JSI MOJE DUO

Kapitola pátá

Rozrazil jsem dveře kavárny a vyběhl na chodbu. O patro níž jsem zahlédl Aki jak utíká před skupinou osmi lidí, podle uniforem to byli studenti z akademie. "Co chceš dělat ?" zeptal se Ōkami. "Vidím to na nejkratší cestu." odpověděl jsem. "Asi nám nic jiného nezbývá." souhlasil Ōkami. Poodešel jsem od zábradlí a rozběhl se. Před zábradlím stála lavička proto jsem lehce stočil svůj směr a odrazil se od ní. Slyšel jsem výkřiky několika lidí ale po chvilce jsem je přestal vnímat. Proletěl jsem nad zábradlím a volným pádem seskočil na dlažbu nižšího patra. Při dopadu jsem udělal kotoul a postavil se před Aki. Ta mi vběhla přímo do náruče a osm výrostků se zastavilo. "V pořádku ?" zeptal jsem se Aki. Jen kývla hlavou. "Může mi někdo vysvětlit co se to tady sakra děje ?" utrhl jsem se na studenty. Vystoupil jeden blonďák: "Urazila mě a proto musí být potrestána." "Nepovídej, proto ji tady v osmi naháníte ? Neumíš si svoje problémy vyřešit sám ?" zeptal jsem se. "Ty se do toho nemotej, stejně nemá nikoho v duu tak proč ti na ní záleží ?" ptal se posměšně. "Abys věděl ty chytráku, ona už duo má. A když chce někdo ublížit mému partnerovi tak si to šeredně odskáče." odpověděl jsem. "A hele, zdá se že tu máme hrdinu." řekl vysoký černovlasý kluk který vystoupil s hloučku jako další " Tak co kdyby sis sundal tu fešnou bundička a pojďme to vyřešit jako chlapy." Když ještě mluvil moje bunda přistála Aki v náručí. "Pohlídáš mi ji ?" zeptal jsme se. Jenom přikývla a ustoupila. Tetování začínalo pomalu žluté pulzovat. "Takže panstvo," řekl jsem s klidem "Zatančíme si ?" Když to uslyšel ten černovlasý rozběhl se na mě. První ránu jsem zablokoval a druhé jsem uhnul. "Tak pojď frajere." pobízel jsem ho. Pokusil se o rychlý sled úderů. Při posledním jsem se mu prosmekl pod nohama a podrazil mu je. Uslyšel jsem tupy náraz když jeho hlava narazila na kovovou tyčku zábradlí. "Ještě někdo ?" zeptal jsem se zbytku. Viděl jsem že mě dva další obchází. Zaujal jsem postoj se zdviženými pěstmi směrem k tomu přede mnou. "Ōkami ?" pomyslel jsem si. "Teď !" zařval démon. Ten z dvojce co byl za mnou se rozběhl s loktem namířeným mezi moje lopatky. Šok v jeho tváři když jsem udělal salto vzad a přeskočil ho byl skoro hmatatelný. "Seishin !" zahřímal jakýsi hlas. Ohlédl jsem se a viděl že se na mě řítí nejvyšší ze skupiny a v rukou má velkou obouruční sekeru. Ohnal se po mě a tak tak jsem uskočil. "Seishin" vyštěkl jsem a u pasu se tentokrát objevili tři pochvy. Vytrhl jsem dvě katany a skřížil je přes sebe tak abych zablokoval sekeru která na ně během vteřiny dopadla. Pod nárazem jsem se prohnul. Zatlačil jsem hromotluka o tři kroky zpět a zase se stáhnul. "Tak fajn fešáku, teď je řada na mě. Přiskočil jsem k němu a zasypával ho údery které tak tak stíhal blokovat. Po chvíli odletěla jeho rotující sekera do strany a rozplynula se. "Co to má být ?" zeptal se blonďák který obviňoval Aki. "Sussanno a Amaterasu." odpověděl jsem a pozvedl oba meče.

"Být tebou tak to položím." ozval se mi za zády hlas. Tak moment ten hlas znám. Prudce jsem se otočil s katanami připravenými k boji. Najednou jsem se nezmohl na jediný pohyb. Stála přede mnou Aki a za ní Julia která ji držela jedno z dýk u krku. Všiml jsem si že už se na nás dívají lidé i z nákupního centra. "Polož ty katany, DĚLEJ !" zařval na mě Julia. Ozvali se dvě hlasitá klapnutí když se obě katany vrátili do pochvy. "Tak a co teď ?" zeptal jsem se. "Teď se ani nehneš nebo zemře." začala Julia vyhrožovat. Najednou jsem cítil jak mi někdo chytil ruce za zády a ke mě kráčí ten blonďák. "Díky zlato." utrousil směrem k Julii. "Takže takhle to tedy je." řekl jsem spíš sám pro sebe. V tu chvíli dopadla první rána. Byla v ní síla celé paže. Blonďák se už znova napřahoval. "Posluž si." řekl jsem jenom a plivl na něj krev kterou jsem měl v ústech. To ho ještě víc rozzuřilo a začal být surovější. Cítil jsem jak na moji tvář dopadají další a další rány.

