Vlčí Smečka|1.díl - Pozastaveno

2. Kapitola

Pohled Christin

Po příjezdu mi dali volno na rozkoukání, ubytovaná jsem byla v menším domku společně s Colinem a jeho sestrou Vandou. Vandě bylo 11 let. Svému bratrovi byla až příliš podobná, jak chováním tak vzhledem. Pokoj do kterého mě ubytovali byl útulný s koupelnou a menší šatnou. Mám tam i nové oblečení, plně vybavený pokoj připraven pro můj pobyt. Nejspíše se na tuhle chvíli připravily. Po sprše a převlečení usednu na postel, kde čekám až mě vyzvednou. Netrvalo to dlouho, Vanda s přátelským dětským úsměvem otevřela opatrně dvířka, vzala svou drobnou ručkou tu moji a vedla mě ven. Po vyšlapané cestičce až k velkému ohništi okolo kterého sedělo spoustu vlků a vlčíc v jejich lidské podobě. Bavili se, tančili zvláštní tance, nebo dokonce přeskakovali přes ohniště. Vedli mě přímo naproti ohni, za kterým seděl s vážným výrazem na tváři Luke a z pravého boku byl usazený zvláštně vyhlížející muž o něco mladší než Luke? Možná to je jen můj dojem. Proč jsou všichni tady tak krásný?

Alfa vstane, oči mu zazáří červenou svítivou barvou. "Je čas podstoupit zkoušku." Promluví, pohledem přejede všechny přítomné. Ti se utiší, začnou hrát na nástroje líbeznou hudbu další začnou povzbudivě tleskat a křičet. Vidí však že není jediná kdo zkoušku podstupují, vedle ní stojí ještě Vanda, jakýsi kluk a děvče. Na tvář jim černou barvou nakreslí symboly, jež jsou pýchou a značkou tohoto kmene. Alfa vezme z nádoby prach a se zavřenýma očima téměř neslyšně v latině vyslovuje divná slůvka, které ke mě nedoléhají. Oheň před nimi zčerná. "Vanda." vysloví jméno Alfa. Vanda se s mírným sebejistým úsměvem rozběhne a přeskočí velké ohniště jedním skokem. Samozřejmě je oheň dostatečně nízký aby se to dalo zvládnout. Následují jí ostatní až tam zůstane osamocená.

"Christine." vysloví opět Luke. Pohledem narychlo vyhledá Amy, která na náznak kývne. Polkne, ruce se jí potí, nohy třesou. Přesto však udělá oč jí bylo žádáno. Přeskočí ohniště. Něco se však během skoku stane. Normálně oheň na náznak přijeti zčervená. Její zazáří jasně žlutou barvou. Všichni zaujatě, překvapeně hledí přímo na to dění. Po přeskočení dopadne přímo před Luka na kolenou, na náznak podřazenosti. Luke však to co se právě stalo nijak nekomentuje. Pomalu zvedne mojí bradu, tím mě donutí pohlédnout do jeho očí. "Přijímám tu jejíž osud bude nevyzpytatelný." Povídá chladným hlasem. Jeho slova mi leží v hlavě celý večer. Avšak kdykoliv sem se během hostiny, který hned na to následovala zeptala tak mi nikdo neodpovídal. Uhnuli pohledem. Kupodivu přijetí nebylo tak zlé a dokonce mi bylo řečeno že po první přeměně je to ještě lepší.

Uběhla nějaká chvíle a dneska mě už čeká ten den. Den jenž se mám poprvé proměnit ve vlka. Smečka do které Amy patří mě přijala mezi sebe a odvezli nás do bezpečné malé vesnice v lesích. Daleko od rodiny, přátel a školy. Všechno jsem nechala za sebou a musela přijmout své nové já. Colin s Amandou mi v tomhle ohledu dodávají odvahu.

„Neboj se. Zvládneš to" usměje se na mě Amanda mladá 20letá dívka s hnědými krátkými vlasy a čokoládovými oči, její kůže je celkově tmavší. Postavu má spíše sportovního typu. Colin sedící po mém pravém boku si jen odfrkne a tak na něj pohodí zamračený výraz.

„Vám se to říká, já jsem netoužila stát se tímhle na rozdíl od vás" řeknu s nenávistí v hlase. Celé tohle je pro mě jako vezení, topím se tu jako ryba ve vodě a nejraději bych odtud zmizela, vypařila se. Ah, byla by ze mě nádherná pára.

„Christin" Otočí se na mě Amy „-Nikdo z nás se nechtěl stát tímhle a přesto se to stalo, většina na to měla stejné pocity ale věř mi brzy si to tu zamiluješ." odmlčí se a soucitně na mě pohlédne. Můj zamračený pohled jí však dost dává najevo, co si o jejím názoru ohledně tohohle myslím. Ne, opravdu jí všechno nežeru.