Ráno jsem se vzbudila asi kolem 11. Bolela mě hrozně hlava a řasenku jsem měla až na tváři. Odmalovala jsem se a sešla jsem do kuchyně pro prášek.
Táta: Dobré ráno
Máma: Dobré ráno zlato jak jsi se vyspala?
Oni nic neví. Nemají nejmenší tušení, co se tu děje a že nebezpečí, před kterým jsme utekli je nám ještě blíž.
Ani jsem se nedívala kolem sebe, jen jsem si šla pro prášek.
J: Jo dobré ráno
Jack: Ségra je ti dobře?
Nemohla jsem slyšet Jackův hlas. Všechen vztek byl opět ve mně, ale já neměla sílu mu něco říct.
,,Ani mě nepozdravíš?'' ozvalo se z židle vedle Jacka.
Moje srdce se zastavilo. Znám ten hlas líp než jakýkoliv jiný...
J: Andrei- co tu děláš?!
řekla jsem zmateně a on ke mně přistoupil a pevně mě objal. Ten pocit bezpečí, který jsem najednou cítila, mi tak chyběl.
Andrei: Po tom hovoru včera jsem tě tu nemohl nechat a volal jsem hned Jackovi, že přijedu
J: Oni to ví? Ty jsi jim to řekl?!
Jack: Jo Sofi víme to, že Alex i Tyler jsou tu
J: Já- proč jsi jim to říkal?! a proč vy se chováte jakože se nic neděje?!
El: Sofi uklidni se my-
J: Chceš abych se uklidnila?! Po tom co mě včera Tyler škrtil a vyhrožoval mi, že táta zaplatí vše pro to, aby mě získal zpátky?! Jak by ses asi cítila?! A to všechno kvůli tobě!
Zařvala jsem směrem k Jackovi a slzy mi už stékaly po tvářích.
Andrei: Sofi já nevěděl, že jim to nemám říkat
Táta: Co jsi to říkala Sofi!? Že vyhrožovali?!
El: My to nevěděli, že se stalo tohle
Jack: Sofi já nevím, co říct. Posral jsem to! Já to vím a nechci, aby ti někdo ublížil. Postaráme-
J: Na to jsi měl myslet dřív
řekla jsem a odešla jsem nahoru do pokoje, kde jsem si lehla na postel a koukala jsem do stropu.
Táta: Nenechám nikoho, aby vyhrožoval mé dceři, takhle to prostě dál nejde!
Mamka: Alexi uklidni se, musíme něco vymyslet, ale v klidu
Jack: Je to všechno moje chyba, omlouvám se
Táta: To už teď nic nezmění Jacku, tys vytvořil problém a odnáší ho tvoje sestra
El: Není na tom vůbec dobře
Andrei: Alexi já slibuju, že na ni dohlédnu a neopustím ji
Táta: Díky Andrei, to teď potřebujeme
Objal ho táta a Andrei šel za mnou nahoru.
Andrei: Můžu dál
J: Nejspíš jo, když už tu stojíš
Andrei: Sofi, jsem tu, protože tě miluju a nenechám tě tu samotnou
J: Seš hodnej Andrei, ale kdyby jsi věděl některý věci, změnil by jsi názor
A: Co tím myslíš?
J: Neptej se
A: Co se děje? Sofi přijel jsem, abych tě chránil před těma dvěma a pomohl vám vyřešit to. Musím, ale vědět celou pravdu.
J: Chceš vědět celou pravdu?! Fajn, ale varovala jsem tě.
zhluboka jsem se nadechla a spustila...
J: Když jsme opustili Ameriku moje srdce se totálně vyprázdnilo a nenávist ve mně byla až příliš vysoká. Nebyla jsem sama sebou, ale to nic neomlouvá. Šla jsem v noci ven a srazil mě jeden kluk. Pozval mě na prohlídku města a já si řekla, že proč ne, stejně tu budu teď konec konců žít. Byli jsme spolu pořád, vracela jsem se domů v noci a rodiče si o mě dělali starost a-
A: Stalo se mezi váma něco že? Nebo nemám pravdu?
J: Andrei já- opravdu jsem nechtěla a byla to chyba a..
A: Nemůžu uvěřit, že jsi mi to udělala i přes to, že jsem ti volal každý den
J: Andrei počkej
A: Kdo je ten kluk?
Naše oči se střetly a oba jsme v nich měli slzy.
J: Byl to Tyler...
A: Vážně
Protočil Andrei oči, zvedl se z postele a šel ke dveřím.
J: Já jsem to nevěděla Andrei! Nevěděla jsem, že je jeden z těch, co nás vydírají! Byl jedinej koho jsem tu měla
A: Zklamala jsi mě Sofi, já ti věřil a ty jsi to zničila
řekl Andrei potichu a odešel z pokoje...
ČTEŠ
To all hockey boys i loved before
Romance,, Sofia Ovechkin? To už jsem někde slyšel.'' V tu chvíli jsem jen marně doufala, že si nevzpomene. Ach jo moje máma ty dopisy vážně musela poslat.
