Poslední drink, poslední slovo

hospital again

martin

Neodpovídala mi už čtyři hodiny a já se tak rozhodl jít k nim. Omluvit se jí.

"ahoj Martínku. Pojď dál, jdeš za Nelčou viď ?" pousmála se.

"jojo, kde ji najdu ?" zeptal jsem se.

"odešla do koupelny asi před deseti minutama" řekla.

"do koupelny ?" vyhrkl jsem. Jakýmsi instinktem jsem začal myslet na to nejhorší.

Zaklepal jsem na dveře odkud se ozýval zvuk sprchy.

Neodpovídala.

Snažil jsem se dveře otevřít, ovšem byly zamčený.

Po několika dalších minutách řešení zamčených svěří, se mi je podařilo vystrčit klíč a odemknout je druhým.

Seděla ve sprchovým koutě.

V oblečení a opodál ležely prášky.

Během vteřiny jsem seděl u ní ve snaze nahmatat jí tep.

Měla ho hodně slabej.

Voda co na ní tekla, byla ledová.

"volejte záchranku. Prosím" řekl jsem  a vytáhl jí ze sprcháče.

"Nelinko prosím. Notak. Nemůžeš mě tu nechat" začal jsem jí šeptat do spánku, když jsem jí zabalil do ručníku.

"neopouštěj mě, prosím" šeptl jsem.

"Nelinečko moje jediná. Prosím" zašeptal jsem a dal jí pusu na čelo.

"prosím. Prosím. Nenechávej mě tady samotnýho" pohladil jsem ji palcem po tváři.

"Martine ?" zašeptala.

"ano Neli. Prosím buď tady semnou" začal jsem se i přes slzy v očích usmívat a hladit ji po vlasech.

"promiň. Já si ty prášky snažila nevzít" špitla.

"to nic. To nic. Jen to teď vydrž semnou" řekl jsem s rukou na její tváři.

"promiň, že to musim dělat, ale potřebuju to z tebe dostat ven" šeptl, když jsem jí naklonil nad záchod a spustil jí dávicí reflex.

Začala zvracet.

"správně. Šikula" pohladil jsem jí po vlasech.

"už dobrý" šeptla a já si ji opět posadil k sobě.

"až bude po všem. Vezmu tě do hračkářství, jo ?" navrhl jsem.

"to zní dobře" usmála se, aniž by otevřela oči.

"a koupim ti toho největšího a nejhezčího plyšáka co tam budou mít, jo ?" usmál jsem se.

"to zní moc hezky" znovu se pousmála

"dáš mi ruku prosím ?" šeptla.

Propletl jsem si s ní prsty.

"už bude dobře" pohladil jsem ji po vlasech.

"a o tom víkendu.." začala mluvit.

"můžeme bejt jenom spolu, prosím" špitla.

"jet třeba na to jídlo jak jsi chtěl. Koukat na nějaký filmy a mazlit se" šeptla.

"to bys chtěla? Co učení se na maturu, jak jsi chtěla původně" zeptal jsem se.

"češtinu umim. A ty seš pro mě důležitější než matura" pousmála se.

...

"jak ti je ?" zeptal jsem se a pohladil jí po vlasech.

"fajn" usmála se.

"večer mě snad pustí domů" řekla.

"to jsem rád" dal jsem jí pusu na spánek.

"vezmu tě domů a v pátek se hezky oblíkni. V šest tam pro tebe budu" usmál jsem se.

"kam pojedem ?" zeptala se.

"na tu večeři zlato" zaculil jsem se.

"dobře" usmála se.

"to si nechám líbit" usmála se ještě víc.

Rád jsem ji viděl se smát.

"chci pusu" naklonil jsem se k ní.

"s radostí" chytla mě za tváře a spojila naše rty.

Byl jsem rád, že je v pohodě.

Že normálně funguje a směje se.

"miluju tě" usmála se.

"já tebe taky" oplatil jsem jí úsměv. Nějak podvědomě jsem to chtěl slyšet. Vědět, že to tak fakt je.

...

"odcházíš ?" zamumlala rozespale, když jsem se od ní zvedl.

"musim zlato. Uvidíme se pozejtří" pousmál jsem se, zatímco mě držela za ruku a odmítala pustit.

"aspoň pusu. Na rozloučenou" stáhla si mě za ruku zpět k sobě.

"pa" usmál jsem se a dal jí pusu.

"pa" špitla a zakryla se peřinou ještě víc.

"teď už spi. Hezký sny" dal jsem jí pusu na čelo a odešel z jejího pokoje.

Moje kroky mířily do chodby pro bundu a boty.

Obul jsem se, vzal si bundu a odešel.

Zde máte novou kapitolu, vzhledem k velkým ohlasům u té minulé. Děkuji.

Vaše El 🦋