Rich Love ( Taekook)

Kapitola 9.

Jungkook

,,Já jsem usnul? No to snad ne…” Byl jsem vzhůru, ale nechtělo se mi vůbec otevřít oči. Na mojí postel vyskočil chlupáč, který mě hned nato začal olizovat. ,,To stačí Yeontane…” Zasmál jsem se, a otevřel jsem konečně oči. Jasná záře slunečních paprsků mě ale natolik oslnila že jsem je hned musel zpátky zavřít. ,,Sakra…Jakto že skoro na konci Října slunce září tak jasně?” Bylo to opravdu divné a nezvyklé, ale na druhou stranu jsem za to byl rád. Pomalu jsem otevřel oči, tak abych si zvykl na sluneční záři, a pak jsem zamířil přímo do koupelny. Dal jsem si sprchu, a potom jsem si vyčistil zuby… Oblékl jsem si něco pohodlného na sebe, a vyrazil jsem dolů spolu s chlupáčem který už se nemohl dočkat toho až potká svého pána. Ten už byl dole, a dělal nám snídani. ,,Dobré ráno, omlouvám se, včera jsem nějak zaspal a neměl jsem nastavený budík na dnešní ráno.” Cítíl jsem se vážně provinile. ,,Vím že jsem tady od toho abych se staral o úklid a jídlo… Už se to nebude opakovat. Pokud se mnou nejste nějak spokojený, tak stačí říct.” Sklonil jsem hlavu tak že mi vůbec nebylo vidět do tváře… ,,Co to placaté za nesmysly prosím vás? Jsem s vámi spokojený. Navíc jste taky jenom člověk, nemůžu po vás chtít aby jste uklízel nebo vařil dvacet čtyři hodin denně. Pokud je uklizeno, a už není co uklízet tak po zbytek dne máte volno, takže se nebojte toho že bych s vámi nebyl spokojený ano?” Přistoupil ke mně a můj pohled ze země přesměroval na něj. ,, Ptám se jestli to chápete…” Pohlédl jsem se mu do jeho světle hnědých očí, které se vpíjely do mých tmavě hnědých očí.


Byl to pro mě takový šok, že jsem se zapomněl dokonce červenat. ,,Už zase to dělá… Má tak nádherné oči, že moje srdce se z toho může zbláznit. Políbí mě snad? Kéž by… Teda ne, nechci aby mě políbil. Nebo ano? Rozhodně NE! ‘Jungkooku’ je to tvůj šéf, nezapomínej na to ty pabo.” V hlavě jsem měl takový zmatek že jsem pouze stál a civěl jsem mu do očí, byl jsem z něj naprosto mimo… ZASE! Panovalo mezi námi naprosté ticho, udržovali jsme jenom oční kontakt. ,,Proč se tohle musí dít zrovna mně? Vždyť je ráno, a já se ani ještě pořádně neprobudil… Ten člověk mi vážně jednou způsobí infarkt.” Naříkal jsem v duchu, a chtěl jsem aby tohle všechno už bylo jenom minulostí. Jeho vůně byla tak sladká… Voněl jako ty nejsladší jahody, k tomu jsem cítil i jemný nádech vanilky. Po chvilce se odtáhl protože zjistil že spálil tousty. ,,No to je vážně super…” Řekl pan Kim poměrně naštvaně. ,, Omlouvám se, vyrušil jsem vás…” Řekl jsem opět provinile, i když skoro neslyšně. Pořád jsem byl vedle z toho co se před pár vteřinami událo. ,,Ne to je v pořádku, měl jsem dávat pozor hihi.” Vydechl už v plném klidu, a pak spálené tousty vyhodil. ,,Co budeme teď jíst? Mám udělat nové?” Zeptal se jako kdyby se před chvílí nic nestalo… ,,Ne to nemusíte, udělám je já, tak se posaďte a chvíli počkejte prosím.” Obešel jsem ho, a nakouknul jsem do lednice, kde jsem našel šunku, sýr, a kečup. ,,Skvěle!” Byl jsem rád že nám zrovna tyhle suroviny nechyběli. ,, Až se najíme tak vám povím novinku…” Zašeptal pan Kim který stál vedle mě. ,,Smím vědět jakou?” Zeptal jsem se ho až moc zvědavě, já totiž novinky rád hihi…


