Probudila jsem se v posteli. Chvíli jsem jenom nepřítomně zírala do stropu a snažila se vzpomenout si co se dělo.
Napadli zámek, zabili Leniho a málem i prince. Všechno se mi to vrátilo, opatrně jsem si sáhla rukou na břicho. Někdo mě zřejmě ošetřil. Ze zamyšlení mě vytrhlo až zaskřípění dveří. Otočila jsem hlavu na stranu.
Do pokoje vešel kapitán Elrand. Zavřel za sebou dveře a pak se posadil na stoličku vedle mé postele. "Jak ti je?" chtěla jsem zvednout ruku a odpovědět ve znakové řeči, ale on mě zarazil. "Vím že umíš mluvit i normálně. To divadlo si nech pro někoho jiného." polkla jsem "J-ja-k to v-íte" vysoukala jsem ze sebe. Můj hlas zněl chraplavě. Kromě krátkých rozhovorů s Hansem jsem už skoro měsíc s nikým pořádně nemluvila.
"Blouznila jsi, nebylo ti moc rozumět, ale říkala jsi různá slova" "Aha, jak d-dlou-ho jse-m byla mi-mo?" "Skoro dva dny, ztratila jsi hodně krve, mysleli jsme že to nepřežiješ." odmlčel se "Ale díky tobě to princ přežil. Myslím že teď už o tobě nebude nikdo pochybovat." pak nastalo nepříjemné ticho.
Dveře znovu zaskřípali a dovnitř vešel neznámí voják. "Pane královna si přeje mluvit se stínem." kapitán kývnul "Řekněte královně že může kdykoliv přijít." voják se uklonil a odešel. Po chvíli se vrátil a do pokoje uvedl královnu. Kapitán se zvednul ze stoličky, uklonil se královně, a i s vojákem odešel z místnosti.
Královna si sedla na stoličku. Všimla jsem si že vypadá vyčerpaně, když se dveře za kapitánem zavřeli vzdala veškeré pokusy o vyrovnaný úsměv. "Vaše vý-sosti já ..." zastavila mě gestem ruky.
"Prosím počkej chvíli, přišla jsem proto že ti chci poděkovat, nebýt tebe můj syn by přišel o život, zachránila jsi ho, a za to ti jako matka i královna děkuji." na chvíli se odmlčela a za chvíli pokračovala "Chtěla bych se ti nějak odvděčit, můžeš si říct o cokoliv a pokud to bude v mích silách ráda ti vyhovím." "Dě-ku-ji nepotře-buji nic víc než co mi už poskytu-jete" královna se usmála "Kdyby se přeci jen něco našlo dej mi vědět." pak opět zvážněla "Když už jsem tu ráda bych tě o něco požádala, mohla by si na něj dohlédnout? Něco jako osobní strážce jestli mi rozumíš." když viděla moje pochyby dodala "Samozřejmě za to dostaneš zaplaceno, vím, že hlídat někoho jako je princ není zrovna jednoduché."
I přes její poznámku že mi zaplatí, jsem váhala. Nevím jestli by o moji neustálou přítomnost princ stál. Královna si všimla že pořád váhám tak mi navrhla "Jestli chceš dám ti den na rozmyšlenou, až budeš vědět požádej kapitána, aby ti ukázal kde mě najdeš." "Dobře"
Přes pootevřené okno bylo slyšet šumění větru. Královna se se mnou rozloučila a odešla. Zůstala jsem sama.
444 slov
ČTEŠ
Poslední Stín
FantasySpolečnost v Elernii vnímá stíny jako největší ďábli pod sluncem. A viní je ze začátku desetileté války. Elfové, lidé i trpaslíci, všichni se stínů bojí a nenávidí je. Vinri je stín, nikdy si to nepřála a když jí při poslední bitvě zemřeli všichni p...
