Hawkeye junior

1. kapitola

Už od mala jsem chtěla být jako můj milovaný otec. Obdivovala jsem ho jak moc dobře umí střílet z luku. Nikdy nemine svůj cíl. Chtěla jsem to taky umět, ale táta říkal, až budu větší, že mě to naučí. Říkával mi, že je superhrdina a že chrání svět před zloduchy. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale teď mi to tak nepřipadá.

Nikoho jiného už nemám. Moje matka umřela, když mi bylo 11 let. Do teď vlastně ani nevím jak umřela. Táta tvrdí, že měla poslední stádium rakoviny, ale já mu nevěřím. Byla vždycky plná života a užívala si ho. Měla jsem jí moc ráda. Strašně mi chybí.

Žijeme ve velkém domě mimo civilizaci. Nikdy jsem se radši neptala proč žijeme tak daleko od všeho. Nejbližší město je od nás vzdáleno 30 kilometrů. Tam jezdíme jednou týdně nakupovat a vlastně se ani nedivím, že žijeme tzv. na samotě u lesa. Do školy taky nechodím, učím se doma sama. Někdy mi i pomáhá táta. Divím se, že na mě má pořád trpělivost.

Málem bych se vám zapomněla představit, jsem Allison Bartonová. Před týdnem mi bylo 18 let a jsem konečně plnoletá. Jupí. Od taťky jsem dostala tmavě hnědý samoskládací luk a nové šípy. Táta ho měl skoro stejný, ale černý.

,,Moc nad tím nepřemýšlej. Uvolni se." řekl mi táta, když jsem testovala svůj nový luk. Vystřelila jsem a hrot šípu byl ve středu terče.
,,No vidíš, už jsi skoro stejně dobrá jak já." řekl a zasmál se.
,,Jsem lepší." řekla jsem si potichu pro sebe, ale s mým štěstím to slyšel i táta.
,,Fajn, tak o co, že netrefíš ty tři houpající se flašky na jeden výstřel." řekl mi a šel je rozhoupat.
,,O 10 dolarů a ještě mi uděláš mojí oblíbenou horkou čokoládu." řekla jsem s úsměvem.
,,Platí." řekl a odstoupil ode mě, abych se mohla soustředit a uvolnit se. Podívala jsem se na ty flašky a musím říct, že to teda bylo těžší, než jsem si představovala. Zamířila jsem a vystřelila. Trefila jsem jenom dvě a ta třetí se tam pořád pohupovala.
,,Skoro. Příště dej pravý loket víc nahoru a sestřelíš je všechny. Ale jsi dobrá na to, že střílíš jenom dva roky. Mně to trvalo snad 6 let, než jsem se stal profíkem." řekl a přešel ke mně.
,,Dobře, ale tu horkou čokoládu bych si docela dala." řekla jsem a usmála se na něj.
,,Víš, že já taky. Tak pojď dovnitř se zahřát." řekl a vzal mě za ramena a šli jsme dovnitř.
,,Jdu se převléct. Za chvíli přijdu." řekla jsem a odešla nahoru do svého pokoje. Můj pokoj byl do šeda vymalován. U zdi stála velká postel s bílým povlečením. Byly tu druhé dveře a tam se nacházela koupelna se sprchovým koutem.

Oblékla jsem si pohodlné oblečení na doma a ještě jsem si opřela luk do stojanu.

,,Tak jsem tady. Nepustíme si k tomu nějaký film?" zeptala jsem se ho.
,,Jasně. Dodělám tu čokoládu a přijdu. Zatím něco vyber." odpověděl mi. Vybrala jsem náš oblíbený film Rychle a zběsile.

Když jsem dopila horkou čokoládu zalezla jsem si na gauči pod deku. Táta ležel na druhé straně gauče a užíval si film. Za to já tam po chvilce vytuhla.

Vzbudila jsem se a televize byla vypnutá a taťka byl pryč. Šla jsem do kuchyně si napustit do skleničky vodu. Podívala jsem se z okna a viděla ho jak střílí z luku. Ráda jsem se na něj koukala a obdivovala ho, že má tak rychlé reflexy.

Bylo pět hodin odpoledne, tak jsem se rozhodla, že něco uvařím k večeři. Uvařila jsem to nejjednodušší co šlo, špagety. Po chvíli jsem je měla hotový a akorát, když jsem je udělala slyšela jsem bouchnout vchodové dveře.

,,Tady to voní." řekl táta a už si to šinul ke stolu.
,,Posaď se. Nandám ti to." řekla jsem mu a nandala nám do dvou misek.

Dojedli jsme tak jsem šla uklidit nádobí do myčky a šla zase zpátky do obýváku. Tam seděl táta a s někým telefonoval. Slyšela jsem jenom jak někomu říká, že tam bude za 20 minut.

Jakmile mu někdo zavolá znamená to, že odejde se svým lukem neznámo kam. A vrátí se za pár hodin, někdy ani to ne, a je celý pomlácený.

,,Musím jít. Práce volá." řekl a podíval se na mě.
,,A už mi konečně řekneš, kam takhle pořád mizíš. Víš docela se bojím, když se vrátíš a jsi celý pomlácený." řekla jsem se strachem v očích.
,,Až se vrátím, tak slibuju, že ti to všechno vysvětlím." řekl a odjel neznámo kam.

.

Už byl večer a akorát byl západ slunce, strašně jsem se nudila. Trochu jsem poklidila a sedla si na gauč, že si pustím televizi. U nás doma byl zákaz koukat se na zprávy, protože táta je nenáviděl. Když táta takhle vždycky zmizel uklízela jsem nebo vařila na další den a pak jsem únavou usla na pohovce.

Hned jak jsem zapla televizi, objevily se tam zprávy. Chtěla jsem to hned přepnout, ale něco mě tam zaujalo.

,, Slavní Avengers zachránili New York před mutanty z jiných planet, opět. Naše nerozlučná dvojka, Black Widow a Hawkeye, zase váleli."

Koukala jsem na tu televizi s otevřenou pusou, protože jsem nikdy neslyšela o Avengers nebo jak si to říkají. Byl tam na ně záběr jak stojí do kruhu čelem ven. Zahlédla jsem tam nějakého létajícího červeného robota, zelenou velkou postavu, muže v modrém obleku s hvězdou na hrudi. Byl tam záběr na ženu a muže jak stojí vedle sebe. To není možné... Vždyť to je Natasha a táta. Táta? Co ten tam dělá. Vypla jsem televizi a v šoku seděla na gauči. Hawkeye . Ta přezdívka mi je nějak povědomá. No jasně, moje matka takhle říkala tátovi. Nikdy mi neřekli, co to znamená, tak teď už je mi to jasný.

~Natallie_H