,,Řekl jsem až se najíme, takže žádné vyzvídání jasné?” Založil si ruce na prsou… Musím říct že vypadal vážně legračně s tím jeho postojem. Většinou se chová jako opravdový muž ze kterého jde cítit velká dominance a respekt, ale občas je to prostě jenom malé dítě… Akorát v dospělé podobě. Snažil jsem se mu nesmát jak to jen šlo, ale nakonec to ze mě omylem vyletělo. ,,Co je na tom vtipného?” Zeptal se trochu dotčeně… ,,Ále nic, já jenom jsem si vzpomněl na něco vtipného…” Mávl jsem nad tím rukou, a snažil jsem se vyhýbat očnímu kontaktu. ,,Takže vám jsem pro smích?” Zamračil se na mě jako kdyby mě chtěl zabít teď a tady… ,,Noo já… Ehm…” Nevěděl jsem vůbec co mám říct nebo co mám dělat. On se ale přestal mračit, a místo toho se začal smát on mně. Vůbec jsem nechápal co to má znamenat. ,,Dělám si z vás srandu, nevím proč bych byl naštvaný kvůli takové maličkosti.” Poplácal mě na rameni, a pak šel dát chlupáčovi jeho oblíbenou mňamku. Já stál na místě, a snažil jsem se to všechno nějak pobrat. ,,On si ze mě právě vystřelil? Vždyť jsem musel vypadat jak největší pabo! Není divu že se takhle tlemil tele jedno proradný...” Chtěl jsem se mu jít pomstít ale nakonec jsem si to rozmyslel. Přeci jenom příležitostí budu mít ještě mraky no ne? Udělal jsem zapečené tousty, které předtím pan Kim spálil, protože měl má práci něco “důležitějšího”.


Konečně nastala chvile na kterou jsem se nemohl dočkat, umíral jsem zvědavosti co mi pan Kim chce tak důležitého říct. ,,Taaak, když už jsme dojedli, řeknete mi konečně tu novinku? Nebo mám umřít zvědavosti?” Nadzvedl jsem obočí, a čekal jsem co z něj vypadne… ,,Noooo, je to vážně skvělá novinka, budete mega moc rád uvidíte…” Napínal mě jako strunu, a já už to nemohl dál vydržet. ,,Tak ven už s tím nebo se zblázním…” Měl jsem pocit že mi z něj začnou za chvíli padat vlasy… ,,Dobře, hlavně klid ano?” Snažil se ujistit že budu v klidu a já zbrkle přikývl hlavou že budu naprosto v pořádku. Vždyť je to dobrá novinka, tak proč bych neměl být v pořádku? ,,Takže, včera jsem mluvil s Jiminem, a hádejte co…” Začal zářit jako to nejjasnější slunce… ,,Nooo nic mě nenapadá… Tak co tedy říkal?” Opravdu mě nic nenapadalo, sakra on mě umí tak napínat. ,,Prý byl na rande s vaším kamarádem!!!! Víte co to znamená?” Já jsem na něj vykulil oči jako kdybych právě zjistil tu nejvíc nemožnou věc… ,,Jakože Jimin a Tae?” Zeptal jsem se i přestože jsem právě teď slyšel to co jsem slyšel. On zběsile přikývl hlavou, a obejmul mě. Zapomněl jsem se totiž zmínit že jsme spolu myli nádobí, protože pan Kim na tom dost trval. V tu chvíli mi bylo absolutně fuk že mě pan Kim objal, protože já mu objetí opětoval. V tuhle chvíli objetí bylo na místě… Teda alespoň pro nás. ,,Nemůžu tomu uvěřit, konečně si Jimin někoho našel…” Vydechl po tom co jsem se odtáhli z dlouhého objetí. Já jsem pouze přikývl, protože jsem nebyl schopný vydat ani hlásku. Opravdu jsem byl velice rád, že jim to vyšlo… Teda nevím zda spolu chodí, ale podle toho co mi pan Kim řekl soudím že spolu jsou. Řekl mi taky o tom jak Jimin nazval Taeho… Nazval ho jako toho ,,nejúžasnějšího člověka” aww to je tak sweet.


