Jak to všechno bylo [Dokončeno]

4.Kapitola

Dneska je pondělí a já nešla do školy. Zahrála jsem na mamku moc mi je blbě. Nakonec mě trochu nedobrovolně nechala doma. A tak jsem do třetí hodiny ležela v posteli a snažila se si utřídit myšlenky. Proč do třetí hodiny? Protože pak přišla Lana a snažila se ze mě dostat co se stalo že jsem zůstala doma. Víte doma jsem zůstávala fakt jen když se něco stalo nebo jsem byla nemocná. A fakt to ze mě dostala, měla bych zlepšit svoje schopnosti odolávání Laně. Moc mi to totiž nejde.

„Tak jo, tak jo vzdávám se řeknu ti to. Ale musíš mi že to nikomu neřekneš. Jinak ti nějak vymažu paměť a zabiju tě.“ Jo znělo to jako sranda, ale myslela jsem to vážně. Upřímně jsem ale fakt  doufala že to nikomu neřekne. To by ale nesměla být Lana žejo. „Jasně, jasně“ mávla nad tím rukou a posadila se naproti mně . Jen jsem protočila oči a pustila se do zdlouhavého vyprávění.
„No a teď jsem nějak spojená s tím stromem ke kterému chodím odpočívat“ Uzavřela jsem svoje vyprávění. Nějakou tu dobu jsem čekala než to zpracuje. Po chvíli se rozesmála a já si na chvíli pomyslela jestli neutekla z blázince. „Tak to byl ten nejlépe vymyšlený příběh který jsem kdy slyšela, ale teď chci slyšet pravdu“ Jasně že mi nevěřila, sama sobě bych nevěřila. „Nedělám si srandu ale jestli mi nevěříš tak se přesvědč na vlastní oči“ S tím jsem přešla ke své jediné kytce, která pomalu umírala. Jo moc se o své rostliny nestarám a to jsem reálně s tou přírodou spjatá. Jemně jsme se dotkla květináče a představila si jak ta kytka předtím vypadala. Když jsem otevřela oči vypadala jako předtím. Otočila jsem se na Lanu která se na to dívala s otevřenou pusou. „Pořád mi nevěříš?“ zeptala jsem se pobaveně. Po chvíli jen zatřepala hlavou a koukla se na mě. „Tak to je hustý“ ozvalo se za mnou. Vyděšeně jsem se otočila a koukla se na Matta který promluvil. „Co tu děláš“ ozvala jsem se zmateně. Ale on si jen prohlížel tu kytku kterou jsem právě uzdravila. „Páni proč si nám neřekla že něco umíš“ Zaúpěla jsem. Jo doufala jsem že to neuvidí. A navíc ví to další člověk. Myslím že mě Bethany zabije. „Co o čem to mluvíš asi máš vidiny“  Snažila jsem se to nějak zakecat. Pohledem jsem vybízela Lanu ať mi pomůže se z téhle šlamastyky dostat. „Jo o čem to mluvíš Jess jenom šla pro něco ke stolu aby mi dokázala že potkala našeho oblíbeného herce“ Využila jsem doby kdy se Matt díval na Lanu a nechala jsem tu kytku znovu uschnout. Promiň kytičko. Výhoda toho že jsem ty schopnosti s Beth trénovala. „Jo ukázala jsem si vytiskla. Co jsi viděl?“ Díky Lano za tak skvělé herecké schopnosti. Fakt nevím co bych si v té chvíli počala.  Ale moc nám to nepomohlo. „Ta kytka byla zdravá a to ty jsi jí uzdravila“ obrátil se na mě. „Viděl jsem to“ Pokusila jsem se to nějak zachránit. Teď zpětně mi je to líto, chudák si musel myslet že je blázen. „O čem to mluvíš“ Asi viděl paniku v mých očích jinak už by to dávno nechal být. „Přestaňte mi tu lhát vím co jsem viděl. A navíc fakt myslíš že vám tu historku s hercem věřím. Kdybys ho potkala už to dávno víme protože by jsi vyšilovala do naší skupiny.“ Normálně by mi to uvěřil a nechal to být. Dneska jsem fakt neměla štěstí. Také jsem v tu chvíli přemýšlela nad tím jestli ho třeba nefláknu židlí abych ho omráčila. A fakt jsem ho omráčila. Teda né já ale Lana. Prostě ho přetáhla něčím po hlavě. Bylo to jakoby mi četla myšlenky. Naštěstí nečetla. To by mi ještě chybělo aby moje kamarádka uměla číst myšlenky. „A co s ním uděláme teď“ vyjekla jsem po chvíli. „Myslíš že já to vím. Jen jsem se ti snažila pomoct“ Jo dost jsme vyšilovali. A moc tomu nepomohlo to že jsme uslyšeli bouchnout dveře. ,,Tak jo ehm… Lano běž dolů pro mamku a řekni jí že Matt omdlel. Já se ho mezitím pokusím dotáhnout do postele“ Jak jsem řekla tak jsme udělali. Asi hlavně protože to bylo to nejlepší co nás napadlo. Mamka po nějaké době usoudila té máme počkat až se probudí. S Lanou jsme během toho čekání vymýšleli co mu řekneme že se stalo  nakonec jsme se  shodli na příběhu kdy přišli s Lanou ke mně a on omdlel ve dveřích. Já vím ani on nám to moc nevěřil jenže si nic nepamatuje takže mu nezbývá nic jiného než nám věřit. A navíc mu to říct nemůžu už tak jsem jednou porušila slib a i když se to Bethany možná nedozví moje svědomí mě nenechá spát.