občanský průkaz// život party z cingláku

Vykradači hrobů

,, Tak a tohle je Cinglák. Odjakživa začíná až za silnicí. Ještě tady platí středeční vstupenka, kterou zavideli bratři Čamborové. A středeční vstupenka je samozrejme jak jinak než chlast."

jakmile jsme došli na Cinglák uviděla jsem spoustu mániček s pivem v ruce. Když jsme došli na jejich místečko u stromu byla jsem celkem překvapena.

máte to tady moc hezky a ten výhled ?
je to skvely!!

,, a to neni vsechno. Tady pod stromem máme schovanou zásobu našich koktejlů.''

nejdriv jsem si říkala, proc to zakopaného jak rakve na pohřbu, ale ted to celkem chápat přijde mi to geniální.

,, No aby nám to nevypili vykradači hrobů. To jsou místní pejskaři a jednou nám vychlastali velkou zásobu koktejlů na celou středu a zbytek týdne."

,, Cau kluci, vite co se mi stalo ? Ja byl u ty Betty a ona pak- Ruto co tady děláš ? "

A pak přišel Venca. Jsem docela ráda, že prišel. Jelikoz to vypadalo, že si nebudeme mít co říct.

,, Řekl jsem si, že by mohla vědět kde se většinou poflakuješ, teda když nejsi u ty Alžběty nebo Lucie nebo jak se jmenujou."

,, No dobře."

Venca vypadal dost nejistě, když pak zjistil, že jsem celý odpoledne strávila s Alešem. Vypadal dost naštvaně. Ale pak přišli kluci a já to nějak neřešila.

,, Čáuu žába, jak je ?"
od ty doby co přišli kluci mi dal ignor.

nejakou dobu jsme popijeli, povídali si a bylo to fajn. Žába říkal, že mu máma zase nažehlila půlky na kalhoty. A, že se malem posral. Míťa se jenom usmíval a nepromluvil víc než větu.

Hele já už asi půjdu.

už bylo půl dvanáctý a já nechtěla řešit nějáky hádky se strejdou.

,, Tak si vem alespoň tohle.''

Aleš mi podal malou knížku plnou básniček.

,, děkuju."

když jsem se zvedla, tak jsem si uvědomila, že jsem fakt hezky zlitá a jestli se dneska dostanu domů tak dostanu medajli. Domů jsem nedošla.

Doprdele. Kde to jsem ? Dohaje asi jsem se ztratila někde v lese o půlnoci, uplne na káry a za tmy. Úžasný. Dohaje já se pobleju.

No a po tyhle myšlence jsem omdlela.
Probrala jsem se až při svítání. Úplně promrzlá.

Z pohledu Venci
Konecne jsem doma.
přišel jsem asi ve dvanáct a doufal jsem, že se muj fotr nevzbudí.

,, Kde máš Ruth. Od konce školy se tu neukázala."

ve dveřích do kuchyně stál fotr s páskem v ruce.

Cože ? Však šla domú dřív než ja.

,, jseš normální ? Prijde ti normální pustit svoji sestřenici, pozdě vecer za tmy samotnou domu ? Když ani nevedela kde je škola ? Jses normlani ?!"

no a bylo po srandě králikum. Ruth byla fuč a můj fotr má v plánu mě zmlátit.

a taky, že to udělal. Další den jsem tak zmalovanej do školy nemohl a nemohl jsem ani jít hledat Ruth.