Po chvilce jsme se odtáhli opatrně z objetí, a jenom jsme se na sebe culili. Jsem zvědavý co mi o tom poví Tae. Možná že až se po vánočních svátcích potkáme, tak už budou jako pár… ,,Měl bych už jít, mám s někým důležité jednání, tak se tu mějte…” Vydechl skoro otráveně, aniž by asi chtěl… ,,Dobře v kolik tak budete doma?” Optal jsem se ho, abych mohl vědět kolik toho stihnu. ,,Dejme tomu tak v sedm večer? Nejspíše ano, pak musím ještě do firmy, a zkontrolovat rozpočet a tyhle věci vždyť víte jak to chodí…” Pokusil se o důvěryhodný úsměv, ale moc mu to tedy nešlo. ,,Dobře, a co by jste chtěl na večeři?” To byla další věc která mě strašně zajímala. ,,Nemusíte dělat večeři, koupím nám něco po cestě.” Řekl potom co jsem ho doprovodil ke dveřím spolu s chlupáčem. ,,Dobře tak tedy hodně štěstí…” Pousmál jsem se, a on mi úsměv oplatil, pak už odešel do práce. ,,Sice vypadá jako kdyby byl šťastný, ale sakra ten chlap vůbec šťastný není… Chudáček, kéž bych to mohl nějak změnit.” Vážně mi ho bylo líto…,,Dělá práci která ho nebaví, a otec na něj spoléhá. Nevím co bych dělal na jeho místě. Je mladý, měl by si toho života taky trochu užít, a né být skoro celý den zavřený v kanceláři.” Měl jsem v tu chvíli takový vztek že jsem měl tu chuť jít za ním, a přivést ho zpátky domů… Opravdu. Nic jsem ale pro něj udělat nemohl. Bylo něco kolem desáté hodiny, a já měl do sedmy hodin spousta času.


,,Co budu celý den dělat?” Povzdechl jsem si, a pak mě napadlo že bych mohl zajít s Yeontanem do psího parku. ,,To je nápad!” Podíval jsem se na chlupáče který na mě koukal s vyplazeným jazýčkem. To jsem chtěl nechat ale až po obědě… Udělal jsem si Latte, jelikož bude zapotřebí hodně energie. Hodinku jsem jenom tak surfoval po sociálních sítích, a u toho jsem si vychutnával svou kávu. Odbyla dvanáctá hodina, a já začal dělat oběd. Nikdo kromě mě a Yeontana v domě nebyl, takže bylo zbytečné dělat nějaké dobrůtky. Udělal jsem tedy jenom rýží s dušenou zeleninou. Yeontanovi jsem dal jeho pochoutku, a pak už jsem si šel vychutnat né moc skvělý oběd. Doufal jsem v to že pan Kim přinese něco mega dobrého. Už jsme byli najedení, a tak byl čas vystrojit se do parku. Vzal jsem chlupáčovi pár hraček, a pak už jsme vyrazili vzhůru do parku. Už z dálky jsem viděl pejsky se svými pány jak šťastné pobíhají, a hrají si, jak rozkošné… Yeontan už se nemohl dočkat… Začal mě prudce tahat, a tak jsem zrychlil. Dorazili jsme na místo, a Yeontana jsem pustil. Byli tam samí prďolové jako byl sám chlupáč… ,,Chytej!” Hodil jsem chlupáčovi jeho míček, a on za ním poslušně běžel. Netrvalo to dlouho a on s míčkem přiběhl zpátky ke mně. ,,Hodný pejsek…” Pohladil jsem ho, a míček jsem si vzal. Takhle jsem mu to hodil ještě párkrát, a pak už míčku nevěnoval sebemenší pozornost. Běžel totiž za nějakým pejskem, a tak jsem se vydal za ním. ,,Yeontane! Nesmíš otravovat jiný pejsky ty trdlo. Omlouvám se, někdy je vážně neposlušný…”Nervózně jsem se pousmál na pana který pejska vlastnil.