Rich Love ( Taekook)

Kapitola 1.

Jungkook

Byl středeční slunečný den, a já jako každý jiný den byl v práci. Bylo kolem dvanácté hodiny dopoledne, když mi začal zvonit telefon. Zvedl jsem hovor, a oslovil někoho na druhé straně...,,Haló?" chvilku jsem čekal než se někdo ozve, a taky že ozval, byl to můj kamarád ze základní školy Taehyun...,,Ahoj Jungkooku, vím že jsi v práci, a proto tě nezdržím dlouho" řekl poměrně v klidu. ,,Jistě, povídej" přestal jsem skládat zboží do regálů, a poslouchal co má můj kamarád na srdci. ,,Vím že se ti na to nevzpomíná zrovna nejlíp, a že je to pro tebe těžký, ale dnes je to pět let od smrti tvých rodičů. Nemyslíš že bychom jim měli udělat menší obřad?" Řekl, a čekal co mu na to odpovím. Povzdychl jsem si a odpověděl mu. ,,Co s tebou nadělám, jsi hodný že jsi si vzpomněl, a že na tom trváš. Dobře uděláme menší obřad, přijď ke mě kolem šesté hodiny večer ano?" zeptal jsem se ho jestli souhlasí s časem. ,,V šest jsem u tebe, tak zatím se měj" řekl, a já věděl že se teď musí usmívat jako sluníčko. ,,Ty se taky měj" řekl jsem mu, a hovor zavěsil. Ach jo, má svých problémů dost, ale stejně si vzpomene na moje rodiče, je to vážně dobrý kamarád. Řekl jsem si, a pak se znovu pustil do vybalování zboží.

Čas rychle uplynul, a já už měl po směně. Bylo něco kolem čtvrté hodiny odpoledne, a já hned zamířil do obchodu. Nakoupil jsem především to co rodiče milovali, a ještě také něco pro nás s Taehyunem. Měl jsem opravdu hodně tašek, a proto jsem si zavolal taxi, který mě dovezl před dům, ve kterém bydlím. Když jsem vyšel do druhého patra s taškami v ruce, tak jsem děkoval všem nahoře za to, že se mi po cestě nahoru, neroztrhla žádná z tašek. Vyndal jsem klíče z kapes, a otevřel s nimi dveře od bytu. Když jsem vstoupil tak jsem ze sebe sundal bundu, a boty. Bundu jsem si pověsil na ramínko, a boty poskládal do botníku. Vešel jsem z předsíně do kuchyně, a tašky z nákupem jsem odložil na kuchyňskou linku. ,,Co je to proboha za pach?" řekl jsem si, a hned jsem šel otevřít okno. Přišel jsem k taškám, a začal vyndavat nákup.

Jelikož jsem připravoval všelijaké druhý jídla tak jsem si nevšiml kolik hodin je. ,,Sakra vždyť za deset minut přijde Tae" řeknu si, a začnu vše co jsem připravil dávat na menší stůl s fotkami. ,,Tak, to by bylo. A teď ještě dát na stůl pro nás nějaké dobroty" Uchechtl jsem se lehce, a pak jsem na stůl skládal talíře s různým jídlem, také jsem nezapomněl na pár lahví sóji. Po bytě se rozezněl hlasitý zvonek, a já věděl že to je Tae. Rychle jsem si sundal zástěru se kterou jsem vařil, vzal jsem klíče, a šel Taemu dolů otevřít. Sešel jsem dolů, a otevřel Taemu. ,,Ahoj Tae, rád tě zase vidím." na nic jsem nečekal, a objal ho u vchodových dveří. ,,Ahoj Kookie, taky tě rád vidím, ale hlavně mě neumačkej." zasměje se tomu, a já se odtáhnu. ,,Promiň, dlouho jsem tě neviděl." Řeknu zahanbeně. ,,To nic, tak jdeme ať tu nestojíme jako sochy" řekl Tae s úsměvem. ,,Dobře, tak jdeme." Řekl jsem, a společně jsme vyšli schody do druhého patra. Vešli jsme do bytu, kde se Tae vyzul, a společně jsme šli do kuchyně. ,,Páni" řekne překvapeně, když viděl připravený stůl pro nás, a pak stůl s jídlem pro rodiče. ,,Jak si to všechno stíhal?" zeptá se když už se posadil na židli naproti mě. ,,Já ani nevím, nějak jsem se do toho vžil, a než jsem se otočil, tak si přišel ty.." řeknu,a též se posadím.

