4. kapitola

9 1 0
                                    

Pohled Marcuse 

Během prvního školního týdne nám bylo oznámeno, že koncem října k nám do školy na měsíc přijedou na výměnný pobyt studenti z České republiky. Na oplátku mi zase pojede k nim jen pár týdnů poté, co se vrátí zpět do Česka. 

Mám z toho obrovskou radost, protože jsem se tam vždycky chtěl podívat. A opravdu si myslím, že je to nádherná země plná historie a úžasné přírody, která je na každém kroku. 

 Zrovna jsem seděl v knihovně a pracoval jsem na seminární práci, když tam doslova vtrhnul Martinus. 

,,Čau brácha," řekl přičemž skoro křičel. 

,,Ahoj," odpověděl jsem mu a zamračil jsem se na něj. ,,Mohl by jsi se trochu ztišit," napomenul jsem ho a opět jsem přesunul svůj pohled k obrazovce svého počítače, na kterém jsem měl rozdělanou svou práci. 

,,No jo, ty toho naděláš," pronesl a opravdu alespoň o trochu ztišil svůj hlas. ,,Už jsi slyšel o té novince?" zeptal se se zájmem.

,,O jaké?" zeptal jsem se trochu nechápavě. Nebyl jsem si totiž vědom, že bych někde zaslechnul nějakou tu novinku. 

,,No ti studenti, jak k nám do školy přijedou na ten výměnný pobyt, tak s námi budou muset spolupracovat na nějakém projektu," prozradil mi tu skvělou novinku.

,,To se dalo očekávat," pokrčil jsem nad tím s nezájmem rameny a dál jsem se věnoval svému notebooku. 

,,Proč slyším od tebe takový nezájem?" nechápal Martinus. ,,Vždyť tam budou samý hezký holky. Aspoň se to říká o Češkách," pověděl mi a mrknul na mě. 

,,To už jsem taky někde slyšel," souhlasil jsem, zvednul jsem se od stolu, sbalil jsem si svoje věci a odešel jsem pryč z knihovny. 


,,Tak přátelé utište se, prosím," poprosil nás učitel, když vešel do třídy. ,,Dneska se budeme tak trochu zabývat naším projektem, na kterém budeme spolupracovat společně se studenty z České republiky. Doufám, že jim po celou dobu projektu budete nápomocní a budete jejich oporou stejně tak, jako oni vám," pověděl nám na úvod. Hned poté nám na tabuli promítnul fotky studentů.

Na první pohled mě hned zaujala krásná brunetka s úplně úžasnýma modrýma očima a docela s docela dost stydlivým úsměvem. 

Byl to přesně ten člověk, se kterým jsem chtěl spolupracovat. 


Ahoj všichni!

Po trochu delší době vás vítám u nové kapitoly. Doufám, že se vám líbila.

Vaše Katte238

The road to happinessKde žijí příběhy. Začni objevovat