Vzbudily mě paprsky slunce, které k nám dopadaly přes okno.
Andrei ještě spal.
,, Sakra já neřekla Jackovi, že se vrátím až dneska! "
Vyhrkla jsem a rychle jsem vzala do ruky telefoj. Přehlédla jsem těch dvanáct zmeškaných hovorů a vytočila jsem jeho číslo.
Já: Čau brácho
J: Sofie?! Kde jako jsi? Víš jakej jsem měl o tebe a El strach, když jste se v noci nevrátili?! Okamžitě mi řekni, kde jste a jaktože jste nedojeli domů!
Já: Jacku uklidni se, všechno je v pořádku
J: Jak se mám asi uklidnit, když se o vás dvě mám starat, ale vy mi to vůbec neděláte jednoduchý
Já: Jacku omlouvám se. Už bylo pozdě a my jsme byli unavení, jsme v hotelu, kvůli přespání. Doma budeme co nejdřív, dobře?
J: Fajn
Odpověděl Jack a hovor ukončil. Já položila telefon na stůl a lehla jsem si zpět k Andreiovi. Ten pořád ještě spal. Pohladila jsem ho po tváři a políbila jsem ho. On se vzbudil, usmál se a začal spolupracovat. Pak se přesunul ke krku a rukama mi sjížděl k pasu.
Já: Musíme na snídani
Řekla jsem do polibku.
A: Ještě ne
Zašeptal a dále se věnoval mému krku.
J: Budou nás hledat, jdeme
Naposledy mě políbil a pak mě jen objal.
Andrei zalezl do koupelny a já jsem se převlékla a upravila jsem si vlasy. Neměli jsme tu skoro žádné věci, jelikož nikdo nepočítal s přespáním, takže nebylo co balit. Proto jsem si sedla na postel a jen jsem čekala než se Andrei vysprchuje. Když vylezl převlékl se a mohli jsme vyrazit. El s Andrém už jedli u stolu a vůbec nevnímali svět kolem.
J: Dobré ráno
E: Ahoj
Všimla si mě El a já se posadila vedle k ní.
J: Volal Jack, že o nás měl strach a tak
E: Ty jsi mu včera nevolala, že se nevrátíme domů večer
J: Já zapomněla
Podívala jsem se na ni nevinně.
E: Ach jo Sof, ty jsi hrozná
J: Vtipný
Protočila jsem oči a pustila jsem se do své snídaně.
Hned po ní jsme zaplatili za pokoje a vydali jsme se domů. Cesta byla opět dlouhá, ale já ji celou prospala. Kluci nás vyhodili před naším domem a odjeli k sobě.
Já: Jacku? Jsme doma!
Zakřičela jsem ode dveří.
Nikdo se neozval na zpět, a tak jsem vyšla do pokoje, vybalila jsme si věci a převlékla jsem se.
Zaklepala jsem na Jackův pokoj a otevřela dveře.
Já: C- Co to děláš?
Zeptala jsem se vyděšeně, když jsem vyděla, jak si balí věci do kufru.
J: Ahoj Sof, běž do pokoje a taky se sbal. To samý řekni i El
Já: Cože?!
J: Prostě to udělej!
Já: Sakra Jacku! Co je?
J: Táta s mamou jsou zachvíli doma, řeknou ti to. Teď si běž balit
Já: Já se nebudu balit dokud nebudu vědět proč
J: Sofie, nedělej to těžší než to je
Já: Fajn!
Řekla jsem naštvaně a zabouchla jsem dveře. Vše jsem řekla El a poté jsem se vydala do pokoje a začala jsem si balit věci. Když jsem měla hotovo, vzala jsem telefon, abych mohla zavolat Andreiovi, co se děje. Jenže táta nás zavolal dolů.
Já: Ahoj tati
Zakřičela jsem a objala jsem ho. Nakonec i mámu a sedla jsem si na židli. Jack s El se s nimi také přivítali a posadili se vedle mě.
Já: Tak co se děje? Proč si musíme balit věci?
T: Jacku ty jsi jim to neřekl?
J: Čekal jsem na vás
E: Proč se všichni tváříte jak na pohřbu?
Já : Taky by mě to zajímalo
Táta se nadechl a máma ho objala.
Já: Bude už někdo konečně mluvit?!
T: Víme o Jackovi a o tom jeho problému a je tu jediné řešení
Já: A to?
T: S Jackem jsme změnili tým, budeme hrát v SHL
E: Cože?!
Já: Ne tati ani to neříkej
T: Je mi to líto. Vím, že to tu milujete, ale musíme být od toho problému, co nejdál
Já: A - Ale vždyť máme hodně peněz, zaplatíme mu
T: Sofi tohle je naše konečný rozhodnutí
M: Zítra ráno odjíždíme...
ČTEŠ
To all hockey boys i loved before
Romance,, Sofia Ovechkin? To už jsem někde slyšel.'' V tu chvíli jsem jen marně doufala, že si nevzpomene. Ach jo moje máma ty dopisy vážně musela poslat.
