Jak to všechno bylo [Dokončeno]

3.Kapitola

Uběhlo pár dní a já jsem se rozhodla koupit tenhle deník. Urovnám si tímhle myšlenky, a navíc bude lehčí to dát někomu přečíst než vysvětlovat co se děje. Tak jo pokračujeme. Už pár dní jsem se pořádně nevyspala. A to kvůli tomu pocitu. Plus pořád potkávám takovou divnou paní a myslím že mě sleduje. No povězte je normální, že kdykoliv jdu do školy potkám ji. Kdykoliv jdu ze školy potkám ji. A když se rozhodnu nakoupit zase potkám ji! Podle mě je to dost divné, ale něco mi brání v tom abych to někomu řekla. A k minulým událostem. Edward se o králíčka stará. Dal mu jméno Ferda fakt nevím, jak ho to napadlo. Rodiče od Lany jsou nakonec v pořádku a už za pár dní je pustí domů. Nebo aspoň doufáme. Každopádně dneska bylo teplo a já s rozhodla vydat zase do lesa. Dlouho jsem tam nebyla a chybí mi ten klid.

Když jsem vyšla před barák poprvé po pár dnech tam nestála ta žena. Že by mi dneska štěstí přálo a nic se nestalo. Jasně velice bláhové.

Když jsem přišla ke stromu zamířila jsem k tomu největšímu kořenu. Dřepla jsem si k němu a zabořila ruce do hlíny. Vyhazovala jsem hlínu do té doby, dokud jsem nenarazila na menší dřevěnou truhličku. S menším úsměvem jsem jí vytáhla a položila vedle sebe na zem. Prstem jsem přejela po ornamentu, který truhličku zdobí. Pamatuju si, jak jsem jí koupila. Byla jsem ve starožitnictví a tahle truhlička mě uchvátila hned při příchodu. Opatrně jsem jí otevřela a vzala si do ruky sešit s mými kresbami. „Super schovka, nevěřila jsem tomu, když mi říkali, že jsi jedna z nás. No tímhle jsi to potvrdila" Leknutím mi při zaznění jejího hlasu spadl sešit a otevřel se zrovna na kresbě Matta. Rychle jsem ho zavřela a schovala zpátky do truhličky. Přitom jsem odpovídala té neznáme ženě. „Kdo jste? Proč mě sledujete? A o čem to zatraceně mluvíte?" Prudce jsem se otočila a vyskočila na nohy, když se mě dotkla. „Uklidni se nic ti neudělám" Jasně a pak se z ní vyklube sériový vrah. Honilo se mi hlavou tak jako spousty dalších myšlenek. Přes to jsem ale vyslovila jenom jednu. „Kdo jste?" Jo taková obyčejná otázka ale ve skutečnosti se za ní skrývá všechno. „Jmenuju se Bethany Svensorn a jsem z řádu mocných, oddělení hledačů. Mám za úkol tě najít a všechno ti vysvětlit" V tu chvíli to byla obrovská rána, měla za úkol mě najít.

Později toho dne jsem seděla u ní doma a pila čaj. Asi si myslíte že jsem se zbláznila. Popravdě já si to myslím taky, ale když mi ukázala že dokáže nechat vyrůst rostlinu během pár sekund přesvědčila mě. A tak jsem tam seděla a čekala na vysvětlení. Fakt hodně dobré vysvětlení, protože jinak půjdu sebe a ji nahlásit do blázince. Chvíli jsem čekala, než přišla a přinesla s sebou květináč. „Asi se ptáš" začala," kdo je řád a co děláme" S povzdechem se na mě podívala a přisunula blíž ke mně květináč. „Než ti všechno vysvětlím udělej prosím to, co ti teď řeknu" Nadechla jsem se k námitkám, ale zarazila mě dřív, než jsem stihla něco říct. „Bez otázek jo" Nakonec jsem jen přikývla. „Tak jo, vem ten květináč" dělala jsem co řekla „Chytni oběma rukama a zavři oči. V tom květináči je semínko orchideje. Teď si představ, jak ta orchidej bude vypadat. Je jedno, jakou bude mít barvu kolik bude mít kvítků. Prostě si představ, jak chceš, aby vypadala." Udělala jsem, jak řekla. Představila jsem si orchidej se šesti růžovími květy. Viděla jsem jí tak živě jako kdyby byla přede mnou. A v tu chvíli jsem ucítila slabé mravenčení v rukách. Po chvíli, kdy jsem nic neslyšela jsem otevřela oči a zalapala po dechu. Přede mnou se tyčila ta samá orchidej, jakou jsem si představovala. Neumíte si představit, jak jsem byla překvapená.

„Takže" odkašlala jsem si „vy říkáte že jsme nějaké magické bytosti, které aby toho nebylo málo jsou nějakým zázračným způsobem spojené s nějakým stromem. A to nejen tak, cítíme, když mu někdo třeba urve větev. Nebo když ho někdo bude kácet tím pádem zabíjet, tak bude zabíjet nás" Celkem dost jsem v tu chvíli vyšilovala. I když to je slabý slovo. „Ano dá se to tak říct, ale neboj nikdo tvůj strom kácet nebude. Nebo jako bude ale až ty budeš po smrti a ten strom přestávat tvojí energii. Ale nic to není na oplátku toho, že mu dáváš životní energii tak on ti dává schopnosti, se kterými si můžeš dělat co jen budeš chtít. Jen si zapamatuj nesmíš to nikomu říct, jsou i lidi kteří se nás snaží vyhubit, protože podle jejich slov jsme hříčka přírody a nemáme existovat. A kvůli tomu je nás méně a méně. Navíc to že se někdo z nás narodí je jen velmi malá šance a většinou spoustu lidí jako my nenajdeme." Dál už jsem jí neposlouchala, dost mě vystrašila totiž tím, že se mi prý nic nestane a teď v podstatě řekla že někoho jako jsem já určití lidé loví. Ta ženská je magor. A já asi taky. Nebo mi někdo hodil něco do pití, třeba do toho čaje, který teď piju. Taky je možnost že se mi tohle jenom zdá a nic z toho co teď píšu se nestalo a ani tohle není realita. Kéž by to byl fakt sen.