New Life[BVB FF]

Záchrana, aneb o pár promile navíc

,,Hele Ann asi bychom už měli jít," zmínila Jenny, fakt zajímavou myšlenku a hned na to, spadla ze stoličky.

,,Fakt myslíš ? Protože tady sedí ten začarovaný princ, v podobě mumie," pletla jsem něco jazykem. ,,Neměli by to být spíš žabáci, nebo tak něco ?" pokračovala jsem dál a opřela se o Briana, aby věděl že tím myslím jeho.

,,Žáby došli, poslední mám v ledničce," posmutněl Brian.

,,To je hnus ! Kdo by si schovával žáby v lednici, mezi jídlem ? To by musel být fakt mimo, " nechapala Jenn.

,, Hele, mluvíš s Marilynem Mansonem, spíš bych si dala pozor aby si tam neskončila taky." Hodila jsem do sebe, snad už posledního panáka.

,, Tak my už jdem, Ahooj," zavolala jsem opilecky a postavila se. Hned jsem sebou ale flákla na zem.

Brian ke mně přiskočil a pomohl mi na nohy. ,,Půjdu s vámi kočky, asi jsem cestou ztratil řidiče," prohlásil rozhodně Brian a chytil mě kolem pasu. Trochu mě to vyvedlo z míry, ale nevadilo mi to.
,, Počkej máš tu něco," řekl a ukázal mi na rty.

,, Fakt ?" Zašilhala jsem, při pokusu kouknout se na rty.

Najednou si mě přitáhl blíž k jeho tělu a začal mě líbat. Jeho ruce sklouzli k mému pozadí a zmáčkly mi zadek. Cítila jsem chuť alkoholu. V překvapení jsem se od něj rychle odtrhla. V podnapilém stavu se mi točila hlava, ale to mi nezabránilo abych mu nevlepila facku. /Fakt nechápu s čím má problém. Co bych za to dala já.. /

,,Co kurva děláš ?" Zařval na mě.

,, Já ? Co to mělo znamenat !? " poodstoupila jsem si.

,, Jsi jen čubka, tak co se divíš..."

Tohle fakt bolelo, nevím co se děje jestli je to tím pitím.

,, Doprdele, nejsem žádná holka na jednu noc," zařvala jsem až se pár lidí v klubu otočilo.

,, No tak zrovna dneska si, " prohlásil a hmatl po mém zápěstí. Vedl mě směrem k záchodům.

,, Pusť mě sakra ! Co si to dovoluješ ?" Křičela jsem na něj a v tom se někdo přihnal a vrazil Brianovi pěstí. Okamžitě jsem sebou trhla a běžela zpět za Jenny, která se sotva držela na nohou. Když jsem se otočila, Marilyn (Marilyn Manson - pravé jméno Brian Warner) ležel na zemi a za námi se blížila nějaké postava v černé.

,,Si v pohodě ?" zeptal se starostlivý hlas.

,,Chce se mi zvracet," rozběhla jsem se k záchodům, tentokrát dobrovolně a rychle zalezla do kabinky.

*

Probudila jsem se v neznámén posteli. Vedle mě, měla hlavu zabořenou do polštáře Jenny. Posadila jsem se, ale hned na to raději lehla zpátky. Po chvíli, když ochromující bolest hlavy trochu ustoupila, jsem se pokusila vstát. Na sobě jsem měla dlouhé černé triko a jinak jsem byla jen ve spodním prádle. Vyšla jsem z neznámého pokoje a dobelhala jsem se do kuchyně.

,,Kde to sakra jsem ?" přemýšlela jsem nahlas.

,,U mě doma a taky přeji pěkné ráno," ozval se hlas. Zvedla jsem hlavu a poznala člověka, který mě nejspíš zachránil před znásilněním.

Kouknu se na svoje tričko a pak na něj. Znovu na tričko a zase na něj. ,,Tys... mě převlíkal ?" zeptám se rozpačitě.

,,Jo, já totiž dodržuji pravidlo jak chodit do postele."

,,Připadám si jako v 50 odstínů šedi," zamumlám rozespale a posadím se ke stolu, kde už čeká sklenice s vodou a nějaký prášek.

,,Jo až na to, že Anastasie cestou domů, málem nevojela bezdomovce a nerozbila okno policejní stanice."