všichni, co schovali vlajku přišli k sobě, chytli se za ruce a čekali na písknutí. Po písknutí se všichni rozběhli k místu, kde měli schovanou vlajku, ostatní proti sobě bojovali. Dave opět zahájil konverzaci.
"Něco jsem ti udělal nebo co?!" Pouze jsem se podívala a tiše jsem mu odpověděla. "Ano" ''Tak co jsem ti udělal?'' ''Měli by jsme začít hlídat vlajku!'' Rychle jsem mu odpověděla, abych mu to nemusela celé říkat. Vylezli jsme tedy na strom, kde byla vlajka schovaná. Chtěl opět zahájit rozhovot, ale já ho upozornila, že pod námi je jiná skupina.

Tak to pokračovalo celý den. Konečně byl večer a ja si mohla v klidu odejít do chatky. Rozhodla jsem se, že bych mohla napsat Mell. Vzala jsem si tužku, papír a začala.

Ahoj Mell.

Začala jsem a pokračovala ve vypsavani celého dne. Když jsem dopsala, odložila jsem tužku a vyšla před chatku hodit dopis do odesilaci schránky, která byla před hlavní budovou. Přišla jsem k chatce, která patřila Davovi. Byl tam se svojí partou kamarádů a o něčem se bavili, sledovala jsem je přes okno, do té doby, než se podíval Dave. Uviděl mě, super. Pomyslela jsem si. Otočila jsem se a šla pryč. Chtěla jsem otevřít své dveře, ale někdo mě zastavil. Sama jsem určitě věděla, kdo to je. Ani jsem se neotocila. Pokračovala jsem v otvírání dveří. Vešla jsem a pokusila se zavřít dveře. Problém byl takový, že Dave tam měl nohu. Mám ho ráda, ale toto nemůžu.
''Mužů dovnitř, prosím, promluvit si o tom'' nechala jsem ho tedy vstoupit. ''Co jsem ti udělal?'' Posadil se na postel a já o kousek dál. ''Takže...'' začala jsem. ''Nikdy jsem nebyla oblíbená. Jak jsj mohl zjitit, vyrustala jsem v dětském domově, no a tam mě jedna holka a její přátelé šikanovali, ale vždy tam pro mě byla Mellisa. A teď nás rozdělili. Když nás oddělili, nikdo pro mě nebyl, až na tom plese, pamatuješ? Myslela jsem, že jsem našla novýho přítele, ale pak ten den ve škole.'' Ukapla mi slza z oka. Nedořekla jsem mu to a sklopila si hlavu do dlaní.
''To bude dobrý. Omlouvám se ti a teď ti slibuju, že tu budu pro tebe'' objal mě a já ho objala taky.
''Děkuju'' pousmála jsem se mezitím.

Doufám, že to tu někdo čte :) :D přestalo mě to bavit, tak jsem to pozastavila a teď pokračuji. Jestli se vám to líbí a mám pokračovat, budu ráda za každou hvezdicku a tak mi dáte vědět, jestli mám pokračovat. ;)

I'm Fine//Completed//Kde žijí příběhy. Začni objevovat