občanský průkaz// život party z cingláku

moji lasky

tohle jsem posrala.
Když jsem se zvedla mela jsem pocit, ze se pobleju. Bolel me kazdej krok. Byla jsem rada, ze jsem dosla zpátky na místo, kde jsme seděli včera s klukama. Chvili jsem tam jentak seděla a premyslela co bude dal. Nakonec jsem se zvedla a snažila jsem se podle paměti, která mi moc nezlouzila a mela jsem úplný vokno dojít zpátky na cestu. Pak jsem si uvědomila, ze jsem až moc naivní a, ze tu cestu nenajdu a tak jsem si rekla, ze bude dobry, když najdu alespoň nejakou cestu. Po nějaké době jsem ji nasla. Byla jsem celkem dost stastna, ale ta radost me přešla hned potom co jsem videla jak u me zastavuje auto veřejné bezpečnosti.

,, obcansky prukaz ?''

a doprdele. Tohle bude pruser.

no um, ja ho asi zapomněla doma.

,, nasedněte si a pojďte se mnou."

po téhle větě jsem myslela, že umřu.
nic jiného než násednout mi nezbývalo, ale hlavne tam bylo alespoň trochu teplo. Nevedela jsem kam me vezou, ale jeli jsme přes Dejvice. Popravdě čekala jsem to horší. A ono to horší bylo.

,, pojd za mnou.''

tenhle vysokej tmavovlasej fizl me vedl přes policejní stanici do nejaky čekárny. Ale v ty čekárně jsem nebyla sama. Nejdrive jsem vubec nepostřehla, ze tam vubec sedí. Byla jsem rada, ze si muzu sednout.

,, Ruth?''
promluvil na me lehký křehký hlas, který jsem poznala hned.

A-Aleši ?
,, Co tady děláš? Báli jsme se o tebe."

Ja se te muzu zeptat na to samy.

,, no šel jsem k Vencovi, protoze se neukazal ve skole a zjistil jsem, ze ho včera mlátička žeber tak moc zfackovala, ze nesměl do skoly, a taky jsem zjistil, ze jsi ztracena. A když jsem te šel hledat potkal jsem dva debilni fízli co po me chtěli obcanku, kterou jsem neměl."

nemela jsem naladu si s nim povídat. Byla mi zima a mela jsem hlad a bylo mi fakt blbě. Aleš to pravděpodobně poznal a sedl si vedle mě a  jednoduše beze slov me chytl za ramena a tak lehounce me objal. A jeste k tomu mi prohrabl vlasy. Samozrejme mi to nevadilo. Bylo u nej teplo a hezky voněl. Bylo to celkem hezky.

,, Vole, děláš si prdel ? Děláš si ze me prdel ? Ted si tady spokojeně hraješ s Rutky vlasama i když jsem ti včera celkem dost důrazně rekl, ze jestli se k ni přiblížis tak ti rozbiju hubu?! Ses posral Aleši. Je to moje sestrenice tyvole."

ve dveřích se objevil Venca a jeho fotr a kluci. Myslela jsem, ze dostanu infarkt. Za prve nás viděli takhle s Alešem. Za druhé jsem očekávala jinou reakci Popelky.

coze ? Proc bys mu rozbijel hubu? Jses ty normální ?! A jestli si to neuvědomujes ja jsem Ruth a muzu o svém životě rozhodovat jak chci! Nemas zadny právo mi rozvazovat s kým se budu courat!

zacala jsem na Popelku jecet. Ano, je pravda, ze jsem to přehnala, ale v tu chvili me tak hrozne nastval, ze jsem se neudržela. Ted je mi to upřímně lito.

Z  pohledu Aleše

Je nadherna. Je sice trochu tvrdohlava, ale nezaslouží si i ta tvrdohlava trochu lasky ? Moji lasky ?

Risknu to. Půjdu za ni.

A tak jsem se zvedl a šel jsem ji zahřát.
Byla z ni cítit nejistota, ale nevypadalo by, ze by ji to vadilo. Pak si me lehla na klín a polospala. Byla krasna.