Rivaliser

• Happy

Soutěž: Drobné K-pop výzvy (souteze_a_vyzvy)

Zadání: Černá duha

Datum: 17/04/2022

Umístění: -

Počet slov: 748

Poznámka autorky: Nejsem si úplně jistá, co přesně k tomuto kousku říct. Možná jen, že mi limit slov nedovolil pustit do něj vše, co jsem si přála. Je to koncept, kterému by jistě prospěl větší rozsah. I tak jsem ale s povídkou poměrně spokojená a doufám, že se bude líbit i vám.

•••

Té planetce se říkalo Happy.

Její fialovomodrý povrch byl výrazný na všech snímcích pořízených vesmírnými průzkumníky a byl tím prvním, čím ji dokázali charakterizovat. Název tedy vznikl z prvotního popisu – dostala oficiální jméno Hyacinthum et purpura, které se používalo ve všech formálních spisech.

Vyslovovat takový název během obyčejných rozhovorů se stalo obtíží, a tak ji zkráceně nazvali Hep. K jejímu konečnému jménu už stačilo jen malé postrčení, a tím se stalo přeřeknutí jednoho z přednášejících průzkumníků, který se plný nervozity snažil název vyslovit a místo původního Hep se z něj vydralo Happy.

Publikum se rozesmálo, jednotliví posluchači se o roztomilém přeřeknutí bavili ještě nějakou dobu potom, a název Happy se rychle uchytil.

Byl to vlastně poměrně trefný název, nebo alespoň tak to vnímal Namjoon, jeden z prvních průzkumníků, kteří se na povrch planety vydali.

Jejich prvním objevem se stala podstata barevného povrchu planetky. Podivně koncentrovaná půda byla obohacená o jód, který ji barvil do fialové a v reakci s jinými látkami se některé části jevily jako modré. Ty nejtmavší oblasti pak jód proměnil téměř do černa a dle pokusů výzkumníků z posádky se takové plochy půdy zdály být méně vhodné pro pěstování místních plodin, než ty fialově zbarvené.

Dalším nálezem byly právě místní plodiny – vypadaly jako podlouhlé pomeranče. Vlastně byly podobné natolik, že jim pracovně začali říkat heporange. Z dosavadních výzkumů plynulo, že nebyly pro lidské tělo škodlivé; ovšem, organismus je nedokázal správně trávit a většina živin tak odešla z těla pryč. Jedli je tedy spíš výjimečně, pro pocit zaplnění žaludku.

Výživné byly ale samozřejmě pro obyvatele planety. Setkali se zatím jen s jediným druhem, pojmenovaným espeum, který se zde vyskytoval ve variacích ostrinus a obscurus. Rodové jméno vymyslel sám Namjoon a plynulo z názvů tvorů, které mu obyvatelé Happy připomínali. Všiml si té podoby hned napoprvé – velikost odpovídající kočkám na Zemi, obdobná stavba těla, akorát zbarvení se lišilo, aby splývali s povrchem planety.

Inspirací pro jejich jméno se tedy stali Espeon a Umbreon. Espeum totiž vypadal přesně jako kříženec těchto dvou pokémonů. Zatím narazili na tvory zbarvené fialově a tmavě šedě až černě, ovšem očekávali i nalezení namodralých variant.

Tentokrát se ale nedostavili za účelem hledání nových druhů. Jejich cílem se stalo prozkoumání jednoho pozoruhodného fenoménu. Tvory a plodiny nechali týmu biologů. Sami se vydali blíže k místům, kde se pravidelně, těsně před západem tamní hvězdy, objevovala černá duha.

Černá duha bylo samozřejmě jen další pracovní označení. Pravděpodobně se nejednalo o odraz světla; nebo pro to, aby jev mohl odrazem světla být, nedokázali najít logické vysvětlení. Každopádně šlo o půlkruh, zdáli připomínající duhu.

Postup mimo teritoria, která prozkoumali, jim umožnil už druhý den objevit o černé duze něco nového. Náhle se zdálo, jako by se v ní cosi hemžilo. Dalekohledem se dal zaznamenat pohyb uvnitř, ačkoliv zatím nebylo možné přesně určit, co přesně tento výjev způsobovalo.

Během dvou týdnů dorazili dostatečně blízko, aby mohli danou kuriozitu pečlivě prozkoumat. Hemžení uvnitř půlkruhu způsobovaly drobné kusy hornin a prachu. Z takové vzdálenosti tedy duha začínala spíše připomínat poloviční prstenec, tvořící se kolem jedné části planetky.

Kontaktovali tým vesmírné stanice, který prováděl pozorování planety z dálky. Jejich prozatímní závěr se musel ověřit a tým z lodi se stal neoddělitelnou součástí výzkumu. Zdálo se, že jev způsobovalo SeL-Hep, těleso obíhající kolem Happy. Na své oběžné dráze bylo nejblíže planetě právě v místě, kde se vytvářel prstenec, a tak vliv jeho gravitace teoreticky mohl černou duhu způsobit.

Namjoon a dva jeho kolegové byli rozmístěni po určených stanovištích a pověřeni úkolem celonočního pozorování. Noc na Happy netrvala příliš dlouho – byly to pouhé čtyři hodiny, než měl planetku při východu opět ozářit svit hvězdy.

V tu chvíli však čekal na západ. Obloha tmavla a fialové části planety se proměňovaly v tmavofialovou a nakonec černou. Těleso pozorovatelné na obloze se blížilo místu, kde se pravidelně tvořila duha. V očekávání tiskl zařízení podobné vysílačce, připraven spojit se s vesmírnou stanicí.

Povrch se zachvěl.

S přicházejícím západem se drobné kamínky v dáli začínaly zvedat ze země. Mláďata espeum si s některými poletujícími tělesy hrála a snažila se je pochytat dřív, než vylétnou k obloze a ztratí se jim z dosahu.

To vše na pozadí fialovomodrého západu, vrhajícího na planetu doslova kouzelné stíny. Horniny se postupně uspořádaly do prstence, vypínajícího se k měsíci, jenž je táhl k sobě. V tu chvíli zapomněl na zařízení v ruce, ignoroval radostný hlas ozývající se z něj a sám se koupal v nevysvětlitelném pocitu štěstí, který se mu rozlil v hrudi.

Tohle byla Happy. Radostná planetka plná magických září – jako ze snů.