New Life[BVB FF]

Minulost

Jen tak na začátek, moc bych chtěla poděkovat za všechny vote. Nečekala jsem že vůbec nějaké budou, ale bylo to příjemné přkvapení a jsem za to moc vděčná, takže všem vám děkuju ! Myslím to opradu od srdce :) tímhle jste mě podpořily abych napsala další část... A ted' k příběhu, tohle bude docela dojemný, moji milovaní čitatelé (shit, co je to za oslovení ?!) dozvíte se čím si Annie prošla v dětství... A protože to píšu vážně já, tak to bude malinko hororové. (tím nemyslím třeba Saw ale nic příjemnýho to nebude) Doufám že vás to moc neodradilo a že budete spokojení. Příjemný čtení přeji :)
Celý zbytek koncertu jsem nevnímala a byla zabraná do svých myšlenek. Ani jsem nešla s Jenny, když se chystala ke stánku pro podpisy.
,, Tváříš se jako masový vrah, " zakabonila se na mě Jenn.
,, Tak to by mě zajímalo, jak se tváří vegetariánský vrah," zavrčela jsem a dál byla přilepená na okénko od auta. Momentálně jsem neměla náladu, na přemýšlení o CCm a těma ostatníma šaškama. Poč mi to doprdele neřekl ? To byl tak milý a docla pozorný... Připomínal mi mého bratra.
Ani jsem to nezaregistrvala a po tváři mi stekla horká slza. Po chvíli se mi začali zalívat oči a nechala jsem slzy stékat, jak jen chtěly. Nebrečím často, jsem spíš ten typ lidí, kteří se vnitřně užírají. Ale při vzpomínkách, když jsem viděla umírat své rodiče a bratra, nemohla jsem zadržovat dál slzy. Zastavili jsme před domem. Bože díky, že už jsme doma ! Otevřela jsem dveře od auta a v rekordním čase vyběhla schody do sedmého patra. Když jsem konečně našla klíče, nemohla jsem se ani pořádně trefit do zámku. Přes slzy jsem viděla rozmazaně a tak jsem tam asi půl minuty, roztřesenýma rucema šaškovala s klíčema. Doběhla jsem do ložnice a schoulila se do klubíčka na postel. Začala jsem vzlykat a pláč nemělo cenu zadžovat. Všechny ty vpomínky se mi vrátily a začali promítat před očima.
Flashback
Seděla jsem v kuchyni a sledovala svou maminku jak vaří večeři. Bezstarostně jsem si hrála na jídelním stole a skládala puzzle. V tom mě táta zavolal z obýváku abych přišla za ním a bratrem. Charlie byl zabraný do svého školního projektu, ale když mě uviděl přestal na něm pracovat. Bylo mu tehdy 15 let a mě pouhých 6. Možná to bylo věkovým rozdílem, ale byli jsme si velmi blízcí. Byl to ten nejlepší bráška, jakého si mohl člověk přát, měli jsme se rádi, že bychom pro druhého položili život.
,,Co na to říkáš Annie, která fotka by se ti nejvíce líbila zarámovaná? " zeptal se mě táta a podal mi tři rodinné fotky. V době kdy byli pořízené, jsme byli na rodinném výletě v zoo. Na všech třech jsme byli veselí a št'astní. Nejvíc se mi ale líbla fotka, kde mě Charlie nesl na ramenou a já jsem mu držela ve vzduchu dva prameny, jeho černých, po ramena dlouhých, rovných vlasů. Oba jsme se tam smáli a jemu šla vidět malá mezírka mezi jedničkama. Radostně jsem mu podala fotku zpátky. Charlie pustil hlasitěji písničku I was made for loving you od Kissů a zvedl mě do vzduchu. Začali jsme praštěně tančit a blbnout. Skočila jsem mu na záda a chytla se jako klíště. Smáli jsme se a skotačili jako blázni.
*
Probudil mě ze spánku, ženský křik a nějaké rány. Vylezla jsem z postele a potichu sešla schody. Viděla jsem nějaké muže. Opřela jsem se o poličku a zpoza ní sledovala, co se děje v obýváku. Máma ležela na zemi s modřinami všude po tváři, a na tátu mířil jeden z můžu pistolí a něco po něm řval.
,,Nic nemám," řekl táta.
,,Myslím že máš děti, tak co kdybychom se na ně podívali," slizce se usmál druhý muž.
Zamrazilo mě na zádech a ještě víc se přikrčila. Maminka se začala probírat, chtěla se postavit, ale nešlo ji to.
