Jak to všechno bylo [Dokončeno]

7.Kapitola

Právě v tuhle chvíli jsem dost vyčerpaná. Ale musím jsem všechno napsat až bude čas jít se schovat. Vím že si to přečte Lana nebo Matt a tak bych vám chtěla vzkázat že vás mám ráda. A také mě mrzí že jsme společně nemohli objevovat co všechno s těmi schopnostmi dokážu. Chci abyste věděli že tohle píšu pro ostatní kteří zažívají něco jako já kteří objevili schopnosti o kterých nic neví. Tohle je asi poslední zápis tak  napíšu co se stalo dřív než nebudu moct. A myslím že to bude dřív než si myslíte.
Ten den jsem vstala brzo. Vlastně jsou to tři dny zpátky. Udělala jsem takovou tu klasickou holčičí hygienu. Poté jsem se plná energie vydala do lesa. Když jsem narazila na první ohořelý strom musela jsem se párkrát zhluboka nadechnout abych zabránila slzám. Pořád nechápu jak to někdo mohl udělat, jak někdo mohl zapálit les. Náš zdroj kyslíku. Rozešla jsem se více do lesa  a pokusila se nevnímat bolest těch stromů. Původně jsem myslela že dokážu vnímat bolest jen svého stromu. Zmýlila jsem se. Když jsem byla zhruba uprostřed lesa přišla jsem k nejbližšímu stromů a začala jsem přemýšlet jak ho uzdravit. Jasně mohla jsem to udělat stejně jako u té kytky ale to vždy bylo moc dlouhé a vzalo mi to hodně energie. Každou chvíli mělo být slunce a já pořád stála u toho jednoho stromu. Vzpomínala jsem na všechny fantasy knížky které jsem četla a snažila se v nich najít odpověď. A pak jsem na to přišla. To uvědomění do mě udeřilo jako blesk. Každé knížce kde někdo čaroval měl vždy v jednu určitou dobu nejsilnější moc. Byl to západ nebo východ Slunce či úplněk. Na úplněk jsem mohl zapomenout protože bylo před týdnem. Západ slunce byl za dlouho. Zato východ slunce se blížil každou vteřinou. A tak jsem se s nádechem postavila čelem k východu abych viděla až bude vycházet Slunce. A čekala. A nemusela jsem čekat dlouho. Jakmile jsem uviděla první paprsky zavřela jsem oči a dotkla se toho stromu. Nedokážu moc popsat jak jsem se cítila. Ale byl to úžasný pocit. Jakoby mi to slunce dodávalo sílu což je blbost když mi jí to dává ten strom. Když jsem otevřela oči tak přede mnou stáli již zdravý strom. Zaradovala jsem se že se mi to povedlo a nevzal mi to tolik energie kolik bych čekala. Musela jsem si pospíšit východ Slunce není celý den. A tak jsem se rozešla a když jsem procházela kolem stromu tak jsem se ho na pár vteřin dotkla. Vždycky se uzdravil. Nevím kolik jsem jich stihla vyléčit. Ale vím že jich bylo pořád dost málo. Když se na obloze objevila celé slunce sedla jsem si na zem a odpočívala.
Za Bethany jsem se nakonec nevydala. Hlavně proto že jsem v lese potkala další lidi jako já. Vysvětlili mi že oni a pár dalších přijelo aby našemu Lesu pomohli. Že prý takhle jezdí po celém světě a pomáhají lesům. Kdybych měla možnost asi bych to taky udělala. Sice nevím jestli bych se zvládla odloučit od přátel a rodiny ale udělal bych to. Pomáhala bych lesům po celém světě.
Celý ty tři dny jsem běhala různě po lese. Jedlá dvakrát víc než normálně. Plus jsem ještě s nějakými lidmi protestovala aby nekácely shořelé stromy. Také jsem našla starou boudu nebo chatrč. Říkejte si tomu jak chcete. Na dnešek oznámili to kácení a já se právě teď chystám jít do té chatrče. Do postele jsem nechala lísteček na kterém je napsáno kde mě pak Lana s Mattem najdou. Možná vám to už došlo. Připravil se na to až umřu? Nevím jestli to bude přímo smrad prostě jenom přijdu o svoji duši. Bojím se toho. Bojím se toho že to nebude bolet fyzicky ale psychicky. A zatím co moje tělo bude netknuté moje duše se rozpadne na kousíčky které už nikdy nikdo nedá dohromady. Jsem mladá na smrt ale asi to tak má být.