Rich Love ( Taekook)

Kapitola 19.

Jungkook

Bylo pět hodin ráno, a já už nebyl schopný znovu usnout. Ve skříni jsem si vzal čisté oblečení, a potichu jsem opustil pokoj, protože všichni včetně chlupáče ještě spali. Zamířil jsem do koupelny, a vykonal jsem svou potřebu. Koupelna totiž byla spojená se záchodem… Vykonal jsem svou potřebu, a zamířil jsem k umyvadlu kde jsem si následně umyl ruce, obličej, a vyčistil zuby. Studená voda, byla tak studená, až mi z toho začala být trochu zima. Převlékl jsem se do čistého oblečení, a špinavé jsem hodil do pračky. Nemohl jsem jí však zapnout protože jsem tomu krámu nerozuměl, a navíc ještě všichni spali. Teda alespoň jsem si to myslel do té doby, než jsem přišel dolů do kuchyně. ,,Hyungu co tu děláš tak brzy?” Zeptal jsem se ho namísto popřaní dobrého rána, a on se na mě podíval. ,,Dobré ráno Kookie, jdu dnes ještě do práce, takže jsem vstal dřív, abych si mohl v klidu vychutnat svou kávu. A co tu děláš tak brzo ty?” Zeptal se mě na stejnou otázku, a já si sedl k hyungovi ke stolu. ,,Nemohl jsem spát, a tak jsem si řekl že si půjdu udělat horkou čokoládu a připravit vám snídani…” Uculil jsem se na něj, a on se na mě usmál. ,,Ty jsi tele, Jimin bude spát ještě dalších pět hodin, a Taehyung ještě víc… Určitě mu zase bude Jimin za dveřmi vyhrožovat že pokud nepřijde ke stolu do deseti minut, tak že ho tam sám dokope.” Uchechtl se, a pak se napil. ,,To je Tae až tak velký spáč?” Zeptal jsem se pobaveně, a hyung s úsměvem přikývl. ,,Mimochodem jsi tady spokojený? Nechybí ti něco, nebo není něco co bychom pro tebe mohli udělat?” Otočil hyung téma o třista šedesát stupňů, a já se nad tím nepotřeboval ani trochu zamýšlet, protože mi rozhodně nic nechybělo. Byl jsem s mými skvělými kamarády, kteří jsou moc starostliví a hodní, a super…. Prostě zkrátka a jednoduše jsem byl nad míru spokojený… ,,Hyungu když jsem celý ten týden v nemocnici jen tak ležel, tak jsem se bál že vám nestojím o to aby jste si někoho jako jsem já vzali domácí péče. Vím bylo to ode mne moc ošklivé, ale vy jste mě přesvědčili o pravém opaku. Přesvědčili jste mě o tom, že jsem pro někoho na tomhle světě důležitý, a že tu mám své místo… Připravili jste si pro mě oslavu toho že jsem doma, a už teď vím že se mi tahle vzpomínka utkví v hlavě napořád… Jak mi může něco chybět ty tele jedno?” Sypal jsem ze sebe všechno, a hyung nestačil poslouchat. ,,Ohhh, takovou odpověď jsem tedy nečekal…” Řekl trochu zaskočeně, a hned na to začal mluvit dál. ,,Jak tě to mohlo vůbec napadnout? Jistě že jsi pro nás důležitý… Kookie nenuť mě plakat ano?” uchopil mezi prsty kořínek nosu, zřejmě aby zabránil slzám, a mě ho začalo být líto…

,,Takhle jsem to nemyslel ty hlupáčku…” Řekl jsem lítostivě, a on se usmál, aby mi dal na jevo že o tom ví. ,,Nic mi opravdu nechybí, a spokojený jsem taky… Tak si přestaň dělat takové starosti…” Vydechl jsem, a vstal jsem od stolu abych si mohl udělat horkou čokoládu kvůli které jsem vlastně přišel dolu. ,, Až si sedneš Kookie tak ti musím něco říct….” Řekl hyung z ničeho nic, a já se začal tak trošku bát, i když jsem vlastně ani pořádně nevěděl čeho se bát. ,,Ohhhhh a co mi chceš říct?” Zeptal jsem se zvědavě, a zároveň nervózně. ,,To ti řeknu až si sedneš ke stolu.” Dořekl to, a napil se své kávy. Já jsem si udělal horkou čokoládu, nebo kakao, říkám tomu různě a sedl jsem si zpět ke stolu. ,,Taaak, o co jde?” Zhluboka jsem se nadechl, abych se alespoň trochu připravil na to co mi chce říct, a on začal mluvit. ,,Noooo víš… Jde o to že… Prostě jde o to že na svátky budeme s Jiminem pryč..” Vydechl trochu neklidně, a hned se napil své kávy, která mu už ale došla. ,,A kam jedete?” Optal jsem se ho zvědavě, a on svůj pohled přesměroval zpět na mě. ,,Jedeme k jeho rodičům do Busanu.” Do Busanu? Páni, nevěděl jsem že je taky z Busanu… A nebo je taky možnost že mi to řekl, ale já si to nepamatuji. ,,On je z Busanu?” Začal jsem se ptát ještě zvědavěji, a on přikývl. ,,Ano je z Busanu, ale hned po narození se odstěhoval do Seoulu… Prý se v tu dobu stěhoval i nemluvně Tae, a tak tu spolu vyrůstali. Jeho rodiče se ale po jeho dospění vrátili zpět do Busanu kde jeho otec vlastní svojí restauraci.” Usmál se, a já ho pozorně poslouchal. ,,Chápu, počkat ale to znamená….” Zarazil jsem se, a on se uchechtl. ,,Ano znamená to že tu budeš s Taehyungem sám až do nového roku. Vadí ti to nějak?” Taktéž se zarazil, zřejmě nad mojí unáhlenou reakcí, a já zakroutil záporně hlavou. Vždyť jsem říkal že se v jeho přítomnosti cítím dobře, jak by mi to mohlo vadit? Akorát nevím zda to nebude vadit jemu… ,,A kdy vyrazíte?” Doufal jsem že snad né už dnes, na to jsem nebyl psychicky připravený. ,,Nooo, dnes je pátek, takže v pondělí ráno.” Odtušil už s klidem, bylo vidět že už se necítí nijak neklidně. ,,Aha, takže za necelé tři dny, to je super…” Povzdechl jsem si, a pak jsem se napil kakaa které už za tu dobu vychladlo.