The road to happiness

6. kapitola

Pohled Marcuse 

Hodně dlouho jsem se musel odhodlávat k tomu, abych té krásce napsal jen krátkou zprávu. Vím, že to bude znít zvláštně, ale nakonec mě k tomu doslova dokopal můj učitel, který si mě zavolal k sobě na kobereček po dnešní odpolední hodině. 

,,Marcusi, chtěl bych se tě zeptat, jak ti jde spolupráce s tou studentkou z Česka?" zeptal se mě se zájmem.

,,Vlastně docela dost dobře," zalhal jsem a doufal jsem, že mě co nejdříve pustí pryč. 

,,Marcusi aspoň mi nelžete. Moc dobře vím od českého učitele, že jste jí ani nekontaktoval. Přitom ostatní už na sto procent pomáhají svým partnerům a partnerkám, takže mi vysvětlete proč. Proč jste ji ještě nekontaktoval?" teď už na mě křičel. Připadal jsem si jako malý kluk, který právě rozbil nějakou drahou vázu. 

Absolutně jsem nevěděl, co mu mám odpovědět. Moc dobře jsem věděl, že má pravdu. Už dávno jsem ji měl kontaktovat, ale zkrátka jsem se k tomu nemohl odhodlat. A hlavně jsem absolutně vůbec nevěděl, jak mám naší konverzaci začít. 

,,Omlouvám se," omluvil jsem se mu. ,,Vím měl jsem ji kontaktovat už dávno, ale nevěděl jsem jak. Jak mám začít naší konverzaci," přiznal jsem popravdě a sklopil jsem svůj pohled k zemi. 

,,Chápu vaše rozpaky, ale opravdu se nemáte čeho obávat?" promluvil po chvíli naprostého ticha. ,,Zkuste to třeba dneska až přijdete domů a budete v klidu. Něco zajisté vymyslíte," jeho slova mě podpořila proto jsem se konečně odhodlal k tomu jí napsat. 

Byl jsem opravdu moc nervózní, když jsem zprávu psal a ani nevím jestli to ještě šlo, ale když jsem tu zprávu odesílal, tak jsem si myslel, že snad z té nervozitu umřu. 

Jen co jsem tu zprávu odeslal, tak jsem frustrovaně vstal od stolu a začal jsem nervózně přecházet po svém pokoji. 

Nakonec jsem z pokoje vyšel a došel jsem do kuchyně, kde zrovna Martinus vařil večeři. Nikterak jsem si ho nevšímal a prošel jsem kolem něj k lednici, ze které jsem si vyndal studenou láhev s vodou. 

,,Stále jsi na mě naštvaný?" optal se mě, když už jsem byl na odchodu z kuchyně.

,,Stále," odpověděl jsem jednoduše a bez jediného dalšího slova jsem se vrátil zpátky k sobě do pokoje. 

Došel jsem zpátky k sobě do pokoje a byl jsem velmi mile překvapen, když na mě na mém telefonu čekala zpráva a mé české studentky. Hned jsem se pustil do jejího čtení.

Ahoj, já jsem Katka, ale to už nejspíš víš. 
Jsem opravdu moc ráda, že si se mi ozval. Už jsem opravdu ztrácela naději na to, že se mi někdo ozve. Rozhodně na tebe mám plno otázek, které jsem sepsala do jednoho souboru, který jsem ti poslala. Budu ráda za všechny tvé odpovědi a i připomínky, které budeš rozhodně mít k tomu mému projektu.
S pozdravem a přáním krásného večera Katka 

Bez důvodně jsem se usmíval při čtení její zprávy. Nezaváhal jsem a rozhodl jsem se, že si hnedka přečtu absolutně všechno, co mi poslala. 

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte238