hassle

834 40 4
                                    

"ahoj" usmála jsem se mezi dveřma.

"čau" dal mi pusu.

"jak bylo ?" zeptala jsem se.

"docela to šlo" řekl.

"ale chci, abys už šla taky" povzdychl si a sedl si ke mně na postel.

"pozejtří už půjdu neboj" pousmála jsem se.

"aspoň že tak" dal mi pusu.

"co to čteš ?" zeptal se s pohledem na knížku ležící vedle mě.

"Hamleta. Maturitní četba" protočila jsem oči.

"nechtěla by ses třeba věnovat mně ?" roztomile se zaculil.

"lásko prosím" vysunul spodní ret

"copak bys chtěl ?" pousmála jsem se a položila knížku na noční stolek.

"pomazlit" založil si ruce na prsou.

"no tak si povylez" zasmála jsem se.

On se podepřel a lehl si na mě.

Naše obličeje byly kousek od sebe a on byl spoko.

...

"nechce se mi domů" povzdychl si.

Hladila jsem ho ve vlasech, zatímco jsme společně koukali na další díl Peaky Blinders.

"odmítám tě pustit" omotala jsem kolem něj ruce a natiskla si ho k sobě.

"to beru" uculil se.

"pozejtří už jdu s tebou" řekla jsem.

"konečně" přitulil se ke mně, hned poté co zaklapl notebook.

Měl tvář na tý mojí a spokojeně ležel.

Našpulil rty, k těm mým.

Podepřel se nade mě a rozpohyboval svoje rty.

"kam jdeš" založila jsem si ruce na prsou, když se zvedl.

Zamkl dveře.

"nikam" zaculil se, když se vrátil zpět nade mě.

"Martineee. Máma je doma" začala jsem se smát.

"o to víc musíš bejt potichu" usmál se, zatímco zpracovával můj krk.

Spolupracovala jsem s ním.

Sundal si tričko a odhodil ho pryč.

Přitáhla jsem si ho zpět ke rtům. Chtěla jsem ho mít co nejblíž. Cejtit ten úžasnej pocit, když mi je nablízku.

...

"baví tě, mě sledovat ?" pousmál se, zatímco si oblíkal tričko.

"moc" usmála jsem se ležíc na boku s podepřenou hlavou.

Byla jsem zakrytá dekou a sledovala ho jak kousky svého oblečení sbírá po pokoji a následně si je bere na sebe.

"chci pusinku" založila jsem si ruce na prsou.

"budeš si pro ní muset přijít" zaculil se.

Sedl si na stoličku a sledoval mě.

Natáhla jsem se na zem pro oversized tričko, který jsem si oblíkla a šla si do skříně pro kalhotky.

Sedla jsem si mu na klín obkročmo a ruce si překřížila za jeho krkem.

Usmál se a chytil mě za boky.

Naše čela se dotýkala a my oba se culili na toho druhýho.

"miluju tě" zašeptala jsem.

"taky tě miluju" usmál se a spojil naše rty dohromady.

Bylo deset večer a on byl stále u mě.

"až se zejtra vrátíš z tej kontroly, zavoláš mi, jak jsi dopadla, viď ?" šeptl mi kousek u rtů.

"zavolám" usmála jsem se.

"děkuju" pousmál se.

"už budu muset" povzdychl si.

"když to dobře dopadne, vidíme se pozejtří a už půjdu s tebou" slezla jsem mu z klína.

Šla jsem s ním dolů.

"zatím pa" usmála jsem se mezi dveřma a dala mu další pusu na rozloučenou.

"ahoj" oplatil mi úsměv a odešel.

"madam zamilovaná" zasmála se zamnou máma.

"nech toho" drbla jsem jí se smíchem do ramene.

"no co je. Vždyť říkám pravdu" začala se hájit.

"přeju vám to" pousmála se.

"děkujeme" oplatila jsem jí úsměv.

...

"nevim jak to bude o víkendu Martine. Chtěla jsem se učit na maturu" řekla jsem.

"Neli. Češtinu umíš nejlíp z nás všech a stejně v tom furt ležíš" povzdychl si.

"záleží ti na mně vůbec? Dáváš nám vůbec šanci, protože mně přijde, že to už vzdáváš" řekl.

"jooo. Záleží" odpověděla jsem, abych ho uklidnila.

"miluješ mě vůbec ?" zeptal se a já si na chvilku odmlčela.

"tak jo nebo ne ?" ptal se dál.

"fajn. Jak chceš" řekl.

"n-" než jsem to dořekla, zavěsil.

Rozbrečela jsem se.

Proč jsem tupá kráva?

Omlouvám se všem:/

Vaše El 👀

Poslední drink, poslední slovoKde žijí příběhy. Začni objevovat