Vlčí Smečka|1.díl - Pozastaveno

4. kapitola

Pohled Christine

Několik dní byla mimo, podle slov lékaře, jednoho postaršího pána na tom již byla lépe. Na jejich zádech však zůstanou nepříjemné táhlé jizvy. Ležela opět v Lukově posteli. Všechna krev již byla vydrhnutá a nebyla ani známka po tom co se zde stalo. Cítila se daleko lépe než předtím. Luke po tomhle omezil tu látku, cítila se tudíž silnější. Její vnitřní vlk však zuřil. Chtěla zakousnout hrdlo všech těch, co jí způsobili tuhle bolest. Prohlédla si celou místnost. Nábytek byl temně vybavený, černý s červenou krásně ladily. Viděla otevřenou místnost do luxusní koupelny i dveře, které jasně značili samostatnou šatnu. Nádherné dvoukřídlé dveře a menší gauč s menším stolkem na kterém bylo ovoce. Pomalu odhrnula peřinu. Na sobě pouze bílou košilku. Bosé nohy zabořila do ledové podlahy. S námahou vstala až málem skončila opět na posteli. Balkon, který tam byl bylo její vysvobození. Nádherný výhled na okolní krajinu i na okolí pod ní až teď si mohla vše pořádně prohlédnout. Domy, nádherně postavené. Viděla obchody, spatřila i cvičiště nebo menší školy, různé podniky. Jak je možné že to postavily tak rychle? Okolo celé téhle osady se táhla dřevěná zeď na které bylo hodně vlkodlaků. Je možné že tu jsou třeba i lidé? Pozvedla obočí. Nasála do sebe čerstvý vzduch ale momentální stálá slabost nedovolila rozlišit dostatečně pachy. Cítila jen spoustu mísících pachů dohromady. Dobře, alespoň tu nejsem jen s nimi. Trapnou jídelnu tu měli i tady. Pateticky chtěl asi jíst společně. Nebo tu jedí jen ti vysoce postavení vlkodlaci? Poškrábala se po hlavě.

"Má paní. Přeji krásné ráno, byl jsem požádán aby jste dorazila na snídani." pravil zpěvavým hlasem David. Vážně nevěděla jestli se přetvařuje nebo tu přehnanou sladkost myslí vážně ale nejraději by mu pleskla. No otočila se na něj s dost zamračeným pohledem. Přejela si rukou po rameni.

"Převléknu se a hned budu tam." vydala ze sebe místo nadávek. Nechtěla si každého znepřátelit, pak by tu opravdu zůstala na všechno sama. Hlavní pro ní bylo nějak někoho ukecat aby jí pomohli dostat se odtud. Jak to bude možné, tak zmizí, co nejdál. Klidně přes celou zeměkouli. S vlkodlaky i když jím je i ona sama nechce nic mít. Její vnitřní vlk to cítil naprosto stejně tedy jediného koho by sebou vzal by byl John. Což nechápala. Sakra. Vzpomněla si na svá záda, která se jí v rámci možností zahojila, rány na duši se nikdy nezahojí. David odešel tiše že dveří. Ona několika pomalými kroky otevřela dveře do krásné prostorné šatny, co spatřila ji vyrazilo dech. I přesto že ho nesnášela musela uznat že vkus opravdu měl. Fascinovaně hleděla na plno vkusného oblečení, nejen jejího ale i jeho. Převlekla se do sukně s halenkou a vlasy si stáhla do culíku. Neměla potřebu nijak výrazně používat make up. Raději byla přirozeně krásná. Pohlédla na boty ale spatřila v nich spíše samé lodičky. To aby asi nemohla příliš utíkat. Vzala obyčejné černé a s tím se vydala do kuchyně. V patách ji byli oba dva, David i Bryce. Bez řečí a bez jediné připomínky. Docela ji zajímalo, kdy oni chodí spát nebo jist. To nemají nic jiného na práci? Prošli všichni tři dlouho spletitou chodbou, která byla propojena i s jídelnou. Radili ji kudy jít aby nezabloudila. Nemusela ani vycházet ven poněvadž tady to bylo propojené. Bylo to tu fascinující. Všude vyseli obrazy, krásné lustry, výzdoba jak v paláci. Na některých dveřích tady dole byli značky, co je za nimi. Bazén, posilovna, knihovna, prostě tu bylo všechno. Očividně si dali dost záležet aby se tu všichni cítili příjemně a každý se mezi sebou přátelili. Přesto neviděla ve tvářích vlkodlaků, které potkala ty šťastné výrazy. Tu spokojenost. Netrvalo dlouho a narazili na jídelnu. Byla hned vedle hlavního vchodu. Snažila se si zapamatovat vše, co viděla. Na její útěk to bude nutné. Pokud někdy bude chtít utéct a bude moct. U těchto dveří vládl klid. Všichni na ni pohlédli, jakmile vcházela dovnitř. Spatřila plno stolů a plno jídla ale ten hlavní, kde jedl alfa byl na vyvýšeném místě. U něj seděl Luke, jeho bratr John a tohle bylo nové. Colin i Amanda. Pár další vlků, které neznala. S pohrdáním přistoupila blíž, její doprovod ji s pohledem upřeným na Luka opustili a samy se usadili za stoly. Tak přece jedí, pomysleli si. Luke nasadil úsměv na tváři. Povstal aby mě objal a usadil za stůl. Chtěla mi uhnout ale nechtěla opět mít nějaký trest. Zkameněle stála před ním. Nechala se políbit krátce na pusu i usadit za stůl vedle něj. Znechuceně pohlédla na jídlo. Nechtěla tu nic jíst. Fakt neměla na nic chuť ale taky by se mohlo stát že by ho urazila. Vzala do ruky vidličku aby si nabrala vajíčka, slaninu a další pochutiny přitom střelila pohledem po Johnovi. Netvářil se že by tu chtěl být o něco víc než ona. Vlastně hledej do svého talíře s bledostí ve tváři. Vtipné.