Rich Love ( Taekook)

Kapitola 39.

Jungkook

,,Tae, prosím vydrž, pomoc už je na cestě....." Řekl jsem mezi vzlyky a pohladil jsem ho po tváři. ,,Viděl tady někdo mladou ženu, která by se chovala podezřele??" Zeptal se Jin přítomných lidí.... ,,Já ano, běžela nouzovým schodištěm dolů...." Řekl nějaký starší pán. ,,Já už jsem zavolala policii, měli by tu být za chvíli. Přednější je ale aby přišla záchranka." Řekl nějaký ženský hlas, a Jin jí poděkoval. ,,Tae, budeš v pořádku, neboj...." Vydechl zdrcený Jin, a já přikývl. I když miláček nebyl při vědomí, věděl jsem že mě slyšel. V tom z výtahu přiběhla záchranná služba, a hned si Taeho vzali na starost. Jin si mě přitáhl do objetí, a já začal plakat. ,,Můžu za to já....." Řekl jsem mezi vzlyky provinile. ,,ššššššš.... Nemůžeš za to, nemohl jsi vědět že se tohle stane, tak jako to nevěděl ani Tae." Snažil se mě uklidnit, a já za to byl moc vděčný. Mého miláčka už odnášeli do nejbližší nemocnice, takže jsem byl připravený jít hned za ním. Jenže Jin mluvil s panem doktorem, kterému jsem rozuměl jenom něco, takže jsem čekal na Jina až mi to bude moci přeložit. Když už pan doktor odešel, tak se na mě Jin otočil, vypadal sklesle, a já už začínal vidět hvězdičky před očima. ,,Kookie, mluvil jsem teď s doktorem a ten říkal, že by to Tae měl přežít, ale že musí ihned na operaci..... My tu máme počkat na policii, a vše jí vysvětlit. Můžeme za Taem jet, hned jak policie dokončí výslech." Vydechl Jin smutně, a já ač se mi moc nechtělo jsem souhlasil. Chtěl jsem totiž hned jet za miláčkem a být u něj, jenže zřejmě bych nebyl moc nápomocný, takže tahle varianta byla asi přijatelnější. ,,Dobře, alespoň pomůžu aby toho netvora dostali, aby už nespatřila světlo světa...." Řekl jsem naštvaně se slzami v očích, a Jin mě pohladil po zádech. 

Šli jsme k Jinovi na pokoj, abych si mohl umýt ruce od Taeho krve, a také abych se mohl převléct. Nechtěl jsem aby mě někdo považoval za vraha nebo tak něco, protože to jsem já rozhodně nebyl. Za necelých pět minut, kdy mě Jin uklidňoval ve svém objetí, někdo zaklepal na dveře. ,,To bude asi policie, jdu jim otevřít." Povzdechl si Jin, když se opatrně odtáhl z objetí, a já smutně přikývl. Jakmile Jin otevřel, policie vešla dnu... Slušně jsem je pozdravil, a oni na mě začali mluvit. Překvapilo mě že uměli korejsky, ale to jsem tak moc neřešil. ,,Dobrý den ve spolek, přišlo nám oznámení od nějaké paní, že tu někdo pobodal člověka...." Řekl pan policista, a já přikývl. ,,Byl pobodán můj přítel, a myslím si že vím kdo to udělal...." Řekl jsem potichu. ,,Dobře, tak nám nejdříve řekněte své jméno a příjmení, a pak jméno a příjmení oběti...." Řekl pan policista, a vytáhl si zápisník. ,,Jmenuji se Jeon Jungkook a jméno mého přítele je Kim Taehyung...." Řekl jsem mu a on si to zapisoval. Bylo to pro mě utrpení, jelikož jsem chtěl jít už za mým miláčkem. Nechtěl jsem aby tam po operaci byl sám, zřejmě by byl smutný.... ,,Řeknete nám prosím co se stalo?? A nevynechávejte nic, jelikož všechno může pomoci k dopadení pachatele. ,,Abych byl přesný, tak před pár měsíci kdy jsme ještě byli v Koreji nás navštívil onen pachatel, kterým je ex přítelkyně mého přítele. Už tehdy byla divná, a vyhrožovala mému příteli, že když se k ní nevrátí tak se buď mě nebo jemu něco stane... To jsme ještě nějak ale překousli, a jenom jsme jí vyhodili s tím ať se nám už neukazuje na očích. Jenže ona je ním přímo posedlá, a nechce prostě pochopit že jí už nechce. Dala nám na těch pár měsíců pokoj, jenže dneska se tu zjevila z ničeho nic, a prostě furt si myslela že jí můj přítel chce zpátky. Prvně zaklepala na pokoj mého bratránka s tím jestli neví kde můj přítel bydlí. Já jsem byl u toho, jelikož jsem se ještě před tím pohádal se svým přítelem. Myslím si že věděl že je v tomhle hotelu, a proto se choval divně. A teď už chápu proč se tak choval. Pak když šla za mým přítelem, tak se stalo během pár okamžiků.... Potom když mu chtěl můj bratránek jít vynadat za to že mě podvádí, což nebyla pravda, kterou jsme si však ale nebyli jistí, ho uviděl na zemi v louži krve. pak jsem přiběhnul já, a ihned jsme volali záchranku. Toť vše...." Snažil jsem se mu to vysvětlit tak aby to dávalo rozum, a tak jsem se snažil zmínit vše na co jsem si vzpomněl.