Vzbudila jsem se se strašnou bolestí hlavy. Bylo půl deváté ráno a já si vzpomněla, že jdu vlastně s Rogersem běhat. Vůbec se mi nechce. Nechci ho ani vidět. To kvůli němu mám kocovinu. No vlastně kvůli sobě, tak trochu.
Vstala jsem a šla si obléct sportovní oblečení. Už začínala být pořádná zima.
Měla jsem ještě pět minut, tak jsem šla do kuchyně si vzít něco na bolest hlavy. K mému štěstí už tam byl i Rogers.
,,To se divím, že jsi vstala." řekl mi.
,,Nech mě být a radši mi najdi něco na bolest hlavy." řekla jsem mu naštvaně.
,,Máš už to tady připravené i se vzkazem." řekl.
Vezmi si ten prášek, určitě tě bolí hlava. Jel jsem na misi s Natashou. Nevím, kdy se vrátíme. A buď hodná. Táta
Zapila jsem prášek a s Rogersem jsme jeli výtahem dolů. Bylo celou dobu mezi námi ticho, za to jsem byla ráda.
Rozeběhli jsme se k parku a tam běhali kolem nějaké dlouhé kašny nebo co to bylo.
,,Rogersi, počkej já už nemůžu." řekla jsem mu udýchaně.
,,Neměla si se včera opít. Já ti to říkal." řekl a přešel ke mně. Nedávala jsem pozor a on si mě přehodil přes rameno.
,,Rogersi, co to děláš! Okamžitě mě polož na zem." bouchala jsem mu rukama do zad, ale marně. Hodil mě do vody jako kus hadru.
,,To máš za včerejšek. A aby si i vystřízlivěla." řekl a koukal na mě, jak se hrabu ven z vody.
,,Jsi normální, Rogersi. Víš jak je ta voda studená." zase jsem byla naštvaná. Přistoupila jsem k němu a chtěla mu vrazit facku. On opět moji ruku chytl.
,,Už zas? A neříkej mi Rogersi." řekl a mačkal mi zápěstí.
,,Pusť mě. Bolí to." řekla jsem a on mě hned pustil.
,,Tak pojď. Poběžíme zpátky." řekl mi. Já byla úplně celá mokrá.
,,Jestli budu mít kvůli tobě rýmu tak tě taky nakazím." řekla jsem a běžela jsem domu.
,,To jsem zvědavý jak. Jsem přece supervoják. Mě nic neskolí." křikl za mnou ještě. To budeš koukat Rogersi.
Vyjeli jsme výtahem rovnou k pokojům.
Dala jsem si rychlou horkou sprchu. Oblékla si teplé věci a šla si vzít něco k snídani. V kuchyni byla jenom Wanda.
,,Ahoj Wando." pozdravila jsem jí.
,,Ahoj. To je ti taková zima?" zeptala se.
,,Jo, no byla jsem se Stevem běhat a on mě hodil do ledové vody." řekla jsem trochu naštvaně. Wanda na mě jenom koukala s usmívala se.
,,Ne Wando přestaň. V žádným případě." řekla jsem okamžitě.
,,Víš, co se říká. Co se škádlívá to se rádo mívá." řekla Wanda s úsměvem.
,,Tak to na nás dva určitě neplatí." řekla jsem jí.
,,Jasně." řekla a odešla. Zůstala jsem tam sama. Vzala jsem si jablko a šla se posadit na gauč. Slyšela jsem za sebou kroky.
,,Tentokrát už ti to neprojde. Slyším tě, Rogersi." řekla jsem a otočila se.
,,Sakra a já si myslel jak v tom jsem dobrej." řekl a usmál se. Posadil se do křesla a koukal na mě. Začala mi být docela zima z toho jak mě hodil do té vody. Steve si toho asi všiml a sundal si mikinu, kterou měl na sobě.
,,Tady máš. Vezmi si jí na sebe je velmi teplá. Stejně za to můžu já, že mrzneš." řekl mi.
,,Děkuju, ale nemysli si, že ti to jen tak odpustím." oblékla jsem si ji a akorát cinkl výtah. Vystoupili z výtahu Clint s Natashou.
,,Ahoj, to je dost." pozdravila jsem je a šla je obejmout.
,,Ahoj. Tak jak jste se měli. A co to máš za mikinu. Je ti nějaká velká." řekl táta a prohlížel si mě. Steve seděl na pohovce a jakoby zkameněl. Natasha se najednou začala usmívat.
,,Čemu se směješ?" zeptala jsem se. Nat neodpověděla. Asi jí to došlo koho je to mikina.
,,Rogersi!" tátovi to asi už taky došlo. Steve ke mně přistoupil.
,,Tati, uklidni se, to není jak to vypadá." řekla jsem mu.
,,Tak jak to je?" řekl naštvaně.
,,Steve mi jenom půjčil mikinu, protože mi byla zima." vysvětlila jsem.
,,Vždyť je tady strašný teplo." řekla Natasha se smíchem.
,,No to jo, ale Allison tak trochu spadla do studené vody, takže jí je zima." řekl Steve.
,,Spadla?! Ty jsi mě tam snad hodil." řekla jsem naštvaně.
,,Cože jsi udělal?" řekl naštvaně táta. A pod tričkem už se mu napínaly svaly.
,,No já... už radši půjdu." řekl a už odcházel. Táta už se chtěl za ním rozeběhnout, ale já s Natashou jsme ho včas zastavily.
