Rivaliser

• Duet

Soutěž: Drobné K-pop výzvy (souteze_a_vyzvy)

Zadání: Zvuk

Datum: 29/10/2022

Umístění: -

Počet slov: 490

Poznámka autorky: Do tohoto kola výzev jsem si připravila kousek hudby, jelikož je to téma pro mě velmi blízké. Tak snad si čtení užijete alespoň tak, jako jsem si já užila psaní!

•••

Domem se linula melancholická melodie.

Yoongi ji slyšel ten týden teprve podruhé a už si musel vyčerpaně povzdechnout. Cigaretu dosud svíranou mezi prsty uhasil o zábradlí balkónu, vhodil ji do květináče plného vody, načež se s rukama vraženýma v kapsách vydal opět schovat do vlastního bytu. Okamžitě sáhl pro sluchátka, zapnul náhodného interpreta a snažil se vytěsnit ten tesklivý zvuk, který jako by mu ťal přímo do masa.

Nemohl očekávat, že nebude slýchat hudbu v bytovém domě, ve kterém byli podnájemníci téměř výhradně studenti konzervatoře. Přirozeně. Ovšem, nebyl docela připravený na poslouchání částí duetu, které cvičil mladík v bytě přímo pod ním. Tenké stěny propouštěly zvuk přespříliš ochotně.

A tak se skladba rozeznívala domem do konce týdne.

Při prvních tónech vždy jen nakrčil obočí, téměř jako by je považoval za osobní útok. Naposledy potáhl z cigarety, uhasil ji o zábradlí, vhodil do květináče s vodou a zalezl do bytu, který mu byl bezpečným místem. Teplá deka, šálek čaje a sluchátka na uších mu poskytly doupě, do kterého se mohl schovat před poplašenou realitou. Před problémy, které mu tato realita nadělila. A hlavně před řešeními, která by musel hledat.

Melodie se táhla domem i po zbytek měsíce.

Jako nářek osamělého člověka, který sahal Yoongimu po nohou a snažil se ho stáhnout k sobě. Odolávat tomu volání bylo stále těžší. Jeho pohled nejednou zabloudil k futrálu zastrčenému mezi skříní a zdí, zatímco mu do pozadí plakala viola, jejíž struny rozezníval student v bytě pod ním.

V hrudi se mu rozlézal sžíravý pocit, rána ještě příliš čerstvá na to, aby vytahoval stehy a pokoušel se najít nový směr v životě. Jeho naděje, jeho přání, obojí bylo rozdrceno teprve nedávno. A tak jen zavřel oči, potáhl z cigarety, a poslouchal srdceryvný projev mladého hudebníka.

Viola plakala nadále.

Bylo na čase setřít její slzy smutku, počkat, až ji majitel láskyplně pohladí po strunách, a pak k ní přidat hlas nástroje, který se dosud musel schovávat vedle skříně. Yoongimu hlasitě bušilo srdce, když si sedal před stojan na noty, po týdnech sevřel smyčec v ruce a opřel o sebe tíhu toho přenádherného violoncella.

Pak jen čekal. Čekal, než dozněl táhlý tón violy, pak pauza, jeden, dva, tři...

A tažením smyčce po strunách rozezněl hlubší hlas, jako vyplněný slib, jako očekávanou odpověď osamělé viole. Promlouval nejdřív tiše a později přidal na síle, jak se měnil jeho důraz, jeho význam. Čtyřdobý tón, pauza, jeden, dva, tři...

Odpovědi se nedočkal. Otevřel oči, téměř omámeně se zahleděl na stojan s notami a zamrkal, zahlcený neočekávanou tíhou toho dusivého ticha.

To přerušilo až klepání na dveře.

Zvedl se, roztřesenýma rukama opatrně opřel violoncello a vydal se ke dveřím. Dal si jen vteřinku na sebrání odvahy, než otevřel a pohlédl na mladíka s notami vraženými v podpaží, violou v jedné ruce a smyčcem v druhé. Díval se na něj s nadějí planoucí v očích.

Nadechl se k otázce, ale Yoongi ho pokynem ruky zastavil.

Nemusel říkat jediné slovo, aby ho pozval dál.