Vzbudila jsem se a bylo asi okolo 7 hodin ráno. Zkoušela jsem ještě usnout, ale nešlo to. Nat ještě vyspávala, tak jsem se rozhodla jít dolů udělat si čaj. Šla jsem ve svém pyžamu bylo mi to, tak nějak jedno.
Otevřela jsem potichu dveře a vyšla na chodbu. Všude bylo ticho, tak jsem usoudila, že ještě všichni spí. Abych se dostala do kuchyně musela jsem projít obývákem.
Na gauči se rozvaloval Bucky, Thor a Steve. Nechápu jak se tam poskládali. Dala jsem vařit vodu a slyším kroky, tak jsem se rychle otočila a chtěla toho neznámého udeřit. Napřahovala jsem pěst a kapitán mojí ruku chytil. Zase on to není možný, proč se takhle plíží? Mám z něj docela strach.
Z pohledu Steva
Vzbudily mě kroky. Otevřel jsem oči a vedle mě byli natisknutí z obou stran Bucky a Thor. Nějak jsem se z jejich sevření vymanil a šel se podívat do kuchyně. Stála tam Allison. Nevím proč, ale ta holka mě štve. A co to má na sobě. Chtěl jsem jí vylekat, ale ona se rychle otočila a už napřahovala ruku, že mi jednu vrazí. Ruku jsem jí zastavil. Proč mi pořád chce ubližovat. Ta holka není normální.
Z pohledu Allison
,,Lekla jsem se tě, musíš se takhle pořád plížit?" řekla jsem mu.
,,Promiň, ale to pořád nemění nic na tom, že si mi chtěla zase ublížit." řekl a zamračil se na mě.
,,Reflexy." řekla jsem mu.
,,Co to tady vůbec děláš, tak brzo ráno?" řekl a opřel se o futra.
,,Nemůžu spát. Vařím si heřmánkový čaj ten mě vždycky uklidní. Chceš taky?" zeptala jsem se ho.
,,Jasně, ale nemysli si, že ti to odpustím, když mi uděláš čaj." řekl a já jsem jen protočila oči. Bože ten chlap mě tak štve.
,,A měla by si se jít obléknout. Do normálního oblečení." řekl a napil se z hrníčku.
,,Už letim, tati." řekla jsem a odešla potichu nahoru se převléct. Nat se tam rozvalovala na mojí posteli. Zašla jsem potichu do koupelny a tam jsem provedla ranní hygienu a oblékla se do pohodlného oblečení.
,,Lepší?" řekla jsem kapitánovi, když jsem vcházela do kuchyně.
,,Mnohem." řekl a podíval se na mě.
,,Udělám palačinky k snídani. Nechceš mi pomoct?" zeptala jsem se ho, protože chci aby mi odpustil, že na něj pořád útočím.
,,Ne to je dobrý. Půjdu si radši zaběhat." řekl a odešel.
Možná radši ani nechci, aby mi odpustil.
Smažila jsem palačinky, když v tom jsem ucítila teplý dech na mém krku. Neváhala jsem a otočila se a neznámému vrazila pěstí.
,,Au, za co?" řekl Bucky.
,,Ježiš, promiň to jsi ty. Vylekal si mě, tak jsem ti jednu vrazila, promiň." omluvila jsem se.
,,Jo to jsem si všiml, ale máš teda ránu." řekl a posadil se na židli. Z mrazáku jsem vyndala mraženou zeleninu a podala mu ji.
,,Co to tady tak smrdí." řekl právě přicházející Thor.
,,Sakra." řekla jsem a vyhodila spálenou palačinku. Naštěstí to byla poslední.
,,Proč si chladíš oko?" zeptal se Thor Buckyho.
,,Protože mi dala pěstí." řekl Bucky.
,,To si děláš srandu." začala se smát Thor.
Všichni se vzbudili a přišli dolů na snídani. Už i Steve se vrátil. Dala jsem vše na stůl a společně jsme snídali.
,,Bucky, co to máš na tom obličeji. To je monokl? Kde jsi k němu přišel?" zeptal se ho Tony.
,,No to je na dlouho." řekl Bucky. Thor se zase začal smát.
,,To ona ho určitě praštila. Má tendenci pořád někomu ubližovat." řekl Steve a já jsem ne na něj zamračila. Možná tak tobě mám chuť pořád ubližovat.
,,Jak to můžeš vědět, Starouši?" zeptal se zase Tony.
,,Protože mě taky chtěla praštit, kdybych neměl tak rychlé reflexy dopadl bych stejně." řekl Starouš, to je dobrá přezdívka. Díky Tony.
