Multiversová tajemství

Kapitola čtvrtá

Melita sebou trhnula, rychle se posadila a lapala po dechu. Z tvrdého spánku na Peterově gauči ji probudilo hlasité bouchání na dveře. Naslepo nahmatala své brýle a plíživým krokem se dostala ke dveřím. Toho kdo se objevil na druhé straně dveří vůbec nečekala. Před ní se objevila nádherná vysoká hnědovlasá dívka. V tu chvíli se chtěla Melita zahrabat zpátky do deky a nikdy nevylézt, neboť dívka před ní byla doslova modelka. Splňovala proporce dokonalé, krásné ženy. Dlouhé, lesklé kaštanové vlasy se jí nezbedně kroutily po zádech. Měla na sobě květované dlouhé šaty, které dokonale obepínaly její vysportovanou postavu. Melita oproti ní měla vlasy rozcuchané do všech směrů, rozmačkaný zarudlý obličej a Peterovo vytahané tričko místo pyžama. Brunetka se na ni usmála zářivým úsměvem, na který by byl každý zubař hrdý.
"Moc se omlouvám, nevěděla jsem že tu má Peter návštěvu. Jen jsem mu chtěla donést balík, který jsem převzala když nebyl doma," nervózně přešlápla a podala Melitě těžkou krabičku.
"Je to moje chyba, pardon. Jsem Peterova kamarádka, Melita. Přijela jsem včera narychlo a vybouchlo mi ubytování. Tak mě nechal Peter u sebe přespat než si zařídím něco nového," vzala si balíček pod jedno podpaží a podala neznámé dívce ruku.
"Já jsem Mary, Peterova spolubydlící. Melita je hodně zvláštní jméno, musela jsi mít kreativní rodiče," přijmula Melitinu ruku.
"To ano. Obecně mi jméno Melita Jasmine přijde takové nesourodé. Sedí ale k mému životu, ten je taky celý neucelený."
"Můj ty bože, ano! Já tomu Peterovi věřila," vypísknula Mary najednou a vrhnula se Melitě kolem krku. To ji řádně zarazilo, až skoro pustila balíček, který Mary přinesla. Brunetka na nic nečekala a pozvala se do bytu sama. S rukou na Melitině zádech ji odvedla do kuchyně. Ta celá zmatená sledovala okolí bytu, jestli někde není nějaká skrytá kamera a tohle je velký vtip. Mary vycítila její zmatenost, proto jakmile si ladně sednula na židli naproti Mel, spustila.

"Já a Peter se už nějaký ten rok známe. No a víš, byl hrozně zdrcený smrtí jeho přítelkyně. On úplně ztratil naději v to, že by kdy mohl najít novou lásku. Ale není to prostě zas až tak dávno, kdy zmizel někam pryč a řeknu ti, od té doby je úplně vyměněný. Když se vrátil, konečně se mu vrátila ta jiskra do života. Přišel za mnou a vyprávěl mi o tom, že potkal svoje dva dobré kamarády. No a ti mu řekli ať se nevzdává a že jeho pravá láska na něj teprve čeká. Kdybys ho jen viděla. Jak byl šťastný. No a řekl mi, že právě jeho vyvolená má iniciály MJ," s obřím nadšením vyprávěla a chytila Melitu za ruku.
"Ano, ale já nejsem MJ! MJ je Mary Jane a Michelle Jonesová," vytrhnula svou ruku z Maryiny.
"Taky ale Melita Jasmine. Copak ty to neslyšíš? Já si vždycky myslela že se mu líbím. Že se někdy odhodlá a bude mě chtít pozvat na rande. Ale pak přišel s touhle MJ věcí a všechno se změnilo," energicky vstala ze židle a došla k lednici z které si vytáhnula pomerančový džus. Melitina hlava nezvládala pobírat zjev této dívky. Rezignovaně vydechnula a složila hlavu do rukou. V tu chvíli ji naštěstí zachránil Peter, který vešel do místnosti.
"Jé, Mary, co tady děláš?" prohrábnul si vlasy jakmile spatřil svoji sousedku. Když Mel po něm střelila pohledem, vsadila by svůj život na to, že se červenal.
"Ale, přinesla jsem ti balíček a u toho narazila tady na tu příjemnou dívku," dlouhými kroky se blížila k Melitě, aby podpořila svá slova. To už na blondýnku bylo takhle po ránu hodně. Celá mrzutá vstala a šla k Peterovi do pokoje. Když procházela kolem něho, pěstí ho bouchla do hrudě.
"Pořádně si to užij, za tohle mi dlužíš," mrzutě k němu polohlasem pronesla a zmizela do jeho pokoje, kam dopadnula na jeho postel. Ještě než se zavřely dveře, slyšela jak se Peter uchechtnul.

