Škola sexu

Kapitola 15.

 Sebastian

Okamžitě jsem byl probuzený. Chvilku jsem zůstal bez hnutí stát, než jsem přešel před něj, vypnul televizi a zkoumavě se na něj několik minut díval. Jeho vážný výraz mi prozradil, že nevtipkuje.

Dobře, něco se podělalo. Něco se kolosálně podělalo, pokud bych ještě před několika hodinami celý žhavý do sexu se mnou a teď to chce ukončit. Ale já neměl ponětí, co se stalo. Co jsem udělal? Něco jsem řekl?

Zamračil jsem se na něj. "Co se stalo? To už tě to se mnou přestalo bavit?" Zeptal jsem se a snažil jsem se nevypadat tak vystrašeně, jak jsem se cítil. Teď ne! Všechno začínalo jít tak dobře! Ještě bych ho mohl vydírat, ale jak jsem se tak na něj díval, asi by to nepomohlo.

Damian

Zkoumavě mě pozoroval a já mu pohlédl do tváře, kdybych alespoň zahlédl lítost v jeho výrazu, ale nebylo tam nic, jen překvapení a to mě donutilo vstát a přecházet po místnosti.

"Jo, myslím, že to tak je nejlepší, užili jsme si, ale já na chlapy nejsem a ty už si svůj zářez získal, takže můžeš skočit po další oběti." Nechtěl jsem to moc dál rozebírat, bylo nebezpečné se o tom bavit, mohl by dokonce zjistit, že jsem do toho spadl a to bych už asi nerozdýchal. Rozcupoval by mě na kusy.

Sebastian

Můžu skočit pod další oběti. Jasně, nic jsem mu neslíbil, neřekl, ba ani nenaznačil, ale stejně mě to trochu naštvalo. No, spíš mi to trochu ublížilo.

"Je mi jasný, že na chlapy nejsi, já vím. Ale to po tobě taky nikdo nechtěl! Byl to jen sex a já vím, že nám oběma se to líbilo a líbí!" Přistoupil jsem k němu o krůček blíž. "A já navíc nechci! Rozhodně nemám v plánu skákat po dalším chlapovi a rozhodně jsem nezískal to, co jsem chtěl!"

Bohužel jsem se neuhlídal a trochu z mého zoufalství a vzteku prosáklo do mého hlasu. A nejspíš to na mě i viděl.

Co jsem do hajzlu udělal!!? Vždyť to šlo dobře!!

Damian

Přiblížil se ke mě a já se zarazil. Pozoroval jsem jeho obličej. Jeho slova mě nutila přemýšlet a to jak byl blízko pro mě bylo ještě o to víc nebezpečné, neudržel jsem své emoce, chytil ho za lokty, přistoupil těsně k němu a odhodlaně ho hypnotizoval pohledem, zatím co jsem se ho naléhavě ptal:

"Tak co po mě chceš? Cos ještě nezískal? Hmmm?" Věděl jsem, že jsem moc blízko a navíc jsem asi doufal v to, že není tak bezcitný... že mu to taky není jedno...

Sebastian

Pátravě mi hleděl do tváře a já v duchu panikařil. Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!! Ještě je moc brzo! Nemůžu na něj vybafnout, že ho miluju, že s ním chci být a chci, aby se mnou chodil, vzal si mě a měl se mnou děti!! Moment, to poslední jsem vlastně nechtěl. Vlastně bych se spokojil jen s tím chozením.

Dobře, ale když mu něco neřeknu, rozhodně mě nechá. A to nemůžu dopustit. Ne po tom všem úsilí, co jsem vynaložil.

Zhluboka jsem se nadechl a už jsem otevřel pusu, abych něco řekl, ale zarazil jsem se. Příliš se odhalím! Bude mít něco, co proti mně bude moct použít, stanu se tak zranitelným!

V záchvěvu strachu jsem mu vytrhl ruce ze sevření a přitáhl si je k tělu. Přál jsem si, abych si byl oblékl tričko. Cítil jsem se příliš zranitelný takhle polonahý a tričko by mi dodalo aspoň iluzi bezpečí.

Tak jo, zvládnu to. Znovu jsem se zhluboka nadechl a nakonec ze sebe vypravil: "Já... chci tebe."

Jo, to by pro začátek ušlo.