,,Cože?" vykulil oči táta.
,,No lekla jsem se jich. Znáš mě. Strašně potichu se plíží." řekla jsem nevině.
.
Seděli jsme v obýváku na gauči a najednou jsme uslyšeli blížící se auta. S tátou jsme se na sebe podívali, protože k nám nikdo nejezdí, ani skoro nikdo neví, že tady žijeme.
,,Hydra." vykřikla Wanda.
,,Všichni se běžte připravit." dal rozkaz kapitán. Šla jsem nahoru do pokoje si vzít svůj luk se šípy.
,,Kam se chystáš. Ty budeš pěkně tady v bezpečí." řekl táta a ukázal na mě prstem.
,,Podle toho, co jste mi řekli, co je Hydra zač chci taky bojovat." řekla jsem mu.
,,V žádným případě. Nechci přijít i o tebe." řekl mi.
,,Tati, neboj nepřijdeš. Sami to nezvládnete." řekla jsem mu.
,,Tak dobře. Ale běž na střechu. Budeš nás krýt." souhlasil nakonec.
Rozeběhla jsem se na střechu a tam se schovala. Hydra už obklíčila náš dům a byli připraveni bojovat. Najednou z domu vyšli ostatní a započali boj. Přidala jsem se k nim a začala jsem na agenty od Hydry střílet šípy. Pokaždé jsem nějak zasáhla svůj cíl. Okolo Natashy se shlukli hydranti a já viděla, že to nezvládá. Začala jsem tam na ně střílet šípy a sejmula je všechny. Nat mi jenom kývla, že děkuje. Neustále přibývali další a další. A mně už pomalu docházeli šípy. Jakmile jsem vystřelila poslední šíp napadlo mě, že se půjdu podívat do tátova pokoje. Vím, že tam má někde schované vylepšené šípy. Měla jsem pravdu. Našla jsem jiný šíp než jak vypadají ostatní. Vůbec jsem nevěděla, co způsobí. Doufala jsem v nějaký výbuch nebo něco takového.
Doběhla jsem zpátky na střechu a viděla jsem, že jsou v přesile. Neváhala jsem a vystřelila jsem do místa, kde vystupovali hydranti. Šíp dopadl mezi ně a nic se nestalo. Byla jsem v koncích. Pak to ale přišlo. Přišel výbuch a zneškodnilo to více než polovinu hydrantů.
Ostatní ještě chvíli bojovali, ale Hydra se sbalila a odjela se zbytkem, co z nich zbylo.
Šla jsem za ostatními dolů.
,,Jak nás našli?" zeptala jsem se, když jsem tam doběhla.
,,Museli nás sledovat, když jsme sem letěli." řekl Tony a vylezl z brnění.
,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se táty.
,,Nevím Allison, ale tady už zůstat nemůžeme. Nejsme tady v bezpečí, když teď ví kde se nacházíme." řekl smutně. Ale kam chce jít, vždyť tohle je náš domov. Tolik vzpomínek, co jsme tady prožili.
,,Vrátíme se do Avengers Toweru. Už tam určitě nejsou, když byli tady." řekl kapitán.
,,Běžte se sbalit. Večer odlétáme." řekl nám Tony. Já jen přikývla a odešla do pokoje.
.
Už jsem měla konečně zabaleno. Uslyšela jsem, jak někdo klepe na dveře od pokoje.
,,Dále." křikla jsem.
,,Ahoj zlatíčko, za chvíli odlétáme jsi připravená?" zeptal se mě.
,,Ano jsem sbalená, ale nejsem připravená opustit tenhle dům." řekla jsem a sedla si na postel.
,,Já vím, taky bych tady nejradši zůstal, ale pochop už tady není bezpečno. V AT se ti bude určitě líbit, věř mi. A dneska jsi byla úžasná moc jsi nám pomohla." řekl mi a objal mě kolem ramen.
,,Děkuju tati, taky si válel." usmála jsem se.
,,A ten vylepšený šíp to asi nebyla náhoda, že si ho je tak z ničeho nic našla, co?" zeptal se mě.
,,Zapomínáš na to, že jsem tady byla věčně sama. Nějak jsem se musela zabavit. A měl si strašný nepořádek v pokoji." řekla jsem mu s úsměvem.
,,Nerada ruším, ale quinjet je připraven." oznámila nám Wanda. Vzala jsem si svoje všechny věci a šla ven. Ještě naposled jsem si prohlédla z dálky náš dům a rozloučila se s ním. Ráda na něj budu vzpomínat.
~Natallie_H