Znovu ji probudil až pohyb prohnuté matrace. Pomalu otevřela oči a viděla u sebe Petera, který na táce nesl dvě kávy a dvě misky s lupínkama. V tu chvíli si uvědomila že leží celá rozcapená na Peterově posteli, pohodlně zachumlaná do jeho peřin. S velikou námahou se přetočila a zády se opřela o čelo postele. Peter si lehnul vedle ní, z tácu odloženém na stolku jí podal misku.
"Fakt promiň, ona Mary dokáže být občas dost... svá," uchechtl se nad vzpomínkou své návštěvy.
"To jsem pochopila. Jen nejsem dostatečně ranní člověk co by zvládnul tolik akce ráno. Radši jsem zvolila možnost útěku do tvé zatraceně měkké postele," chytnula jednu část peřiny a přehodila ji přes Petera.
"Víš, to o čem mluvila," nervózně se zahleděl na vzorování svého povlečení.
"Byla pěkná kravina," nenechala ho domluvit, "Věřím tomu že každý Peter má svou MJ a moc ti přeju ji najít, ale já rozhodně tvoje MJ nejsem. Takže se nemusíš ničeho bát," šibalsky na něj mrknula. Viděla značnou úlevu v jeho obličeji a napětí jeho těla povolilo.
"Jsi si tím jistá? Ty iniciály sedí," dloubl do ni loktem. Oba propukli ve smích.
"Parkere, jsem si více než jistá. Pokud jsi zapomněl, jsem vědma co zná osudy lidí. A nejvíc ze všeho znám ten svůj. A věř mi že ten za chvíli končí bez jakékoliv milostné zápletky. Leda by sis na mě počkal v příštím životě," pronesla mezi sousty. Po její odpovědi Peterovi zmrzl úsměv na tváři.
"Jak jako končí? O tom, o tom jsi mi nic neřekla. Co se stane? Tomu zabráníme, nemůžu přijít od dalšího známého člověka," to mu už přiletěla ruka na puse.
"Nechtěj si to vyspoilerovat. Nebo ještě půjdu a přepíšu to, abych tě mohla strašit ještě pár let," šibalsky na něj mrknula. Oba pak pokračovali ve své snídani.
"A četla jsi už tu knihu od Conorse?" začal opět konverzaci Peter.
"Dneska se na ni po práci vrhnu. Něco mi říká že to nebude až tak jednoduché jak se zdá. Jde z ní hodně magie a obávám se že k jejímu rozkódování ji budu potřebovat. Přinejmenším musím přijít na to, kdo do ní dopsal ty poznámky." Zvednula se z postele a posbírala špinavé nádobí.
"A ty lenochu vstávej,  máš práci, stejně jako já. Navíc bys mi mohl svou supersilou pomoct sem nastěhovat svoje věci," pronesla než odešla.

Moc vám všem pozůstalým děkuji za vaši trpělivost. Doufám že vás příběh baví a postupně se dostáváme k pořádnému ději. A abych vám vynahradila to ukrutné čekaní, zítra se můžete těšit na další kapitolku. Sice bude krapet kratší, ale i tak se posuneme v ději. A já se budu snažit psát co nejrychleji. Děkuju vám za trpělivost a to že tomuto příběhu věnujete čas.