,,Na to můžeš zapmenout, nebo se nepodíváš už nikdy na nic," vzhrožoval táta.
,,A kdo mi zabrání ? Ty ?! " uchechtl se muž se zbraní a nabil ji. ,,Nebo ta děvka ?" pokračoval a kývnul na druhého muže. Ten surově chytl maminku za vlasy a postavil. Nestála ale dlouho a vrazil ji pěstí. Opět se skácela na zem a z očí ji tekly slzy bolesti. Muž ji kopl do břicha a ona začala plivat krev. Začal do ni kopat znovu a znovu. Jenom jsem viděla jak trpí, jak už nemůže dál. Když do ní zase kopl, šlo slyšet křupnutí a prasknutí zlomených žeber. Neměla už ani sílu se jakkoli bránit.
,,Dost !" zakřičel táta ale nemohl nic dělat. Měl svázané ruce za zády a na spánek mu stále mířila pistol.
,,Tak nám to kurva řekni !" zařval jeden z nich.
,,Nic nevím !"
,,Dokonči to Bene."
Chlap, který tak ubližoval mamince vytáhl pistol a znovu ji postavil. Tentokrát s ní ale hodil o zed'. Namířil na ní zbraní a odjistil ji. Nechutně slizce se zasmál a pak stiskl spoušt'. Ozvala se hlasitá rána. Trefil ji do hlavy. Krev byla najednou všude, na stěně, na nábytku. Pod jejím tělem se začala tvořit velká rudě zbarvená kaluž.
NE ! Ne, to není možné ! Mami, maminko prosím probud' se ! Neumírej, prosím ne ! Okamžitě mi začali stékat slzy to tvářích. Ne jen slzy, byly to nekončící přívaly slané vody z mých očí. Moje máma, maminka umřela před mýma očima a já jsem nic neudělala ! Zhroutila jsem na zem a přaštila se tak do kusu nějakého nábytku. Spadla z něj váza a tříštivým dopadnutím, se rozbila o kachličkovou podlahu. Okamžitě jsem viděla jak oba muží znejistěli a jeden z nich se vydal mým směrem. Hned jsem se schovala za roh, ale kroky se stále přibližovali najednou se odněkud objevil Charlie. Otevřel dveře od skříně s kabáty a naznačil abych se tam schovala. Rychle jsem tam vběhla a on zavřel. Malou škvírkou jsem sledovala co se bude dít.
,,Ty !" rozzuřil se muž a odvlekl mého brášku do obýváku.
Zmlátil ho stejně jako maminku. Ale on se tak snadno nevzdal. Vytrhl muži pistol z ruky a namířil na něj.
Rána... Další výsřel a dopadnutí mrtvého těla na zem. Zastavil se mi dech. Před očima se mi naskytl pohled, který by nikdy žádné dítě nemělo vidět. Moje maminka a... a bratr. Charlie ležel na zemi a hrudi mu proudily pramínky krve. Ještě naposledy se podíval mým směrem a pak zavřel oči. Navždy. Můj jediný bratr mi zahránil život. Obětoval se pro mě. A ted'... ted' už leží vedle mé maminky a oběma jim nasakuje oblečení rudou krví. Tohl už jsem dál nevydržela. Zhroutila jsem se a upadla do mdlob, schováná ve škříni mezi kabáty.
Probrala mě nějaká osoba, byla to nějaká paní v bílém doktorském plášti s blond vlasy. Soucitně se na mě podívala a vzala do náručí. Odnášela mě směrem k dodávvce s blikajícími modrými světli. Co se to děje ? Kde to jsem ? Co se stalo ? Vzápětí se mi všechno vybavilo. Znovu jsem začala hystericky brečet a vzlykat. Všude před domem bylo spoustu aut. Mou pozornost ale upoutaly tři černé plachty, na zemi, pod nimiž se rýsoval obrys těl. Jakmile paní viděla, kterým směrem se dívám, přitiskla si mě k sobě a začala utěšovat. Prosím at' je to všechno jen sen !
Konec flashbacku
Od té doby mě vychovávala maminčina sestra Hannah - moje teta. Vždycky na mě byla moc milá a posílá mi do ted' nějaké peníze, abych tady nepošla hlady. Avšakto čehož jsem byla svědkem v pouhých šesti letech na mě zanechalo následky. Prošla jsem vším možným, abych se zbavila strachu z lidí, ale nif nepomohlo.
Z toho všeho mě vyrušila Jenny, když vstoupila do pokoje a rychle ke mně přiběhla.

Doufám že vám tahle smutnější část nevadila.. Mě osobně to dalo docela zabrat, tak snad za něco stojí. :)
Nelly