11th Doctor meets Rose AU [Doctor Who Czech FanFiction]

#2

Jen stál a nevěřícně na ni zíral, zatímco ona svůj dotaz zopakovala. Byla to opravdu ona, Rose, jeho Rose,  Rose, kterou miloval a ztratil na něj teď mluví a chce mu pomoct. No jo, vždyť ona na mě mluví, uvědomí si Doctor a zatřese hlavou, aby se vzpamatoval.

„Jistě. Ano. Ano, ano, ano." Rozhodí oběma rukama do vzduchu a zase je spojí v lehké tlesknutí. Je tak šťastný, že ji zase vidí, že se mu nadzvednou koutky úst a v jeho tvářích tak vytvoří dva ďolíčky. Rose se nahlas zasměje a Doctor ji napodobí. Ten náhlý příval štěstí a radosti jej téměř srazí na kolena, ale zatím se drží. „Tedy, nemám vůbec tušení. Potřebuji vybrat dárek pro svou... pro svou sestru." Vypadne z něj nakonec. Řekl by cokoliv, jen aby s ním Rose zůstala co nejdéle. „A jak je stará?" Zeptá se. „Maličká. Dítě. Kolik mají malé děti roků? Sto, dvě stě? Eeeeeh, chci říct..." opět se zakoktá a zamává pažemi. „Je stará, je stará... ah, není stará, je mladá. Hodně mladá. Dvanáct let." Vypadne z něj nakonec a čelo mu pokryjí drobné krůpěje potu. Teď se musí chovat přirozeně, aby se neprozradil. „Jste v pořádku?" Rose se znovu usměje a Doctor se při pohledu na ten úsměv zachvěje. „Naprosto v pořádku, v pořádku." Přitaká.

Rose jej nějakou chvíli provádí po obchodě a ukazuje mu různé zboží, které by se podle ní mohlo dvanáctiletému děvčeti líbit. Na všechno, co mu ukáže, souhlasně přikývne, ale nic si nevybere. Asi po deseti minutách se zastaví kousek od pokladen. Doctor se nezmůže na nic jiného než upřený pohled do jejích očí. Krásnější oči nikdy neviděl. Byly tak mladé a plné drobounkých jiskřiček! „Tak, co jste si vybral?" Té otázky se obával. Znamená, že se brzy rozloučí. „Všechno, co jste mi doporučila, vypadalo skvěle." Usměje se na ni a Rose mu úsměv opětuje.

„Všechno ale kupovat nebudete, ne?"

„To ne."

„Tak co tedy?" Naléhá na něj s úsměvem na tváři.

„Nic." Také se nepřestává usmívat.

„Jak to myslíte nic?" Rose se zatváří poněkud zmateně a přešlápne na místě.

„Nemám žádné peníze." Řekne upřímně tak, jak to říká vždycky.

„Co jste to řekl?" Vzhlédne k němu a úsměv jí z tváře zmizí. Na malý okamžik se Doctorovi zdá, že se na něj dívá jako kdysi. Jako by ho snad díky tomuhle faktu poznala, jako by věděla, že se opět dívá na Doctora z Gallifrey, který ji tady před takovou dobou nechal se svým dvojníkem. Ten pohled byl tak intenzivní, že na malou chvíli musel uhnout očima někam jinam.

„Jak jste říkal, že se jmenujete?" Rose se zhluboka nadechne a oči se jí zalesknou.

„Neříkal." Má jí říct pravdu nebo ne? Co je pro něj lepší? A co je lepší pro ni?

„Tak jak se jmenujete?" Odstoupí od něj o krok dál. Ne, ne, neboj se mě... Udělal by pro Rose cokoliv, ale nesnese pomyšlení na to, že by se ho Rose snad bála. V životě by jí nezkřivil jediný vlásek a vždy by se rozhodoval podle toho, co by pro ni bylo nejlepší. A nejlepší pro ni je, aby pokračovala v životě, který teď vede. Nechce jí způsobit další bolest.

„Jsem John, John S..." náhle si uvědomí, že tady tohle jméno použít nemůže. „John Song." Zazmatkuje. John Song? Co je to sakra za jméno? Sakra, River, pomyslí si.

„John Song?" Rose je moc chytrá na to, aby mu tohle věřila. „A odkud jste, Johne Songu?" položí mu další otázku. Doctor si narychlo vymýšlí historku o dětství v Chiswicku, snaží se co nejpřesněji popsat dům Donny, její matky a jejího dědečka. Byl to jediný dům, který dobře znal. Docela šikovně se vyhne popisování okolí, protože si je vědom toho, že tam Rose byla, když se společně s Donnou, Marthou, Mickeym, Jackem a Sarah Jane snažili zabránit ovládnutí světa Daleky. Nevypadá to, že by Rose jeho historce věřila, ale nechává jej být. Odvrací od něj svůj pohled a zase se věnuje své práci.