Když skončil vzal mě pod krkem a dovedl k zábradlí. "Tohle je za urážku které ses dopustil." když to říkal položil mou pravou ruku na zábradlí. Došlo mi co chce udělat ale nebránil jsem si. Blonďák mi přerazil ruku přes zábradlí až to zapraskalo. Začal se smát jako pominutý. Ale po chvilce jeho smích ustal. "Proč neřveš ?!" utrhl se na mě. "Aha, tak promiň že neřvu po tom co jsi mi zlomil ruku." řekl jsem a postavil se znovu mezi něj a Aki, práva ruka mi jen vysela podél těla  "Osmnác." řekl jsem. "Co říkáš ?" ptal se. "Osmnáct ran, pamatuj si to, jednou ti je vrátím. A teď když dovolíš. ŌKAMI !" zařval jsem a uskočil dozadu. Slyšel jsem Julii jak zmateně křičí: "Stůj nebo ji zabiju !" "Tak dělej, nebudu čekat věčně!" vyštěkl jsem na ni. "Postavil jsem se naproti Aki s Julií a palcem postrčila jednu z katanu ven z pochvy. "TODEMO INDARO!" zařval jsem a udělal krok dopředu. Během vteřiny jsem proletěl kolem Aki a stál Julii za zády s katanou v pravé ruce kterou jsem v té chvíli už necítil. Zastrčil jsem katanu zpět a  v moment kdy záština klapka o pochvu Julii upadly prameny vlasů na pravé straně obličeje. Dýka ji vypadla z ruky a já jsem si přitáhl Aki do náruče. Slzy ji tekly po tvářích. "Klid Aki." pokusil jsem se jí utěšit "Už ti neublíží." Popotáhla a zašeptala: "Já nebrečím kvůli nim." "A kvůli čemu teda ?" zeptal jsem se. "Vždyť ti kvůli mě zlomil ruku." opět se rozbrečela. "To nic není, zítra budu v pořádku." odpověděl jsem "A teď odsud zmizíme." Šli jsme po schodech směrem z nákupního centra. Tři pochvy na mém opasku se rozplynuli.

"Hej !" zakřičel na mě někdo. "Kdo sakra jsi ?" řekl jakýsi chlápek který přede mnou stál. "A kdo jste vy ?" zeptal jsem se ho stejným tónem. "Jsem Dororo. Učitel boje na Akademii." odpověděl. "Yamato Kakuzu." odpověděl jsem. "Rád tě poznávám Yamato. Vysvětlíš mi proč máš sakra tři meče ?" ptal se dál. "Bylo by lepší kdybych vám to ukázal, je tu někde dojo nebo něco takového ?" "Ano, na pozemcích Akademie." odpověděl. "Zítra se tam potkáme." řekl jsem "A teď když dovolíte." "Samozřejmě a nechcete přijít na trénink ? Každý den se po vyučování žáci schází a trénují boj s mečem jelikož je to nejrozšířenější Seishin." dodal ještě učitel. "Dobře a v kolik to je ?" zeptal jsem se. "Přijďte po vyučování, až budete mít čas. Zatím nashle Kakuzu-san." rozloučil se. "Nashle Dororo-sensei." odpověděl jsem a zamířili jsme s Aki na nádraží.

"Bolí to ?" zeptala se Aki když jsme seděli vedle sebe ve vlaku. "Ne, skoro to necítím." odpověděl jsem "A co ty ? Jsi v pohodě ?" "Ano jsem, díky tobě." odpověděla. "Mám toho za dnešek tak akorát dost." řekl jsem po chvilce ticha. "Kdo by neměl, pěkně tě zbil." odpověděla Aki. "Však se dočkám odplaty. A věř mi že po tom co s ním skončím bude vypadat hůř než já." řekl jsem těmně. Vlak sebou cuknul a zastavil se. "Pojď Yamato, vystupujeme." řekla Aki. Ztěžka jsem se zvedl, pravou ruku podél těla a vyšel z vlaku.

Další kapitola, 1212 slov přeju příjemný zbytek dne. Sayonara
22.2. 2022 😂