5. kapitola

191 9 4
                                    

Ráno jsem se vzbudila ve své posteli. Asi mě Bucky přenesl. Naposledy si pamatuju, že ležím na gauči a koukám na televizi.
Měla jsem příšerný sen. Zdálo se mi o Stevovi, že jsme se pohádali a že jsme se i dokonce poprali. Doufám, že se to nikdy nestane.
Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny. Oblékla jsem se a vydala se do kuchyně. Už mám strašný hlad.
Ostatní už tam byli a snídali.
,,Dobré ráno." pozdravila jsem je a šla za tátou. A ten mě pořádně obejmul.
,,Ahoj princezno, jak si se vyspala?"zeptal se mě.
,,Nádherně, ale naposled si pamatuju, že ležím na gauči." řekla jsem a podívala se na Buckyho. Ten se na mě usmál a pokrčil rameny.
,,Posaď se. Udělám ti snídani." řekl mi táta.
,,Děkuju." poděkovala jsem mu.
Nasnídala jsem se a šla za ostatníma do obýváku.

,,Dobrý den, slečno Bartonová. Já jsem Nick Fury a na něčem se s vámi potřebuju domluvit." řekl mi muž s páskou přes oko. Vypadal jak pirát.
,,Jistě." řekla jsem mu.
,,Chci abyste udělala zkoušky na agentku Shieldu. A přidala se k Avengers." řekl mi.
,,Počkat, proč já o tom nic nevím. Já s tím nesouhlasím." řekl rozčileně táta.
,,O tom nerozhodujete vy." řekl mu Fury. Podívala jsem se na tátu a ten kýval hlavou, že s tím nemám souhlasit. Ale já chtěla. Chtěla jsem být jako on. A chtěla jsem být nápomocná.
,,Já to beru." řekla jsem a Fury přikývl.
,,Dobrá budete trénovat se všema a za 3 měsíce přijedete na zkoušky." řekl mi a já přikývla a Fury odešel.

,,Co to děláš? Já nechci abys byla jako já!" přistoupil ke mně táta.
,,Ale já právě chci být jako ty. Chci chránit svět jako ty." řekla jsem. Ostatní tam seděli a poslouchali nás.
,,Může se ti něco stát. Nechci abys skončila jako tvoje máma, která umřela kvůli mně!" začal křičet. Začali mi téct slzy z očí.
,,Jak kvůli tobě! Říkal si, že umřela kvůli nemoci!" byla jsem naštvaná a smutná zároveň.
,,Tak a dost." přerušila nás Nat.
,,Chci vědět, co se stalo! Byla to moje matka, Natasho. Mám právo vědět jak umřela!" začala jsem brečet.
,,Zabila jí Hydra, Allison." řekl táta a měl slzy v očích. Radši jsem odešla do svého pokoje. Tam jsem se zamkla, lehla do postele a brečela. Z brečení mě vytrhlo klepání na dveře.
,,Nejsem tady." řekla jsem na dveře.
,,Allison, otevři, prosím." byla to Natasha. Zvedla jsem se tedy a otevřela jí.
,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se.
,,Jen jestli jsi v pořádku." řekla mi a zavřela za sebou dveře.
,,V pořádku? Děláš si srandu Nat? Lhal mi, zase." řekla jsem naštvaně.
,,Chtěl tě ochránit, All. Myslel to dobře." řekla.
,,Strašně mi chybí, Nat." začala jsem zase brečet.
,,Já vím. Pojď ke mně." pořádně mě objala a hladila mě po vlasech.
,,Nechceš jít za náma?" podívala se na mě.
,,Ne. Půjdu asi do tělocvičny." řekla jsem jí.
,,Dobře, ale potom přijď." jen jsem kývla na souhlas a Nat odešla.

Oblékla jsem se do sportovního oblečení a šla najít tělocvičnu.
Otevřela jsem dveře od tělocvičny a viděla Steva jak boxuje.
,,Čau Steve. Můžu tu být s tebou?" zeptala jsem se.
,,Ano můžeš." řekl a dál boxoval.
Nejdřív jsem se protáhla a rozcvičila. Chtěla jsem si jít pověsit boxovací pytel, ale byl docela těžký.
,,Ukaž, pomůžu ti." pomohl mi Steve.
,,Děkuju." řekla jsem. Divím se, že je se mnou v jednou místnosti natož aby mi ještě pomáhal.
,,Jsi v pohodě? Víš, mrzí mě to co se stalo tvojí matce." řekl a podíval se na mě.
,,Jo to mě taky." řekla jsem a začala boxovat.
,,Stojíš špatně." řekl a čekal až mu na to něco řeknu.
,,Tak mi ukaž jak mám stát." pobídla jsem ho a on ke mně přešel.
,,Dej si trochu pravou nohu dopředu a narovnej se." řekl a já tak udělala.
,,Můžu?" zeptal se a já přikývla. Sáhl mi na boky, aby mi pomohl. Jakmile se mě dotkl strnula jsem a měla takové zvláštní šimrání v břiše.
,,Teď to zkus." řekl a sundal ze mě ruce. Začala jsem boxovat a on na mě koukal. Po chvilce začal taky boxovat.
,,Nechceš to zkusit v ringu? Naučím tě i nějaké ty chvaty." zeptal se.
,,Jo ráda. Musím trénovat." řekla jsem mu.
Steve mě učil nějaké chvaty. A musím říct, že mě to s ním docela baví.
,,Tak fajn už ti to trochu jde tak to zkusíme v souboji." řekl a začali jsme bojovat. Chtěl mi podkopnout nohy, ale já jsem se mu vyhla. Dostala jsem se za něj. Nic jiného mě nenapadlo než na něho skočit. Skočila jsem mu na záda a začala ho škrtit. On mě přehodil přes hlavu a opatrně mě položil na zem. Sedl si na mě, aby mě uklidnil.
,,Ušlo to. Máš rychlé reflexy, tak toho využij." řekl mi a pořád na mě seděl.
,,Nerad ruším, ale už jsou 3 hodiny, tak jsem pro vás přišel, aby jste se šli najíst." vyrušil nás Bucky.
,,Jo jasně. My tady jenom trénovali." řekl Steve a konečně se ze mě zvedl.
,,Jo to vidím." usmál se Bucky.
,,Za chvíli přijdu. Jdu ještě do sprchy." oznámila jsem jim a odešla do pokoje.

Hawkeye juniorKde žijí příběhy. Začni objevovat