Oba dva jsme byli vhodně oblečeni, takže po krátkém povídání jsme přišli k oltáři, kde jsme zapálili vonné tyčinky, pomodlili se, a já se ještě párkrát poklonil hlavou až na zem. Pak jsem přišel ke stolu, kde jsem nalil sóju sobě, a taky Taemu. ,,Tae?" Tae se na mě podívá, a zeptá se...,,Ano Kookie?" hledám správná slova, a po chvilce jsem je našel...,,Děkuji že si jsi vzpomněl na mé rodiče, jsme dobří přátelé už od základní školy, a ty jsi nikdy nezapomněl ani na moje narozeniny. Jsem ti za to opravdu vděčný, musím ti to oplatit, co bych to byl za kamaráda?" Uculil jsem se na něj. Tae se taky usmíval od ucha k uchu...,,To nic Kookie, od toho přátelé jsou. Budu rád když si vzpomeneš, a pokud ne... tak se ani tak na tebe zlobit nebudu. Vím že to máš těžký, a že přemýšlíš hlavně nad dluhem který tu zůstal po tvých rodičích, takže se nic neděje ano? Nebuď z toho smutný..." Když jsem poslouchal co mi Tae říká, tak jsem neudržel slzy, a rozplakal jsem se.

Když Tae viděl že jsem se rozplakal, tak přišel ke mně, a objal mě...,,Ššššš- Kookie neplakej prosím, pojďme se spolu napít, a najíst. Uvidíš že ti bude lépe..." Řekne smutně Tae, a já si uvědomil že jsem rozesmutněl Taeho...,, Promiň, nechtěl jsem aby jsi byl smutný, máš pravdu dáme si něco dobrého, a bude nám lépe..." upřímně se na něj usměju, a pak si utřu slzy. ,,No vidíš, tohle je Kookie kterého znám..." Usměje se, a pak si sedne zpět na své místo. ,,Tak se můžeme pustit do jídla, doufám že ti bude chutnat..." Usměju se, a vezmu si hůlky do ruky. ,,Děláš si srandu? Neznám lepšího kuchaře než si ty.... není nic co nedokážeš..." Řekne hrdě. ,, Nepřeháněj prosím tě..." Začnu se červenat, a pak se pustím do jídla stejně jako to udělal Tae. ,, Já říkal že neznám lepšího kuchaře než si ty..." pousměje se na mě když už jsme oba dojedli, a já mu poděkuji" Pak se ale začal tvářit vážně, a já se lekl že se něco stalo. ,,Tae? Děje se něco?..." Zeptám se ho nervózně, a on zavrtí záporně hlavou.

,,Nic se nestalo Kookie, jenom mám pro tebe takovou nabídku" Řekne s poměrným klidem, a dívá se mi do očí. Už jsem se nebál tak moc, jako před chvílí, když jsem nevěděl o co jde...,,Tak mluv, poslouchám tě" Řekl jsem trochu nervózně, a nastražil uši. Tae začal mluvit...,,Kookie už dlouho dobu vím že jsi se svojí aktuální práci nespokojený, takže jsem hledal všude možně nějaké zaměstnání, které by tě bavilo, a za které by jsi měl slušné peníze. Podívej, vím že umíš opravdu vážně dobře uklízet, taky vařit, a vlastně umíš vše dobře co se týká domácnosti nemám pravdu?" chvíli jsem se zamýšlel, a pak jsem řekl že ano, protože to byla pravda, ale co s tím? ,,Ano Tae umím vše co se týká domácnosti, ale kam tím míříš?" zeptám se zvědavě, a hned se mi dostalo odpovědi...,,Říkám to proto, protože jsem ti našel práci jako takovou...,,Řekne napínavě, a já čekám co dál z něj vypadne..." Dělal by si domácí práce, a teď se podrž....u pana Kim TaeHyunga..." Řekne nadšeně, a mně málem spadla brada na stůl...,,U koho? U toho Taehyunga? Vážně?" Tae zběsile kýval hlavou...,,A zbláznil si se?" Zeptám se ho, on se zarazí...,,Ne proč? To chceš říct že je to špatná nabídka?"

