občanský průkaz// život party z cingláku

srdce z panaku

ALEŠ
Polibil jsem ji.
Byla mou hlavni postavou mych myšlenek. Psal jsem o ni v každé me básni. Touzil jsem ji polibit jeste jednou.

RUTH
polibil mne.
Myslela jsem, ze omdlim.
Chtela jsem aby ta chvile neskoncila, ale strach me premohl.

,,Meli bychom začít stavět toho sněhuláka."

Smutne jsem namitla.
Ten strach byl silnejsi nez vášeň. Každou chvili meli přijít kluci. Nechtela jsem aby nas takhle videli.

,, Jo to bychom meli..."

a tak jsme začali stavět. Po několika minutách přišel Míťa. Přinesl jeste nejake kousky zimního zavinu od své babičky. Poté přišli Popelka a Žába.

,, A kdo přinesl rum?"
při té větě co Míťa vyslovil nám došlo, že jsme zapomněli na hlavní hřbet sněhuláka. 

,, Čekejte chvili."

zvedla jsem se a doběhla jsem výše na Cinglák. Kde jsem mela svoji tajnou hrobovou skrýš pro chlast. Kterou jsem vytvořila v říjnu.

,, Tyvole Rutko, ty jses uzasna."

Venca mou skvělou skrýš hrobového chlastu Venca a kluci ocenili. Zachránila jsem našeho sněhuláka.

,, naposled !"

nutil nás Venca k poslednímu panáku.

,, ne, fakt ne. Ja už nemuzu. Meli jsme jich kazdej tak 12."

vychlastali jsme všechny moje flašky.
já už nemohla. Byla mi fakt kosa. Z kluků jsem naštěstí byla nejmíň namol. Nejvíc to zchytal Žába a Popelka.

,, Hele pane Jehlička, z vás to teda táhne. Řekla bych, že je načase jít domů." 

,, Mami nee, jeste chvili. Slibuju, ze udelam ukoly a úmyslu nádobí. Jeste jeden panáček."

Venca byl fakt namol. Zejtra mu bude pěkne blbě. Chtela jsem aby se alespoň trochu prospal. A bez meho dozoru by domu nedošel.

,, Hele Ruth já tě raději doprovodim, už je pozdě a pomůžu ti s Vencou."

Nabídl se Ales. Samozrejme jsem nemela nic proti. Chtela jsem byt s nim. Chtela jsem byt jeho.

Nakonec jsem sla domu jen v doprovodu Aleše. Páč se Míťa rozhodl, že mi Vencu dovede domu později. Podle mne něco tuší. Tuší něco o me a o Alesovi.

Šli jsme pomalu a povídali si. Chvíli jsme koukali na hvězdy a bavili se o nějákých květinách. Taky jsme si povídali o nejakejch kapelách a knihách. Šli jsme asi hodinu, ale me to nevadilo. Byla jsem rada, ze jsem mohla byt s nim.

,, Hele Ruth- musim ti něco říct.
já- miluju t-."

ani to nedorekl a uz jsem ho polibila.
Byli jsme takhle jeste asi tak  dalších pět minut. Nakonec jsem ho obejmula a bezeslov odešla. V duchu jsem si říkala: ,, taky te miluju Aleši."
milovala jsem ho. Tenhle vecer byl uzasnej. Když jsem přišla domu.., vlastne to ani nebyl to muj domov. Muj domov byli kluci. Vždy jsem byla finančně zajištěna a vždy jsem mela jidlo a střechu nad hlavou, ale lasku ne. Kluci pro me znamenaj pocit bezpečí. Oni jsou muj domov.

Otevřela jsem dveře našeho bytu. Cítila jsem alkohol. Silná vůně alkoholu, která sla  z obýváku. Strejda byl taky na mol. Sebrala jsem flašky a odnesla je do kuchyně. Věděla jsem, ze tahle noc bude znamenat bliti a kocovinu, takze jsem připravila dve sklenice vody a nejaky prášky. Asi o pul hodiny později přišel Míťa s Vencou okolo ramen. Uložila jsem Vencu k spánku, sice to bylo trochu tezky, ale do ty postele jsem ho dostala. Stačila chvilka a byl jak zabitej. 

Vyčerpaně jsem padla do postele a myslela jen na tenhle den.