Ráno se vzbudím dost pozdě. Je něco kolem půl dvanácté, takže za půl hodiny je oběd. Vstanu z postele a utíkám se upravit. Rozčešu si vlasy a převleču se do černých tepláků a bílého tílka. Pak vezmu do ruky mobil a projíždím sociální sítě. Zrovna mi přijde upozornění z instagramu.
@andreisvechnikov vám chce poslat zprávu
Pousměju se a rozkliknu nás chat.
A: Tak co dneska? Máš čas?
J: Nejspíš jo
A: Fajn ve dvě u arény, jelikož nevím, kde bydlíš
Už mu jen hodím zobrazeno a jdu dolů na oběd.
J: Dobré ráno
Pozdraví všechny.
T: Spíš dobré odpoledne
Jen se usměju a sednu si ke stolu. Máma rozdá talíře se salátem s kuřecím masem. Potom hodím nádobí do myčky a utíkám se nachystat na dnešní procházku s Andreiem. Dám si rychlou sprchu. Na sobě si nechám ty tepláky a tílko, akorát si vyžehlím vlasy a dám si řasenku.
Na dveře někdo zaklepe a já hned otevřu.
E: Kam se chystáš?
J: Andrei mě pozval ven
E: Takže rande
J: Ne to zas ne, jsme jen přátelé
E: No dobře tak si to užij
Řekne El a obejme mě. Oznámím rodičům, kam mířím a vydám se k aréně. Andrei už tam čeká. Opírá se o stěnu a usmívá se do mobilu.
J: Jsem tu
Andrei se rychle otočí směrem ke mně a obejme mě.
J: Tak kam jdeme?
A: Park nebo cukrárna?
J: Dala bych obojí
A: Fajn
Řekne Andrei a vydáme se ke kavárně. Objednáme si kafe.
A: Kolik ti vlastně je?
J: Je mi 16
Dále jsme si povídali ještě asi tak hoďku a pak jsme zaplatili a vydali jsme směrem k parku. Posadili jsme se k rybníku a já pozorovala dvě labutě mezitím, co Andrei nic neříkal. Ticho trvalo ještě docela dlouho, než se Andrei rozhodl promluvit.
A: Můžu mít otázku?
J: Jasně
A: Chci, aby jsi mi vysvětlila vše o tom dopisu
J: Jo tohle to. No na tom není moc co vysvětlovat. Bylo mi 13a prostě jste se mi vy tři líbili a plánovala jsem s váma svatbu. Napsala jsem vám ty dopisy, ale nikdy jsem je neposlala, ale nedávno mamka uklízela můj pokoj a našla je. Takže je poslala
A: Podle mě to je roztomilý
J: To určitě, víc trapná už být nemůžu
A: Ne, vážně nejsi trapná
Řekne Andrei a podívá se mi do očí. Úsměju se a stále ani jeden z nás neodvrací zrak. Přeruší to Andreiův telefon.
A: Sakra! Co je Jakube?
K: Nechceš jít dneska do baru nebo na nějakou párty?
A: Jako teď?
K: Ne ne, až večer asi tak v osm
ČTEŠ
To all hockey boys i loved before
Romantik,, Sofia Ovechkin? To už jsem někde slyšel.'' V tu chvíli jsem jen marně doufala, že si nevzpomene. Ach jo moje máma ty dopisy vážně musela poslat.