Popravdě to není špatná nabídka, ale sakra ten pan Kim TaeHyung který vlastní skoro všechny podniky v Koreji? ,,Tae, já děkuji že si tak ochotný, a pomáháš mi, ale u Taehyunga vážně pracovat nemůžu, obzvlášť jako uklízeč..." Tae se zamračí...,, Hele, neznám nikoho lepšího na takovou práci, a ty zrovna práci potřebuješ. A právě protože je to ten Kim Taehyung, tak se nemusíš bát o svůj plat...2 000 000 wonů je málo? (V přepočtu 36000CZK)" když jsem slyšel ten plat, tak jsem se zarazil...,, Ano to je velmi dobrý plat, ale chápeš že on určitě o takového chudáka zájem mít nebude?" Řeknu trochu sklesle...,, Kookie vážně o tom popřemýšlej, je to vážně skvělá nabídka, a mohl by si za pár měsíců zaplatit všechny dluhy které máš. Nechám ti čas do zítra ano?" Začal jsem přemýšlet, a zas tak špatně to neznělo...,,Dobře, popřemýšlím o tom, a dám ti vědět. Teď už si ale půjdeme třeba něco zahrát co ty na to?" Nabídnu mu s úsměvem...,, Že váháš, ale už dopředu ti říkám že budeš prosit o milost muhahaha" zachechtá se jako nějaký zloduch, a já v klidu odpovím...,, To se ještě uvidí..." odfrknu si, a pak přejdeme ke mně do pokoje, kde mám svojí herní konzoly. Tae vybral nějakou akční hru, a tak jsme hráli dlouho do noci.

Když bylo půl dvanácté, a zrovna jsme dohráli poslední zápas tak se Tae tvářil uraženě...,, Tohle ti nedaruji Jungkooku, je něco v čem nejsi dobrý?" zeptá se sám sebe, a já se nad tím pouze zasměju. Tae po chvilce stál už obutý, a oblečený do zimní bundy. Protože byl podzim, a noci bývalí velmi chladné. Den zas tak moc né, ale taky je přes den potřeba bunda...,,Tak já jdu Kookie, děkuji za jídlo, byla velmi dobré. A nezapomeň na tu nabídku ano?" Připomenul mi to, o čem jsme mluvili u stolu...,,Neboj Tae myslím na to, a taky děkuji za návštěvu" pousměju se, a Tae pak s úsměvem vyrazí domů. Jelikož jsme hráli s Taem hry, tak jsem zapomněl uklidit ten bordel v kuchyni. Povzdychl jsem si, a pustil se do uklízení. Umyl jsem všechno nádobí, některé jídlo které bylo nedotčené jsem dal do lednice, zametl jsem bordel na zemi, poté jsem vytřel podlahu, a když bylo půl jedné v noci, tak jsem konečně zalezl do postele. ,,Ještě že mám zítra volno, jinak bych asi do práce nevstal" oddychnu si, a po chvilce sáhnu po telefonu.

,,Tak se schválně podíváme na tu nabídku" Řeknu si pro sebe, a začnu hledat všude možně po internetu inzerát od Kim Taehyunga, po chvilce jsem ho našel, a zobrazil si ho: Hledám uklízeče který bude schopný se postarat o všechny domácí práce. Možnost zajištění ubytování, a stravy. Nástupní plat (2000000JKW-36000CZK) v případě zájmu volejte na číslo: +82 4568*49*2 děkuji, Kim Taehyung.
,,Takže se mi to nezdá?" zeptám se sám sebe, a pak si číslo uložím pod jménem: Kim Taehyung. Zítra, teda už dneska mu zkusím zavolat. Nemyslím si však že ho něčím zaujmu, ale tak kdo ví. Zavřel jsem oči, a během chvilky už jsem spal jak zabitý.